Vánoční koncert vnučinky rozehřál adventní čas

Budeme mít novou podlahu. Dubovou. Za dvě stě milionů. V lékárně. V Kuksu. :-) Dobrá zpráva. Jen nevím, kam se těch dvě stě milionů schová. Kdo ví, kolik by stála u nás doma. máme obrovský prostor obýváku a kuchyně.  Asi jako v lékárně... Je fakt, že na té ze začátku dvacátého století je lepidlo pod kobercem... No. Budiž. Je to moje srdeční záležitost, ale...

Nemáme mít očekávání. Neměla jsem. Omámená, dojatá, šťastná, spokojená. Světla svítí, blikače blikají, advent běží. .-)  Ráno bylo temné, najednou se prodral puchýř. Tak říká sluníčku světlo mého žití .-) A svítilo až do večera. Za kopečkem v Náchodě mrholilo... 

Po o za sluníčka za maminkou. Měli dnes mikulášskou. V jídelně hráli, ale maminka ležela s teplotkou. Dadynala ve svém pelíšku. (Pane řediteli, já vím, že to není maminčina  postel. Loni jste slovíčkařil a byl trapný. Berte to jako metaforu.) Povídáme si, vycpávám ji tenkým plátečkem vánočky. 

- Počkej, mně už to jde pomalu. 

Z termosky hnusný hořký silný stavící čaj. Tady nemá vedoucí stravován fantazii. Loupu kůru z mandarinky. 

- Mami, mandarinka tě zevnitř ochladí... 

Před deseti lety - krásná, živá, aktivní, žena. Řídila v osmdesáti auto. V jedna, možná dvaa, spíš v třiaosmdesáti si koupila fiata. Dnes, věchet... Hladím, snažím, se, pusinkuji, dotýkám se, luštíme. Zajímavé - tuhle večer skalp nevěděla. Nechala jsem toho. Dnes - SKALP. Mozek večer fakt unavený. Sluníčko - energie. Myslí jí to. Nastavila jsem listy žaluzie slunci. Jen ať vlije svou sílu do pokoje. Nesu Xtra cal na kosti sestřičkám. Zdravotnice se ptá, jestli nemáme mucosolvan. Odpovídám otázkou:

- Máte bylinky?

Vykulené oči.

Směju se. No jo, jsem jiná. Divná. Drzá. Ptám se na byliny ve státním systému. Píšu SMS sestře:

Mamka má teplotu, vezmi s sebou zítra termosku s bylinným čajem...

Čtu odpověď:

Kde bych je asi sebrala... Atd.

Ty worle. Na jaře jsme doma vždy trhali podběl, v létě černý bez, mateřídoušku, lipový květ, sbírám celé léto sedmikrásky... Svým holčičkám - nechtěly bylinky pít - jsem čaj nazývala honosně - čaj léto.

Co dělat? Jedu domů. V šestnáct paní. Ve dvě jsme chtěli za sluníčka ustrojit jabloňky, lísku, jalovec do světelných hávů. Začínáme v půl třetí. V půl čtvrté jdu teprve spařit hrnec bylin. Tři čtvrti na čtyři. Mám jet? Mám počkat? Šestnáct, Šestnáct deset. Volám paní...

- Už jsme skoro tady.

- Nespěchejte, jedu na otočku do Černožic.

Vezu termosku bylin, vezu herbion na vlhký kašel, krabičku pytlíčků s průduškovou směsí, ořezanou tužku. Vysvětluji paní pečovatelce, ještě i druhé, vypít termosku do spaní, zítra do termosky spařit pytlíček koupené průduškové směsi, vyndat ho včas kvůli lepidlům... Kdybych měla čas sedět u maminky, abych do ní nalila termosku bylin... Zháším stropní ostré světlo, rozsvěcím lampičku. Mamka tvrdě spí. Neruší ji ani odporné stropní svítidlo, ani můj hlasitý hovor. Maličko se probrala, domlouvám ji, aby neodporovala pečovatelkám a hezky se propláchla bylinami. Slibuje z polospánku. Černý bez, lipový květ, třezalka, sedmikráska, květ slézu, podběl list, podběl květ, řebříček... Běžím k autu; po schodech volám sestře:

- Vrátila jsem se sem, dovezla jsem mamince termosku bylin, mamka zajištěna. Sponka u boty opravena. 

Proč si rozumím s cizími víc... Asi proto, abych věděla, že nejsem anděl. Kašlu na info, že si o mně někdo řekne, že jsem kráva. Nasadím rohy, radostně zabučím, pošlu zemi hnojivo, oženu se ocasem, našpulím tučné pysky a jako kráva si pomyslím, ať mi vlezou VŠICHNI FALEŠNÍCI DO PR, TEDA NA HŘBET! Nazdar! Jsem taková, jaká jsem. Chválím pečovatelky, snažím se o zlepšení jejich dřiny,  ale když se to nechce, jo, tak to já se kvůli tomu na bok nepřevalím. Fakt ne. Samochtějícímu se křivda neděje - říkával prý Petrouškův tatínek. Říkává to Petroušek. Už to používám i já. Jdu si ve svém úsilí po své stezce. Pan ředitel určitě taky už konečně sejde ze sebou vytyčené trasy. Cesta dál už nevede. Má okolo sebe mnoho nespokojených. To řediteli nevěstí nic dobrého... Vhodné je, aby podřízení svého šéfa respektovali, byli loajální. A tým bildingem se rozklížení nespojí. Ve Francii mohli demonstranty kácet vodními děly, bít a dosáhli odkladu zdražování... V jednotě je síla...

U závor fotím divící se smrk. Čemu se dnes diví... Na WhatsAppu si projíždím video: Vnučinka V. sama peče linecké. A taky si ho prý sama sež...  

Paní klientka čeká před domem. Jde ke mně. Wau, zcela konsternována jejím vzhledem. Má legíny a seknou jí. Původně šedesátnice medvědice. Je vidět, že ubývá. Dovýživa funguje. Skvěle. A měření potvrzuje dojem před brankou. Za tři týdny omládla o sedm let! Na padesát sedm. Nutno jít na metabolický věk o patnáct let nižší, tedy na čtyřicet pět. Viscerály snížila o jednotku, vítězství. Metabolická voda narostla. Kosti o deset deka vápníku a minerálů posíleny. Kondice ještě medvědí :-)  Narostlo kilo dvacet svaloviny. Prý cítí víc energie, radosti, lépe se ohýbá, jí míň. Úbytek hmotnosti znamená zlepšení všech zdravotních ukazatelů. Je vidět, že paní neflinká, dodržuje. Jde ke zdraví. 

Odjíždíme na vánoční koncert vnučinky D. V poslední době dost často fotím školu Na Ostrově. Dnes ji fotím zevnitř. Na chodbách zimní dekorace na oknech, stromeček, kotle s čerty - zas to peklo... ale plameny z dálky asociují vlčí mák. Klušeme nahoru do auly. Všímám si po mnoha letech (těhotná jsem tu chvíli učila) novorenesančních sloupů s ozdobnými hlavicemi. Nika - vchod do zdi :-)  

Snaška s vnoučkem v náručí stojí. Ukazuje mi dvě místečka. Druhé dvě babičky sedí kousek dál. Petrouškovi gestikuluji... Chce stát. Deru se; sedám. Nemám očekávání, ale ještě teď jsem nádherně naladěna. Nastupuje sbor mateřské školy. Nikdo netuší, co práce to dá. Srovnat děti, udržet ukázněnost, řád... To je to, co se dnes nechce. Dnes panuje chaos. Řád, harmonie... Navíc zpěv, hudba - nádherná vibrace. Nad to české, ČESKÉ koledy, žádné anglické... Mrňousové se vyměňují. Nastupuje sbor školní. Asi první stupeň. Zas - překrásné koledy, děti jsou ukázněné, sem tam to malým sólistům neladí, ale to vůbec, ale vůbec nevadí. Hlavně, že zpívají, že se druží, že se učí disciplíně, české hudbě... Používají Orffovy nástroje. Každý ví, kdy si pro jaký nástroj doběhnout. Jsem unešená... Jsem nadšená! Soulad, stále cítím, co to učitelkám dalo práce. Doprovod se mění - paní učitelky střídají klavír, kontrabas, kytaru, flétnu... Holčička doprovází na housle. Jo, tak to má vypadat. Nádherné zvuky. Rozvibrovávají dětské organismy. I divácké. Holčinka, co sólo zpívala dost potichu, krásně a suverénně bimbá na xylofon nebo metalofon. Kouzelné vánoční zvuky... Zvonečky. Co originálních zimních písniček mimo kolediček předvedli... Jo, taky jednu něžnou anglickou písničku... Soustředím se jen na dětské hlásky. Škoda, že volná výchova a neukázněnost trošku narušovala ze strany diváků klid k poslechu. Dnes jsem poslouchala význam slova schizo+frenie. Na závěr se ozval frenetický potlesk. Rozuměj - llidi tleskali jak blázni, lidé bez duše :-) Děkuji, děkuji, děkuji. Poklona ženám, které s dnešními divokými dětmi dokázaly vytvořit hodinový koncert. To jsem fakt nečekala. Nebude to s tou výchovou a vzdělávám/nevzděláváním a debilizovaním dětí snad tak úplně děsné. Snad. Věřme.

V autě hodnotíme výkony. Podotýkám, že dřív se do sborů braly jen děti s opravdu hudebním sluchem. Dnešní děti maličko ujížděly. Myslím, že je správné, že zpívají, že koncertují, že předvádějí, co se naučily, že se umějí prezentovat. Manželovi kdysi paní učitelka Malá řekla: Kluci Hrobští, mám vás ráda, ale nezpívejte. Manžel je dvojče. Ta učitelka se dopustila zlotřilosti. Péťa přichází domů s úsměvem, rád si zpívá; motá jednu písničku do druhé, vůbec mu to nevadí.  

- Je po dešti, šugr bejby láv! 

Před dvěma lety jsem ho poprosila v létě, když jsme se čochnili v bazénu, ať mi zazpívá. Potichoučku jsem mu dozvukovala. Kdykoli chtěl přestat, podpořila jsem ho zpěvem. Zpíval krásně. Ale je poznačený větičkou pedagoga, že NEUMÍ ZPÍVAT. Hm, náhodou umí. Jen ho umlčeli. Světlemodrá čakra :-)  Manžel v autě potvrzuje, co mluvím. Podivujeme se, jak byli zpěváčci ukáznění. Manžel by neublížil mouše. Každému pomůže:

- A to si vem, že dnes jim přes hubu nikdo nemůže dát. Nás zavolal Petr Vočadlo do tělocvičného kabinetu: Vy kluci zahradnický, pojďte sem! Dostali jsme přes drž... a bylo. Doma jsme nic neřekli. Jejich táta byl vedoucí Sempry. Ještě by jim nandal na kožich. 

Dnes mám adventní klid v duši. Přijíždíme domů. 

- Hezkys´to nazdobila. Všechno svítí. 

- Peťuš, nesvítí! 

- Co nesvítí?¨

- Petroušku, ty koni, tys ta nová světýlka nezapojil. 

- Jo... 

Rozbaluje igelitový balíček s rozdvojkou na prodlužce... 

- Vono to vypadlo... 

Rozesmál mě. Vono. Von to nezasunul :-) :- )))  

Venku svítí konečně jabloňky, jalovec, líska... V kamnech sálají horké uhlíky. Na plotně voní purpura. Kočky se hřejí v teple. Večer kazí jen kecy v kleci:

Dopravci budou vracet jízdné. Cha, cha, cha. Letos v lednu jsem v Brně strávila asi čtyři hodiny na nádraží, možná víc a nevrátili mi NIC!!! Protože jsem nedosáhla potřebného počtu km. Brno Jaroměř - moc blízko :-) A taky časově mi zacházela asi minuta :-) 

Přeju krásnou, klidnou, kouzelnou adventní noc!

P. S. Opatrujte se. Užívejte ten čas. Zastavte cval. Zamyslete se, jaký byl rok. Co jste zažili. Co se Vám povedlo. Co jste si splnili. Kdo Vás opustil, navždy. Kdo se přišel na planetu učit. Jestli jste šťastní. Pokud ne, tak to ZMĚŇTE. Jděte na výstavu, do lesa, na koncert, na trh... Zítra se jedu podívat... No, to až zítra.