V kolečku světa
Půlnoc. Už dávno na věži pevnostního kostelíčka odtroubili večerku. Beru baterku. Nedá mi to. Jdu zkontrolovat rudbekii. Když už jsem tu, beru to zas znovu. Po kolikáté už? Rudbekie v ohrožení malým šnečkem. Kousek dál se vyvaluje jeden hnědý. Pojď. Jdeme! Na libečku se jeden pase. Šup dolů, čuně! Nosím s sebou mističku z plastu, kovovou krabičku s obyčejnou bílou solí. Rukavici. Těch jsem si na Temu pořídila, abych nemusela šetřit. Ještě jsem zaběhla ke kompostu. Už spí? Jeden se chystal na mladičké nočenky. Do soli!
Sedám k počítači. Dnes TV Šalingrad vysílal pozdě. Porucha. Až teď - jak to bylo v hotelu Země?
Krásné. Tvořila jsem. Zdá se, že dobře. Všichni zdraví, živí. Vlastně. Přijela jsem k Erice zase pozdě. Měla jsem být na desátou, ale teleportaci neumím, zas to selhalo, před půl jedenáctou sedím v křesle.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-08-k-eri-a-od-eri-pozoruji-se-zestarla-jsem
- Ahoj Eri, odívej, vlasy jsem si neupravila. Ale jsem namalovaná. Už nemám tvrdé rysy. Vlasy – děs.
- Od toho jsem tu já.
- Chybí mi Quency.
- Dnes je to sedm neděl, co odešla.
Oběma naskakují slzy. Ještě si před veterinou vyskočila z auta. Holčička psí už nemohoucí. Ach! Hovoříme s Eri o jejím muži. A proč pracuje v Pze. A že už potřebuje prázdniny nebo dovolenou. Jezdí s busem. Lidi prý skáčou do cesty na červenou… Lidi! Odpojení. Jak zbláznění! Uklidněme se. Má těžkou práci. Ale zaplacenou.
Psinka Abey mě má asi ráda. Prý se po odchodu Quency zklidnila. Už neničí věci. Kvincinka to má za sebou. Ebi cítila její konec. Rozvaluje se na zemi. Nastavuje slabiny. Důvěřuje mi. Krásná. Překrásná psí slečna.
- Pořídíte jí kamaráda?
Eri kroutí zamítavě hlavou.
Nemám ráda, když mi vzadu na krku sčeše vlasy hřebenem. Pak je zastřihuje. Děsně to studí. Nejvíc miluji, když mi vlasy lehce poškubává při vmasírování voskového tužidla. Miluji tu její masáž. Hlavně miluji její ruce. Má je převelice šikovné. Estetické cítění. Umí nazdobit svatební tabuli, uvinout kytku, krásně nastříhat hlavu. Spokojenost.
Eri má 10. 7. narozeniny. Ale vzpomněla jsem si pozdě. Příště.
Jedu do Polska. Pro borůvky. U mého stánku zas úplně cizí lidé. Košík borůvek
s třemi kily plodů sedm set korun. Dobrá darda. Beru. Zítra upeču metýnku,
marmeládu. Něco sníme. Pozor – nemoc abych,
kdybych. Až do listopadu nebo do října budu k Eri klusat pěšky, neb
jejich ulici vybagrovali. Někdo má vybagrováno v hlavě. Někdo i totálně.
V jejich ulici pracují stroje. Klušu asi pět minut tam i zpátky pěšky.
Pozor – teď to přijde v praxi: KDYBYCH
mohla jet až k nim před dům, přivezla BYCH jí k narozeninám borůvky. Ale to jen za předpokladu, že bych nemusela klusat. Vymyslím něco
originálního pro radost. Příště. Někdy příštěěě.
Volá Linda. Kitty ráda sedá na střešní okno. Dnes z něj vypadla. Skutálela se na terasu. Potloukla si čumáček. Holka kočičí neopatrná stará.
Hotovo. Odcházím. Ještě se kochám Eričnou vkusnou květinovou vnější výzdobou dvora Ebinka mě provází.
Běžím k autu. Mám příležitost si vybagrovanou ulici a její okolé prohlédnout. Aha. Tady vyrostla přednedávnem nová hospoda. K tomu mají asi penzion. Hm. K Rozkoši pěšky asi patnáct minut.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-08-svacinka
V autě rychle svačím naši sportovní tyčku. A vodu s aloe. Hydratace důležitá nejen v horkých dnech. V dnešním parnu obzvlášť.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-08-u-stanku
Na Náchod. Na město, kudy proudila od nepaměti nepřátelská vojska. Jedu jak král. Nikde nikdo. Silnice k hranici volná. Dokonce dnes projíždím Náchodem hlavním tahem. Nemusím se uchylovat k průjezdu po vedlejších. Plynule. Skvělé. U dědka se stavovat nebudu. Jedu dál k mému stánku. Jsou tu cizí prodejci. Pán a paní.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-08-kolik/1642961054
Beru koš borůvek, velikánský svazek česneku, dvě broskve, dvě nektarinky. Necelé půl kila třešní. Tisíc dvacet. Dřív jsem platívala okolo sedmi set. A to jsem měla navíc několik druhů rajčat, okurky, brambory…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-08-skvoreckeho-to-krasne-mesto-kostelec
Zajíždím do centra Náchoda. To krásné město Kostelec. Kamenice. Hlavní obchodní tepna města. Živá. Na Kamenici bydlil Josef Škvorecký. Dle mě skvělý spisovatel. Uprostřed Kamenice improvizovaná zelenina. Ceny maličko vyšší než za hranicí. Jdu ještě kousek dál. Mají tu velké papírnictví. Hledám barvičky v tubě se špičatým koncem na dělání kontur. Ne. Nemají. Beru alespoň tři dárkové taštičky, pár samolepících čtvrtek. Vracím se do auta. Potkávám za den na cestě hodně sanit. Napadá mě, co jsem slyšela na Šalingradu. Prý Portugalsko bylo nejvíc proočkovanou zemí. A mají největší nadúmrtě - nebo jak se tomu říká – v Evropě.
Poslouchám příběh. Mladý hoch. Pomáhal nám tu loni. Vegetarián nebo vegan. Už nevím. Tohle nejedl. Tamto nepapal. V půl druhé si vzpomněl, že je objednán na masáž. Ty vorle! Kdo ho jako odveze? Dnes uvízl na trati. Auto s manželkou, dvěma dětmi. Ještěže za ním stála auta. Chlapi mu pomohli auto odtlačit. Za tři minutý projížděl vlak. Zavolal si odvoz. Popletl místo. Název vesnice. Hasič. Hasič? Který neumí vytočit 112? Bulík. A v autě vezli deset litrů mléka. U nás ani obalovaný sýr nechtěl. Matlák. Ireno!!! Nesuď!! Hlavně se odlišit od druhých. Stylizovat se. Ptám se na jeho křáp. Prý ho dá na vrakoviště. Aha. A nafotí ho, že by si z něj někdo koupil zrcátka, pneumatiky... Ne, kdo by se s tím fotil. Tak to bude mít chlapec stále holou. Jak se nepřičiní, bude nadosmrti žít z měsíce na měsíc. Bože, prosím o bezpodmínečnou lásku!! Takové lidi totiž naprosto nesnáším. Holé pozadí, ale nechají si dovézt z restaurace oběd. Bydlí v darovaném bytě. Nemusí platit nájem, hypotéku. A neušetří na nové auto. Jezdí vrakem…
Cestou domů se stavuji u nás v zahradnictví. Vykupuji dvě přerostlá rajčátka za dvacku. Čtyři afrikány po osmi. Tři miliony bells. A závěs, který původně stál tři stovky, dnes za padesát.
Do trafiky pro balíčky z Temu. To je mor. Nakupuješ za pár haléřů… Je to jako hra na automatu. Setkávám se u pultu s blízkou známou. Má v sobě několik injekcí tzv. vakcíny. Stěžuje si, že měla teď hrozně těžký kovid.
- A to mohla být chřipka.
- Ne, byl to kovid.
- Víš, z čeho ty záněty, kovidy, nemoci a problémy máš?
- Vím. Očkování.
Trafikantka se připojuje.
- No jo, naletěli jsme!
Ulevilo se mi. Tolik lidí přizná, jak se jim zhoršil zdravotní stav. Ptám se na svou sestru. Už jí dorůstají vlasy. Půjde si přivydělat. OK. Budeme doufat. Všechno dobře dopadne.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-08-darecky
Doma. Vykládám nákup. Petroušek mi pomáhá. Obsah balíčků nazývá krámy. Nerozumí tomu. Dnes mi přišly krásné elektrické hračky. Difusér. Rychlá konev na mletí. Cestovní mixérek. Rozkošný. Nepotřebuji ho. A ode dneška už ho potřebuji. Lapač komárů. Pro Petrouška nějaký hladicí nástroj na hmotu. Mně pastelové kalhotky, a k tomu ve stejných barvách sportovní podprsenky. Netroškařím. Vše po třech kusech.
- Peťuš, divej! Mám pro tebe slipy.
- To mám do cirkusu?
- Počkej, vyfotím je. Krásné.
Nemá smysl pro estetiku. Se podívejte na návrháře Černého. Neznámý umělec navrhl odporné hnusné župany olympionikům. Tyhle květované barevné vesele slipy jsou daleko, ale daleko krásnější. A jsou pohlavní. Pro muže.
Beru si oběd dozadu k bazénu. Rácháme se. Odpočívám. Užívám den.
.Jindřich Balík
V jezerním domečku
daleko od lidí
bydlí bratříček FAN
a sestřička TAZIE.
Fan se umí proměnit
v divokého koně,
Tazie bere na sebe
podobu bílé labutě.
Někdy létá do snů dětí
i dospělých,
u někoho zůstane déle,
u někoho se jenom zastaví...
Na protiproudu zajímavý článek.
Co mají tyhle akce způsobit? Co dělá ve fci ropušan? Dovolil, aby se tu stalo tolik neštěstí. Kdo to plánoval? Jakou roli v tom hraje konfident a zadlužený novinář Forman? On to řídil??
Co nám má článek na Protiproudu říci?!! Jeden i druhý. Jeden srovnává se stejnými jako tero akcemi. Druhý nám říká, že je to divné. Abychom zapomněli. A co rodiče bez dětí?? Proč tolik mrtvých. Proč dle článku zavřené metro u fakulty, když tudy by bez ohrožení života mohli studenti utíkat do bezpečí.
- Zítra bude větší pařák.
- Těším se. Ať udělají větší vedro!
Začínají kousat komáři. Přesouvám se ke stolu k domu. Pondělí. Webinář. Konzultace. Mám to za sebou.
Připravit Petrouškovi do krabičky dobrůtku na svačinku. Vybíhám do zahrady s rukavicí, solí… Těch je! Na bramborových natích. Na kompostu. V trávě. Na podezdívce skleníku. Vzadu za pergolou se derou na popadané plody angreštu. Na bazénu. Fujáci. Vypasení. Odporní. Kontroluji rudbekii.
- Holčičko, je třeba vytrvat. Křič, když tě budou chtít sežrat!
Nevěstiny závoje. Ano, jedou k nim na večeři. Šup do soli. Obhlížím. Sbírám. Kde se berou? Tolik jich každý večer zničím. Lezou po kale. Po stonku libečku. Trestné komando. Zničí vše. A jestli si někdo myslí, že čeští dobráci s domečkem na zádech jsou dobromilové. Tak nejsou. Žerou zrovna tak jako ti rezatí přivandrovalci.
TV Šalingrad. Opožděné, zajímavé vysílání.
Jsem unavená. Dnes jsem hodně unavená. Zestárla jsem. Ráda
odpočívám. Chce se mi spát. A to jdu udělat. Bude svítat.
Dobrou noc!
P. S.
Přednáška dr. Merrittové – vyčerpávající informace, obrázky, jak to tu chodí. Už sestupujeme hloub do králičí nory.