Trutnov druhý pokus
Dnes druhý pokus. Vstávám do černého dne. Brr! Jedu si pro kazetu filtrů do naší filtrace vzduchu Zepter. Druhý pokus. Chci se projít Trutnovem.
Mám čas. Ještě vinu věneček na dveře. Až přijedu, ozdobím ho. Nakonec večer zjišťuji, že maňana.
Volá Linda.
- Vidělas´ video?
- Neviděla.
Jdu se mrknout na tg.
Ó, u nich je nasněženo. Má dovolenou. To jí přeju. To je i mé přání, aby si odpočinula. Náročná práce. Těžké dojíždění do hlavního města.
Jdu vymést kamna. Nastrojit se na výlet. Na nohy raději vysoké kozačky.
- Mami, a vidělas´ video od Petra?
- Neviděla.
Jdu se mrknout na tg. Včera mi natočili hezké video. Dostala první dárky. Krásné lucerny do koupelny.
A hele, na společném telegramu vesele žvatlají Lucka a Linda. Zapojuji se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-03-pred-odjezdem-do-tu
Při práci si pouštím Karol Stonjekovou na Xaver live. Ty vorle! To není možné. Pouští video, jak Pávek s politručkou krmí takového přiotráveného klokana. Ani se nevzchopil, aby ukázal hopsuňk. Trapné. On klokan umí hezky kopnout. Od tohohle válejícího se v blátě to nehrozí. Prý poslední večeře klokáně. Večer se mi mihl příspěvek – ješiši, stydno!! – jak Pávek v řadě delegace na pódiu předstírá zpěv krajanům o sedlákovi, jak přivázal kozu k vozu, vona se mu utr utr utr trtr, vona se mu utr utr utrhla. Maorové v publiku čuměli. Ten snad ještě předstihl toho fotbalistu, jak dal za zápas pět branek, a dokonce vyhrál spartakiádu. Přehlídka ubohosti…
Věneček uvinut. Binec zameten. Zbytek dodělám, až přijedu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-03-do-trutnova
Jedu pomalu. Plus tři. Plus dva. Plus jeden. Nula. Teplota s každým metrem výstupu leze dolů. Linda měla pravdu. Jak se zdvihnu nad Kocbeře, tam se mění vždycky vzhled krajiny. Snažím se očima nalézt slona u cesty. Tak ráda bych si ho vyfotila. V době kovidu nějaký bulík rozhodl, že se vše u cest musí podříznout a odstranit; ten velký padesátiletý slon vzal za své. Komu známá dominanta vadila? Dekády let nikomu nepřekážel. Měnil barvy. Když jsem jezdívala s holčičkami do Pece páteční linkou Český Krumlov - Pec, vždycky jsme nastoupily do narvaného autobusu, kde jsi stál na jedné noze a ještě ne na své. Byla jsem šťastná, že nás nenechal na zastávce. Někdy jsem si vyzkoušela šichťák. Jel o hodinu déle. V Trutnově zajel souběžně pod cestu do hor a vymílal naprosto všechny zastávky. Českokrumlovák se v Trutnově vyprázdnil. Já si konečně mohla sednout. Když jsme se vyhoupli nahoru na Kocbeř, většinou Linda někomu seděla na klíně. Tichá jak pěna. Očima si mě hlídala.
- Lindi, dívej! Už se blíží slon! Pozor! Vidíš ho?
Udržovala jsem její pozornost. Slon byl veliký jak kráva. I dnes hledám očima slona. Je čtvrtinový. Možná ještě menší. Ale viděla jsem ho! Kochám se bílou krásou. Kazí ji černý smog. Pouštějí nám na hlavu saze. Fuj! Vytanula mi vzpomínka, jak jednou Lindu držel kravaťák.
- Už budu vystupovat.
Milé zjištění v zatáčkách k trutnovskému autobusovému nádraží. Podebrala jsem rychle Lindu a vzala to i s pánovou kravatou. Pán stoupal za mnou, jak jsem zdvihala dítě. Musela jsem ho vrátit. Pustit kravatu. Podebrat znovu. Jednou jela parta kluků na hory. Jé, to bylo taky vždycky nahlásit bágly, lyže. Švindlovala jsem. Matka samoživitelka. Někdy jsem narvala do obalu všechny troje lyže, abych ušetřila. Ale kdo to měl zdvihat! Jak se autobus sunul k autobusové zastávce, kluci vykřikovali. Jelo se okolo budovy okresního národního výboru.
https://www.youtube.com/watch?v=VOYm0mJOG-o
(1.32 - hovoří děkan UHK, Vladimírek Wolf.)
Stál tam tank. Na křižovatce šikmooký regulovščik SA. Savetskoj armiji. Když jela jejich kolona, vždycky měli na křižovatce regulovščika. To byl jeden rusismus společně se slovem stojanka – na letišti, které plevelily naši řeč. Jenže tomu se dalo rozumět. Kde jsou ty dnešní dedlajny, zůmy, týmbildyngy…
- Vole, bacha, tank! Kryjte se!
- Ty vole! My jsme v Asii. Kluci, přejeli jsme.
- No jo, rychle, vystupovat! Vracíme se do Čech…
Měli odvážné řeči. Lidi se tichounce uculovali. Nebezpečné to bylo. Jako učitelka jsem byla xkrát na okrese na koberečeku. Ty vorle, nevyhodili mě, ale zařadili do zvláštní. Za trest. Pak už bych šla k lopatě. Dnes by vtipné hochy Foltýn zaklekl jako svině. Mimochodem, jsem členem klubu sviní.
Jedu. Všude bílo. Na sklo se rozplácávají mokré chuchvalce sněhu. Trutnov. Tam se nyní orientuji. Dřív to byl Hradec. To bylo do kraje. Na koberečky jsem jezdívala do Náchoda, pokud mě nesejmula rovnou Miluš a Silvuš na škole. Náchod byl pro mě nepříjemné město. Trutnov není ani nepříjemný, ani směrem do kraje. Je pro mě nový. Parkuji.
- Prosím vás, nemáte drobné?
Mladá cizinka s východním přízvukem:
- Automat je rozbitý. Nafoťte si ho. Dnes se parkuje zadarmo.
- Tak to díky za novosť.
Běžím do UFO. Mají tam čisté záchody. Pak po pěší zóně nahoru do uliček s obchůdky. Tam jsme v létě šly s Lindou o víkendu. Řekla jsem si – sem se podívám. Ten den nastal. Hledám obchůdek s punčocháči. Sháním fialovo švestkové. Ne. Jen modré. K mým šatům se nehodí. Přesto je beru. Stavuji se v cetkárně. Ó, čokoládičky s PF, rampouchy, andělíčci z akrylu, čaje, mýdla…
- Pět set.
- Já platím pět set?
- Rovných. Chcete účtenku?
- Ne.
Venku běžím náměstím. Na pěší zoně si na minutku sedám, abych koukla do tašky, co jsem si koupila. Ireno, koni. Mokro na zadku. No, dobré. Běžím ke KB. Nahoře má kancelář paní z Zepteru. Jdu si pro kazetu s filtry do čističky vzduchu. Když večer filtry vyměňuji, čtu si:
- 2× antibakteriální filtr
- 1× HEPA filtr
- 1× antialergický filtr
- 1× filtr s aktivním uhlím
Antibakteriální filtr (střední filtr)Odstraňuje zbývající částice prachu, bakterie větší než 1 mikron, pyl atd. Současně chrání HEPA filtr, který následuje.
HEPA filtrÚčinně odstraňuje nejmenší částice prachu a tabákového kouře a zároveň antibakteriální thiabendazol (organická antibakteriální sloučenina), zneškodňuje bacily, spory plísní a další a tím zamezuje možnosti infekce.
Antialergický filtr (filtr AG Allergy)Filtr je napuštěn výtažkem z jinanu dvoulaločného (ginkgo biloba), který se uvolňuje do vzduchu a působí protizánětlivě na dýchací cesty (při alergiích, astmatu i viróze). Dále obsahuje směs stříbra, apatitu a antibakteriální látky, která je účinná proti bakteriím, mimo jiné rodu Legionella.
Filtr s aktivním uhlím (filtr AC Deodorant)Díky své obrovské absorpční kapacitě odstraňuje pachy z jídla, jedovaté plyny a všechny zápachy. Bariérou, která je nepropustná pro znečišťující látky, může procházet pouze dokonale čistý vzduch.
Vida! Ani vidu po virech. To je fa! Ví, že viry neexistují. Jejich filtry jsou spolehlivé.
V Zepteru se vždycky v nabídce objeví něco nového. Brýle, vacsy pumpy. Pumpu můžeš použít na nádobí – bramborový salát ti vydrží a po týdnu je ještě lepší než čerstvý. Taky pumpu můžeš použít na lymfu, na pleť… Bez toho nemůžu existovat… Včera se Petroušek ptal, co chci k Vánocům. Ať si něco objednám, že nevadí, když mi to bude malé. Vtipálek dostal ode mě informaci. :-) Už ví, co chci.
Běžím k autu. Mží. Cestou domů hnusná mlha. Kde se rozsvěcí mlhovky? Přední. Zadní. Jedu se převléknout. Na třináctou veledůležitou schůzku s mladou vzdělanou dámou. V srpnu mi s něčím pomohla. Světýlko. Vzdělaná ve svém oboru. V praxi ovládá brilantně pravopis – to bylo velké plus. Potřebuji něco pozměnit. Abych neplatila horentní sumy, dala mi termín. Pomůže.
Pípali třináct. Ireno, utíkej! Sekretářka mě jde ohlásit. Vidím zas to krásné mladé milé inteligentní stvoření. Získala si mě. To se nedá říci o její mamince. Ta byla akurátní, nesvítila. Tohle je světýlko. Pomohla.
Petroušek dnes v poledne nevolal. Zvoní mi do jednání.
- Jsi v pořádku?
- Jsem, dojela jsem dobře. Zvládla jsem to. Sněžilo.
- Tak až přijdu, zapojíme ta světla v zahradě.
Odcházím. Loučíme se. Vzpomínám na maminku, jak by mi asi poradila ona.
- Pojďte sem!
Objímáme se. Přejeme si. Tak milé mi to přišlo.
Klušu domů. Rozsvěcím svíčky na andělském stromečku. Obědvám.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-03-konecne-svitime
Péťa je tu. Bere si kabely. Nařizuji spínací hodiny. Zdobím jabloňku kouličkami. Myju venkovní terasu. Likviduji květináče. Umisťuji sáňky. Omotávám je svítící girlandou. Vánoční proutí, hvězdy. Zápichy. Spokojenost. Tentokrát jsem si promáchala boty.
V šestnáct paní. Má věrného průvodce svého manžela. Dobré zprávy. Výsledky.
Měla bych dozdobit ten věneček. A mně se nechce. Maňana.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-03-vecer
Kočky jak žáčci čekají na večeři. Nechávám to na Péťovi. Jenže dá jim pár kousků masa. Pak zas. Pak zas. Já jim dám do misky porci. Tečka. Končíme. :-)
Žofie si dělá z mých krabic průlezky, probíhačky. Mourek zůstává stále decentním chlapíčkem. Hraje si s růžovou myškou.
Po večeři oba vybíhají ven.
- Mělas´ vidět Žofku, jak zírala na ten lunapark venku. Sedla si. Koukala. Pak si šla všechno prohlédnout.
Kam on na ty výrazy chodí! Směju se. Lunapark. :-)
Petroušek odešel počítat ovečky. Já ještě pozoruji svítící ibišky. Závěsy se žárovičkami. Zahrada ještě do jedné svítí.
Když se otáčím za denním děním, nejsem si jistá jedním svým rozhodnutím. Ale nechávám vše na Vesmíru. Naše pozemské lidské pinožení je mu pro legraci. Vše se vždycky vyvine tak, jak je to vepsáno v knize života.
Dobrou noc!
P. S.
Tohle se povedlo. Poprvé jsem viděla April – Duběnku z Hrabalových povídek.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15360045228-nezny-hrabal/
Hlavním impulsem k hodinovému filmu byl nález autentických nahrávek Bohumila Hrabala ze setkávání na evangelické faře v Libici nad Cidlinou v letech 1981 až 1984 a nahrávek ze setkání se studenty z Aše, kteří za Bohumilem Hrabalem jezdili v osmdesátých letech na jeho chatu v Kersku. Nahrál je Jiří Hofman a stačilo málo, aby skončily v kontejneru. Péčí profesora teologie a religionistiky Pavla Hoška se Hrabalovy promluvy podařilo zachránit a s nimi i nahlížet jeho život skrz jeho vlastní komentáře a vzpomínky na dětství. Zalidnit současný film o Bohumilu Hrabalovi postavami, které jako by vypadly z jeho knih, bylo pro režiséra Jakuba Motejzíka nakonec snazší, než by se mohlo zdát.
Japonský překladatel a bohemista Kenichi Abe přijel na mezinárodní kongres znalců Hrabalova díla spolu s mnoha zahraničními kolegy a milovníky hrabalovské češtiny a poetiky. Bohemista Jakub Češka, který se na Bohumila Hrabala specializuje, prošel spolu s Pavlem Hoškem Hrabalovo dílo se studenty bohemistiky na Fakultě humanitních studií. Divadelní režisér Ivo Krobot nazkoušel zase se svými studenty JAMU Hrabalovy texty pro divadelní jeviště i pouliční scénu. Režisér Petr Koliha si na velkého spisovatele vzpomíná osobně, protože jako malý kluk chodil na libeňské "svatby v domě" se svojí maminkou. Svůj vztah k Bohumilu Hrabalovi přibližují historik Tomáš Mazal i akademický sochař Aleš Hnízdil. Kalifornská bohemistka April Giffordová byla poslední Hrabalovou láskou a do Čech přijela vrátit prsten, který jí spisovatel impulsivně daroval.