Trautenberkova poudačka a kolehové z Charkova

Bude půlnoc. Lindička mě přivezla domů. Ach, to byl krásný den.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-06-probuzeni

Probouzím se. Za závěsem bílé světlo. Ano. Sníh!Snížek. Dnes si pochodím bosa.

Telefon.

- Mamko, já tě večer odvezu, ať nemusíš v tomhle jet. K nám přijedeš s Luckou a Míšou.

Asi bych nikam nejela. Dobrá zpráva.

Mourek přichází. Žofka nikde.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-06-vybiham-do-snehu-znovu-a-zas

Internet zas nejde. V noci taky stávkoval. Volám na dodavatele.

- Teď vidím, že pět minut nejde internet.

- No. A nejlepší to je v noci, když potřebuji ukončit práci. Nasdílet. A nic. čučím, čekám, vytahuji z routeru. A nic.

- Vaše anténa se chová nestandardně. Počkejte, nic nevypojujte. Zkusím to na dálku…

- Bude to něco stát?

- Anténa je naše. Pokud bude vada na ní, je to v naší režii.

- Jak to bude trvat dlouho?

- Asi pět minut.

Za hodinu volá. Ano, pošle techniky. To jsem šťastná, že mi budou očumovat rozdělané krabice s vánočními věcmi na půdě. Okolo jedenácté.

Vybíhám do chaloupky. Bosa. Klouže to. Sněží. Mokře. Noha je teplá. Dáváš pozor, neuklouzni. Znovu se vracím do chaloupky. Do skládku. Procházím se ve sněhu. Krásně pálí a řeže do chodidel. Příjemné.

Poledne. Petroušek.

- Tady na kruháči u nemocnice už půlhodiny stojí cisterny v koloně.

Volám Lucce. Už projeli naším městem. Jedou pět hodin. 

- Ty neposloucháš telegram. Právě jsme to objeli.

- Tak se nestavíte? To jste mi udělali čáru přes rozpočet. Co oběd?

- Jsme rádi, že jsme se prodrali takovými uzoučkými cestičkami.

- Chtěla jsem jet s vámi k Lindě. Hlavně neodbočujte do divočiny.

- A kudy? No, my máme navigaci…

Navádím je na bezpečnější cestu. Připojuji Lindu.

- Máš je za deset, pět minut, za dvě minuty tam.

- Lindi, už jsme tady. Ale kopec nevyjedeme.

Zadělávám na vánočku. Měli přijet v jedenáct. Asi zpoždění. Když jsem v nejlepším, telefon. Už jsou tady.

- Zazvoňte.

Ne. Stojí. Jdu bosá s rýžovými smetákem, odmetám chodník.

- Měli jste zazvonit, abych vás pustila.

- Kde máte anténu?

- To já nevím. Okoukněte si to.

- Koleha…

- Prosím? Odkud jste?

- Z Charkova.

- Aha. Tam se neválčí, že?

Taktně kolehové přešli mou otázku.

- Máme si zout boty?

Normálně říkám, že ne, že dlažbu samozřejmě vytřu.

- Ano. Když já mohu venku běhat ve sněhu bosa, můžete vy vevnitř a na půdě taky bosi.

Jeden leze na půdu. Máme vyluxovanou. Na schůdkách čumí. Okukuje střešní okno.

- Jak ho otevřete, sesune se sem sníh.

- To horší by bylo, aby sesunul do tašek.

- Prosím? Nám tady normálně odtéká sníh i déšť po střeše dolů.

- Zkusíme to zvenku.

- Hlavně neupadněte!

 Nesou si žebřík. Šílím, aby nám nepřetrhli kabely od osvětlení stromů. Pletu vánočku. Slyším klapnout dveře na chodbě.

Jdu s jedním válečkem těsta.

- Já jsem vám ale říkala, že budu mít ruce od těsta. Počkejte.

Jdu si vánočku do plést.

- Je to zasněžené. Musíme povytáhnout tašky…

- Ani náhodou! Ani půl! Ta střecha je kvalitně udělaná a nikdy nám nikdo tašky nevytahoval. Ani vy nám je nebudete rozebírat!

- Tak já tam napíšu, že jste nám zakázala vstup k anténě.

- Co jste povídal? Já jsem vám nic nezakázala! Pustila jsem vás na půdu, kde visí mokré prádlo. Dotýkali jste se ho oděvy. Mokrého! Pustila jsem vás na střechu! Jsem velice citlivá na tvrzení. Za socialismu si na mě chladili na komisích žáhu komunisté. Takže volte slova!

- Tak my bychom přišli jindy. Třeba ve středu. Okolo jedenácté.

- Píšu si. Pokud bude sněžit, v deset mi zavoláte.

- To náš šéf…

Odjeli. Uf. Rozebrat střechu. To se tak asi dělá na Okrajině. Volám jejich šéfovi. Vše popisuji.

- Ano, přesně takhle mi to řekli. Ale to se jen standardně rozebere kus střech, tašky se povytáhnou.

- Tak u nás se nic povytahovat nebude. Přijedete ve středu okolo jedenácté a…

- ...ale co když bude nasněženo?

- Tak mi zavoláte a operativně se dohodneme.

Ok. Tak to byli kolehové z Charkova. Nová technologie při výměně internetové antény. Ještě teď jsem jurodivá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-06-cely-den-vybiham-do-snehu

Vybíhám do sněhu. Volám Žofku. Neběží.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-06-vanocka

Polévku hotovou. Vánočku upečenou. Body z papírku se tenčí.

- Mamko. Mohu pro tebe přijet teď.

- Lindi, raději ve čtyři.

Volám Žofii. Není.

Péťa přijel. Bere shrnovadlo. Projíždí uličky ve sněhu v zahradě. Naše první kočenka Micicindička se v těch zářezech s radostí proháněla. Volá Žofku. Není.

Péťa s nadšením vypráví, co kde vyjednal. Co se mu, potažmo nám, povedlo. Jeho píchlé kolo v pořádku. Auto měl už v osm ráno. Stačí mu umixovat dva nápoje na zápas.

- Mami, tak já jedu. Ale buď připravená. Ustrojená. Namalovaná.

- Ještě jednou.

- Abys byla připravená. Ustrojená. Namalovaná.

- Ano, mami!

Je tu. O něčem se s ní radím. Péťa výživu připravenu. Balím tašku.

Volám Žofii. Není. Už mám o ni obavu.

Jedeme.

Kopec Kocbeře. Sněží. Jsem ráda, že se vezu. Má kvalitní auto. Čtyřkolku. Zajíždí do divočiny.

- Mami, teď si drž klobouk!- 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-06-linda-zachrance

Setmělo se. Jedeme, jedeme, před námi dvě auta. Jedno spadlé z cesty. Dalo by se je opatrně objet. Ne. Linda záchranářka.

- Potřebujete pomoci?

- A vy byste to dokázala?

- Počkejte, jdu si přezout boty. A jdu se otočit.

Na malém kousku, to dovedu na suchu taky, se otáčí. Couvá k nehodě. Ve zpětném zrcátku vidím, jak pán jí pomáhá s jejím lanem. Slyším Lindin hlas.

- Moment, musím najít oko.

- Ona to zná.

Zahakují zapadlé auto.

- Můžeme?

Táhne. Něco duplo. Vystupuje. Aha. Vyháklo se. Auto už bylo tak tak na nohou. Znovu.

- Stop!

Zatroubení. Pán je na cestě. Ten z dodávky, kterému se vyhýbal, Lindě pomáhá složit lano. Proti nám DODÁVKA. Ta tu nemá v zimě vůbec co dělat. Tak co? Pochopíš? Couvej.  Linda mu jde vysvětlit, že potřebuje jet zpátky. Že vytáhla pána. Dodávka couvá asi kilometr. Možná i dva. Uhýbá. Linda jede ještě kousek. Předjíždí nás vytažený pán. :-) Mává na poděkování. Obracíme se. Dodávka čeká mimo cestu, až projedeme.

- Mami, to byla taky nějaká čtyřkolka. Asi se uhýbal. Ale jak vjedeš do závěje, nedostaneš se. Taky jsem takhle sjela, když jsem se stěhovala. Bez pomoci bych tam byla do jara.

- To by museli volat traktor z vesnice.

Jsem netrpělivá. Chci odsud být pryč. Linda záchranářka. Nevykašlala se na postižené. Pomohla jim. Pánové byli vděční. Ale hlavně překvapení. Pomohla jim žena.

Dojeli jsme. Vítáme se s Luckou, Míšou. Zvoní zvoneček.

- Jé, Domi, pojď se mrknout, jestli…

Linda hlásí:

- Já jsem teď viděla jít kolem čerty.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-06-z-ceho-mas-nejvetsi-radost-ze-vseho

Otevírám dveře na terasu.

- Jé! Hele! Co to je? To je něco…

Beru tašku s dárky. Dominiček se raduje z nadílky.

Křídy, pastelky, pexeso…

- Z čeho jsi měl největší radost?

Rozhazuje ručkama:

- Ze všeho!!

Měli bychom jet. Chabý pokus LP, že bychom ho s Míšou mohli vyhodit u hospody ztroskotává. Jedeme všichni. Škoda, že Petroušek hraje zápas. Vyjíždíme do Jánek. Pletu si první a druhou odbočku. Jedna vede do centra. Jedna vede k parkovišti u sjezdovek. A kudy jsme se dostali ke stezce Korunami stromů, touž nevím vůbec. Že by třetí odbočka?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-06-trautenberkova-poudacka

Janské Lázně. nosvětleny. Nazdobeny. Sníh dělá překrásnou kulisu. V kině by se měla konat derniéra Trautenberkovy poudačky. Těším se. Neměj očekávání. V Čermné před měsícem to bylo v malé hospůdce. Vstupné dobrovolné. Ale připraveno bohaté pohoštění. Lázeňské kino je přeci jen větší. Naši známí ochotníci hrají zas jak o závod. Jen jedna venkovská holčina zapomíná repliku. Druhá jí odpovídá nápovědou. Už to trvá dost dlouho. Nehraje zapomětlivost?  Nenapila se?

Vyhlašují přestávku. Deset minut. Ne. To je málo. Hlavně u těch dámských… Dvacet?

Jdeme do hospody. Jsou tam i Lindiny sousedky. Á, už se začalo. Dominiček neusnul. Vnímá pohádkový humor i poučení. Dozvídáme se, na co je která bylina. Co jsou kerkonošské sejkory…

- Domi, kdo je pánem hor?

- Krakonoš.

Mně se nejvíc líbí Treutenberk. Hraje srdcem. Komik. Všichni herci se snaží. Pohádka se jim vyvedla. A pro velký zájem ji zahrají v janskolázeňském kině ještě jednou v únoru. Kdo je zblízka, jeďte. Zasmějete se. Najdete i výchovný cíl. Závěrečná písnička má chytlavou melodii. Radostná energie. Hezký text.

Pořád tu byl, pořád tu je,

ochránce hor, nás sleduje.

Ví, co se chystá, ví o tvém kroku,

Má k tomu hůl a práskací sojku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-06-u-lindy

K Lindě. Mohla jsem vzít jídlo. Chystá pizzu pro Míšu i Lucku. Připíjíme výborným moravským. Měli už druhou kunu. Zbavili se jí. Míša mi ji ukazuje v sklopci. Jak zle skučí. Jako dravý pták. Rozkošné zvířátko. Hajzlík v domě. Jejich bílá kočka týden spala v domě. Jak odjedou, nasypou jí granulky. Musí vydržet. Je jasné, že jí na ně chodí kocouři. Tohle by bylo něco na naše kočky! Postarejte se!

Volá Petroušek. Už je doma ze zápasu.

- Žofka čekala na rohožce u dveří. Dal jsem jí maso. Teď tu spí u mě jak zabitá.

Už jsem myslela, jak budeme cvičit další kočičku na naše způsoby…

- Mami, jedeme.

Linda mě veze domů. Nasněženo. Zimně. Volá LP:

- Lindičko, mám ještě přiložit?

- Přilož.

- Tak já přiložím a počkám na tebe.

Doma. Jak to, že nesvítí stromek v tújích? Aha, asi kolehové. Teď to kontrolovat určitě nebudu. Dýchám zhluboka. Chce se mi říci něco jadrného od plic. Petroušek už dadyná. Odemykám. Jdu se pomuzlat s Žofií.

Dnes jsem pracovala, ale přiměřeně. Měla bych si víc odpočinout. Příroda usnula. I my máme polevit v aktivitě. Probouzíme se až do jara. Teď klídek. Relax. Péct cukroví pro radost. Ne z musu. Uklízím s láskou. Stále nacházím tu pavoučka, tam pavučinku, prach. Pigluji dům celoročně. Smýčím, luxuji, ometám. A stále nacházím něco k čištění, umytí, vyluxování… Dělám to průběžně a ráda. Když nechceš, nemusíš nic.

Tak si žiju. Lážo plážo v přiměřené – spíš snížené – aktivitě.

Dobrou noc!