Theatrum mundi

Sprchuji se. Slyším z ntb v obýváku jekot. Něco jako tetu Kateřinu ze Saturnina nebo Bubílkovou. Co to je? Šalina dojela už ve 22 hodin do cíle. Ne, frčí Brnem dál! Dnes přetahuje. Pouštějí jekot Jany Peterkové. Tu už dlouho neposlouchám. Lavíruje sem tam, zradí toho Čechoslováka, pak zas toho, pak se zas vetře. Kam ji vyšlou, aby to tam rozvrátila? Ale dnes nemá chybu. A lidi jsou vtipní, převtipní. Peterková dává padáka Maruškovým. Pavel Zítko jim dal z vazby taky padáka. Kouskuje jejich dnešní vysílání. Řehotám se. Vím, že vy nevíte. Tak dost. 

Ráno.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-07-mourinek-rano

Petroušek pustil kominíka. On myslím říká komeník. Babička? Kdo říkával komeník? Natahuji do stříkačky Mourkovi meducínu. Taky někdo říkal meducína. Medicínu. Už se naučil pít ji ze stříkačky a neprskat. Hotovo. Hladím, masíčko. Na masíčku pije signální redoxní molekuly. A prská dál. Zázraky se nějak u něj nedostavují. Rychle zachytit jeho kýchání, takové poštěkávání. Vypadá lépe. Už mu neteče z očí. Ale odpočívá. Nechodí si kontrolovat revír.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-07-rekni-komin

Měla bych už jít do zahrady zeptat se na kafe. No, v půl dvanácté…

- Dobré ráno!

Smějou se. Kominík a pomocník. Dílo mají už skoro hotové. To není komín jako dřív. Trubka s kolenem. Ne, ne. Bezpečnostní předpisy, revize, okolí komínu. Hm. Tlustá nerezová trouba. Pomocník na půdě.

- To bude víc tepla v zahradě.

- Právě že ne.

- A copak dělá pán na půdě?

- Musí to dobře ukotvit.

- Dáte si kávu?

- Ne. Dáš si kávu!?

Z útrob půdy slyším, že ále jo.

- A vy čaj?

- Třeba. Ovocný. Obyčejný.

Jdu do domu. Ireno, hlavně prosím tě uvař ty nápoje. Krájím štrúdl. Do soudečku mlíčko.

- Prosím vás, u nás moc nesladíme. Proto nevidíte bílou posypávku.

Prý nevadí.

- Sjedu si něco koupit.

- Jo, můžete. Kupte si, co chcee. :-)

Auto na mě čeká před domem. Než se zas vykohátím, je jedna. Žádám na jakémsi OCD nebo CBD nebo xy… poskytování přetoků z fotovoltaiky. Ta jejich smlouva je prapodivná.

Odesílám dotaz, co konkrétně znamená

Článek IV.

Porušení Smlouvy

4.1 Za podstatné porušení Smlouvy ze strany Externího uživatele se považují zejména následující

situace:

a) Externí uživatel ohrozil nebo narušil bezpečnost či chod IS EDC ;

b) Externí uživatel opakovaně zadal do IS EDC nesprávné nebo nepravdivé údaje;

c) Externí uživatel s uživatelskou rolí "Dodavatel" nepožádal o odebrání záznamu o

účastníkovi trhu ze seznamu účastníků trhu podle čl. 3.8 Smlouvy.

4.2 Za podstatné porušení Smlouvy ze strany EDC se považuje, jestliže Externímu uživateli byl ze

strany EDC v období jednoho kalendářního měsíce opakovaně (alespoň třikrát) v rozporu s

touto Smlouvou omezen nebo přerušen přístup do IS EDC.

Raději volám. Pán mi ochotně vysvětluje, že 4.1. a) vlastně nic neznamená.

- Aha, a tak proč to tam je?

- No vy to nemůžete vlastně ohrozit.

- A proč to tam je?

Neumí odpovědět. Ono je důležité seznámit se se zkratkami – kdo jsem. Člověk podepisuje smlouvu na nejisto. A pak se po vás korporát vozí. Mám nedobrou zkušenost s TENAUR Jičín. Je součástí skupiny ČEZ. Před měsícem jsem se spojila s jejich novým ředitelem. Stály mu vlasy, když jsem mu říkala, co všechno na nás vyzkoušeli. Před půl rokem mi paní z ústředny řekla na můj nesouhlas s nahazováním elektrárny, že jsem si to podepsala ve smlouvě.

- Jo? A mohla byste mi to prosím poslat s vyžlucením toho textu?

Dodnes nemám. Jasně. A když by přijeli, částka začíná na 1900 Kč. Minule by mě to stálo okolo 5000. Jsou to šizuňkové. Bacha na ně!!

- A prosím vás, já si nechám ověřit jen poslední stránku s mým podpisem.

- Ne, to vám nepřijmeme.

- A proč?

- MUSÍTE si vytisknout všech šest stran.

- A kdo mi zaplatí toner, opotřebení tiskárny a papír.

Ticho. Na to neměl odpověď. Znovu – že musím mít šest stran. Všimli jste si, jak korporace na vás tlačí? Jak na vás převedly tisk? Tisk vstupenek, tisk faktur, tisk smluv… A co udělala Irena? Shrbila hřbet. Vytiskla šest stran, na osm papírů – protože to dvakrát zvojtila. Nesoustředila se – nakopala by ráda stát. Vesmír povídal – hele, když neumíš zachovat příjemnou zdravou harmonickou vibraci, tak si zaplatíš ještě dva papíry navíc. Takhle to je.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-07-jdu-mezi-lidi-okouknout-svet

Konečně jedu.

A hele, odjeli. Tác donesli na přední terasu. Zavírám bránu.

Batůžek. Koš s hromadou svíček. V hlavě itinerář. Nejdřív úřad. Czech point zavřený. Na matriku. Tam máme hodné dvě mladé paní. Ochotné. Komunikativní. Milé. Všechna čest. V ceníku a pultíku vidím 30,- a vedle červeně 50,- Kč.

- Já to chci za třicet.

- Ne, to byste měla vidimaci. Jako od vi…

- Já jsem studovala latinu. Video – vidět.

- Ale vy máte legalizaci. Kdybyste měla jen porovnat opis vysvědčení, tak to je vidimace. Ale vaše smlouva je legalizace.

- A vy ji zalepíte?

Paní přikyvuje. Že to prý chtějí.

Áha, hm. To se mi nelíbí. Něčemu se nevědomky upisuji.

- A já nevím, jestli mám stránky dobře.

Paní je profík. To ona koukla na body a slepila to dobře. Chvilku povídáme. Jedu do Kauflandu pro bio špaldu Pernerku za dvacet pět. To je velký rozdíl – skoro čtyřicet a dvacet pět. Nemají.

- Lindo, oni tu mouku u nás nemají.

- Jo, mami, platnost letáku je do zítřka a všude.

- Kup mi.

Jedu okolo sklenářství. Stavuji se. Ptám se.

- A volal jsem vám?

- Právě že nevolal. Jen se jdu zeptat.

Pán je klidný, milý, příjemný. Hodný dědeček. Možná je prý můj obrázek ve výrobě. Prý se všechno najde. A fakt. Našel. Mohu prý poslat zítra Petrouška. 

Jedu nahoru do pevnosti. Stavuji se doma pro hotovost. Vopruz. Fakt. Dodržuji neplacení kartou už x let. Karta - pohodlné. Rychlé. Hotovost pořád musíš do peněženky doplňovat. Dávám to. Dnes jsem doplácela tři stovky kartou. Ještě že ten satanský výmysl máme.

Projíždím pevností. Kupuji slunečnici u paní, která prodává hnojiva v zastrčeném krámku. Podporuji ji. Jezdím speciálně k ní, aby měla obrat. A doporučuji. V obchodě vyměňují podlahu. Dívám se, jak to naši předci měli. Normálka. Jako v naší chatičce. Navážka. Na tom prkna. I tady to tak mají. Brigádník mi odvažuje starou slunečnici. Novou mají ještě nesklizenu. Pršelo. Nevadí. Naše a krkonošské osazenstvo nepohrdne. Už oblétávají krmítka. Vlastně celé léto dostávají maličko – malilinko příkrm. Kolega biolog na gymnáziu mi říkal:

- Kdyby ti dali v létě raut. Vařila bys?

- Aha. Oni mají chytat hmyz.

A teď na hřbitov. Vystupuji z auta. Beru koš. Někdo mi mává. Jé, to je náš elektrikář. Prošpikoval nám kabely celý dům. Legrace s ním byla. Je mladší, ale známe se ze školy. Asi před patnácti lety jsem mu nabídla tykání. Samozřejmě. Spolužáci z naší pevnostní školy z prvního stupně. A pak z druhého. Já si mu tehdy postěžovala, jak jsem byla nešťastná, že jsem velká. On mi zas smutně svěřil, jak to měl těžké, když byl malý. Dnes jsem v pevnosti fotila, kam jsem chodila na druhý stupeň. A staré filmařské krámky. Jsou tam v jedné ulici nainstalované permanentně. Pořád se tu něco točí. Natočila jsem ulici, kde se třeba v roce 69 točila Zabitá neděle. A projížděla jsem ulicí, kde se točila noční scéna z Musíme si pomáhat…

- Prve jsem byla u tvé dcery.

Povídáme si. Čeká na maminku a synovce. To je hrobník. Kopal hrob mamince. No, spíš otevřel naši hrobku. S kolegou hrobníkem v ní udělali pořádek.

Maminka když koupila hrobku, přestěhovala z původního hrobu všechny ostatky. Posbírala tatínkovy kosti do prostěradla a uložila do truhličky. Mám pocit ještě snad ostatky jeho tatínka? Mami, už se nemohu zeptat.

V hrobce bylo tělo nějakého R-U generála v železné rakvi. Zteřelé sukno. Modré? Nevím už. Toho tam maminka nechala odpočívat. Ostatky tatínka. Toho jsem poznala podle operované lebky. Teď mě napadá – já blbina nenechala udělat malou truhličku pro ostatky tatínka. Pozdě.

Ometla jsem listí. Listopádky v chladu přežily. Nové jsem vzala zpět domů. Rodiče mi zas nechali na pomníku jako pozdrav oříšek. Vždycky, když kupuji balíky svíček, u pokladny se omlouvám, že chodím k mamince na hrob. Dnes jsem to počítala – deset svítilen. No jo, máme spotřebu, no.

Domů. Vynosit nákup. Petroušek přijíždí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-07-sazime

- Kdes´   jezdila?

- U rodičů. Koupila jsme malinu a černý rybíz.

- Nasadíme i ty dvě túje. Už mi jich je líto.

Líto mu jich není. Jen mu překážejí vpředu na chodníčku. Jdu se rychle najíst. Sedíme v zahradě u stolu. Sluníčko slezlo níž.

- Jak se ochladilo!

- Peťuš, zatím přines kbelík s vodou. Namočíme tam sazenice.

- To já bych nalil do jámy.

- Jo, zahradníkův syne! Raději to nikomu neříkej, ano?

Vždycky se u sázení handrkujeme. Musím se smát. On fakt viděl jejich zahradu z viaduktu. Z rychlíku. Se zataženými okýnky. A v noci. A hustě chumelilo. 

Kope jámy na tújky. Je tu navážka, kořeny stromů. Povedlo se. namáčíme bal maliny a rybízu. Obal přerval.

- Mohl bys být tak hodný a donést mi klacík! Proč to rveš!

Ó, napětí. Zasazeno. Řehtáme se situaci. Je to fakt paskvil na zahradníka. Ale pracovitý, hodný, neúnavný. Jako co chtít víc! Do hodnocení žáka bych formulovala do kolonky zručnost:

- Pod vedením zkušeného zahradníka dokáže zasadit i strom.

Ješiši! Až si to ráno přečte, přijde mě do postele zahlavit.

Už se těším na další naši zahradnickou spolupráci.

Divadlo světa. Theatrum mundi. Učila jsem se celý den.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2024-09-01-necenzurovane-net-cxxi/

Poslouchala jsem dnes o lodním právu Simonu z Mallorky. Velmi poučné. Pořad jsem si nekonečně vracela. Všechny její pořady si vracím.

Pořady vysílá dlouho. Třeba tento:

https://www.svobodny-vysilac.cz/2022-02-20-necenzurovane-net-simona-z-mallorky-lxxiii/

Poučili mě na EDC.

Poučena jsem byla na matrice.

Večer jsem se poučila u Čechoslováků. Faleš. Rozvracení. Lhaní. Hezky se to povedlo mocným rozvrátit. Naše vlastenecká scéna v troskách. Pavel Zítko ve vazbě. 

TV Šalingrad. Jekot Jany Peterkové. Kam vítr, tam plášť. Podrazy. Vidno, že plní čísi úkoly.

Má naivita se cvičí. Učím se. Poznávám. Orientuji se v divadle světa. Těžko. 

A pořád věřím v dobro.

Dobrou noc!