Podzimní zamyšlení
"Tam, kam jdu, se vždycky dostanu tak, že odejdu z místa, kde jsem byl."
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-10-tam-kam-jdu-se-vzdycky-dostanu-tak-ze-odejdu-z-mista-
Čtvrtek. Probouzím se brzy. Ještě chvilku se ponořím… Pak zaspávám.
Nevadí to. Venku slunce. Chystám se ostříhat levandule. Jenže než Mourkovi
namíchám do stříkačky jeho meducínu, než si uvařím svou horkou vodičku, než
připiju na lidstvo, na jeho procitnutí, na zdraví a na MÍR! A než si konečně už
namixuji pomalu před polednem koktejl, ne, to není možné! Sluníčko se loučí.
Pápá! Nevylezlas, ódcházím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-10-rano
Po obědě se tak mračí, až začíná pršet. Kdepak je Žofie? Mourek se ukázal. Přiběhl na zavolání hned dopoledne. Už druhý den si vyběhne do zahrady. Přestal kýchat a prskat. Po snídani střídá polohy a místečka. Málo jí. To se u něj projevuje poprvé. Nikdy v životě nenechal ani drobeček. Dnes se zdráhá, klidně nechá masíčko v misce.
Dívám se na koruny stromů na šancích nad zahradou. Listí čaruje v barvách. Ještě se pevně drží větví. Mám ráda, když lístečky vítr pak roznáší jak noviny. Ponesou na sobě titulek: Podzim! Hlásím příchod! Javory žloutnou. Ořešáky nabírají – jak to bylo ve vodovkách? Siena pálená. Něco mezi žlutou a hnědou. Okr. Po červeni ještě ani stopa. Je brzy. Zatím jen zářivě žlutá. Barvičky jako bordó, rudá, kaštanová – ty teprve přijdou. A s nimi cákance studených dešťů, mlha. Dnes vítr. Neměl co rvát. Ranní rosu jsem od léta nezastihla. Ale pavučinky i s pavouky a orosenými vlákny, to jo. Vídám často. S podzimem si protahuji ranní pobyt v posteli. Zrkátka vstávám později. Do zahrady ráno tolik nevstupuji. Už týden jsem nešla bosa trávou. Země začíná být rozbředlá. Už tak moc potřebujeme nášlapy. Zatím jsou složené u chaty. Suchou nohou se pak přeneseme z domu do chatičky. Dočkám se? Venku ticho. Na tuhle dobu neobvyklé teplo. Klid a pokoj v duši. Podzim, to já ráda. On jezdí na strakaté kobyle. A je to období, kdy jsme s Petrouškem tajně chystali svatbu. Shánění prstýnků – to bylo napínavé. Nechtěli jsme nic nakupovat v našem městě. Pamatuji, jak jsme jeli do Náchoda, do Nového Města. Stráně nabíraly barvičky z palety. Jé, to bylo krásné. Prstýnky se nekupují jako přijdeš a jdeš. Ne, ne. Ty se objednávají. A není to hup na krávu, je tu tele. Ne, ne. Trvalo to několik týdnů? Už, už jsme mysleli, že nepřijdou do našeho dne D. Petroušek se poprvé ženil v Novém Městě. Paní tajemnice si ho pamatovala. Objednali jsme si obřad na úřadě. Ne na zámku, ale na jejich překrásném úřadě s renesančním stropem. Svědčily nám naše mladší děti. Starším jsme nic neprozradili. Ani mamince, ani Ivě. Tajemnice úřadu Petrouškovi svěřila, že si někdo dal tu práci a telefonoval, jestli se bereme. Odbyla ho. Takové informace se už tehdy bez GDPR nesdělovaly. To bylo moc a moc krásné. Kdo to byl? Kdo tušil? Nějaká žena. Koupila jsem si kostýmek. Nové lodičky. Oba jsme se ohodili. Svatebně. Podzim s tajemstvím. Smluvili jsme si termín. A já jako ředitelka školy jsem zjistila, že v tom víkendu mám školení. Dva víkendy v Peci v Horizontu jsem měla za sebou. Třetí víkend se jel někam do penzionu za Phu. A pak certifikát. Tak si vyber! Chceš svatbu nebo školení? Chci obojí. Svatbu jsme o týden odsunuli. A co budeš chtít mít na osvědčení za jméno? Riskla jsem to. Mám tam Hrobská. Ale v tom třetím týdnu jsem na sobě měla ještě takovou ohlodanou slupku svého příjmení z prvního manželství. A pak přišel ten den. Ale o tom až příště. Teď jsme zatím žili přípravami. :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-10-moje-detstvi
Každý z vás ví, že miluji všechna období roku. Možná ovlivněna příběhem ze Slabikáře. Tatínek se ptal – jak se ten kluk jmenoval? Míťa? Počkej! V počítači si ukládám obrázky. V sekci Hezoučké – mám ten slabikářový příběh. Hele, je tu i můj červený slabikář a moje početnice. Dost dlouho, ještě do nedávna, je to tak dvacet třicet let, jsem tady na zahradě obě své učebnice měla. S maminčinými podpisy tužkou jako důkaz, že jsem si četla a počítala. Na konci Slabikáře před prázdninami už byly krátké texty. Tatínek se ptal Míti, jaké období má nejraději. V daném období odpovídal, že má nejraději jaro, léto, podzim, zimu. Mám to taky tak. Celý život. Každé období prožívám hodně silně.
Jaro – vzpomínám, jak jsem cestou ze školy litovala, že se budu učit a neužiju si vůně jara. Pak jsem měla děti a studovala jsem vysokou a pak a pak… Jaro mi utíkalo mezi prsty. Závěrečné zkoušky, písemné práce, slohy, maturity a já přišla do zahrady, když už byly odkvetlé fialky, narcisy, tulipány... Když jsme poprvé hrábli do země tady k našemu domu, přijela jsem sem skoro po tmě z rodičovského sdružení. 16.4. Do tmy zářily závoje našich třešňových nevěstinek.
Léto – oj, vedro, nyní nás pečou. To miluji. Léto je výhní. To je moje.
Dočkala jsem se podzimu. Voní. Voní listím, tlením, ohýnky – to už málo. Dřív jsme pálili všechno listí. Popel byl hnojivem ke stromům. Nahrabat hromadu a pak ji pomalu odpalovat. Čoudilo to. Konečně vyšlehl plamínek. Sousedka Preclíková se zlobila… Asi před pěti osmi lety jsem si zapálila malou hromádku mechu pod lískou. Vyšla sousedka Naďa. Taky se zlobila. No. Tak listí dáváme na kompost a do kompostéru. Ořechové do velkých tašek na bioodpad. V našem městě to máme skvěle zařízeno. TSM týdně odvážejí od jara k podzimu, skoro k zimě, tašky shniláků, listí, mechu, bioodpadu.
No – a zima! Pro mě radostná část roku. Čekám, myju, uklízím, zdobím, chystám, těším se. Blyštivá doba.Voňavá. Barevná, nejen bílá. Mám zásadu – do Vánoc nelyžuji. Hned po nich už se spouštím z kopců. Vybíhám na běžky. Se sněhem je to horší a horší. Ale máme blízko do Krkonoš i do Orlických.
Jé, to jsem se rozkochala. Jsem ráda za každé počasí, za každou roční dobu s radostmi i trablemi. Životní zkoušky nás učí vysoko zdvihat nohy na trati. Hlavně, že čas mohu trávit se svými blízkými a přáteli, kteří mi ještě život nechal. Naučila jsem se malé věci, které bych dřív řešila, pouštět. Nevšímat si jich. Hodit je za hlavu. Se svou energií hospodařím. Nechávám si ji na do nebe volající situace. Pouštím, pouštím, nechávám být. Ale ono se nahromadí... Lidi mlčí. Nemají sílu. Namají čas. Kupí se šlendrián, podvody, nekvalita, nedodržování občanských zákonů. Jen peníze, kolik za to, dostanu prachy? Kolik? Kolik! Zapomíná se – dostaneš, ale odveď a ukaž kvalitu a poctivé dílo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-10-kuchynka-od-jeziska
Miluji staré doby. To už ke starým lidem patří. Z chatičky jsme musela loni vystěhovat pod pergolu hračky své a mých dětí. Dnes jsem umyla první – kuchyňku. Byla podělaná od myších hovínek. To mě tak štve. Neláká – abych všechny ty pokojíčky a koupelničky zas nastěhovala do staré skříně do chaty. Kuchyňka. Od Jéžiška. Maminka se snažila, abychom já i Iva pod stromečkem našly něco pro radost, něco krásného, něco potěšujícího. Mamka vybírala kvalitní knížky. Maminka mého prvního muže kupovala takové nijaké, nekvalitní, humusoidní, takové nečtivé, nezáživné, nepřitažlivé. Takové šity. Byla jsem z domů zvykla mít kvalitní četbu. Nádherné pohádky Němcové, Erbena... Stromeček pod sebou skrávával nejen knížky, oblečení a hračky, ale i třeba super krásný neceser s výbavou. Mám ho dodnes Vozívala jsem si ho na tábor. Mami, ve třetí třídě jsem pod stromečkem našla kolo. Jezdila jsem na své Rozinantě, vychrtlé staré kobylce, ještě do nedávna. Pak mi Petroušek nechal sestrojit můj nádherný krásný růžový stroj. Kolo jsem musela hezky čistit, mýt, mazat. Každý jeden drát projet hadříkem. Však se taky dost dlouho leskly. Dokud mě měla maminka v merku. Byla jsem zvyklá udržovat si věci v pořádku. Krabice se u nás nervaly.
Mamko, jak tys´ dokázala hospodařit z jednoho platu pro sebe a své dvě holčičky?!
Má Rozinantička ze třetí třídy my vydržela na celý život. Její kožené sedátko jsem chránila před deštěm. Když jsem se vdala, už jsem na kolo tolik nedbala. O svůj nový nádherný stroj pečuji. Dráty už se nelesknou. Jsou černé. Jako tahle doba. Štěstí, že si ji umím přibarvovat.
Odpoledne jsme šli nandat do stařičké renovované skříně v obnovené chatičce nové police. Posadila jsem do ní první hračku. Kuchyňku.
Jdu spát. Zítra přijede Lucka s kluky. Ať jsem čilá!
Jejka! Copak mi to přišlo mailem. Zažádala jsem o registraci do Klubu sviní. Pan Foltýn se postaral, že ve svém věku budu stará svině.
clenove@klubsvini.cz
10. 10. 2024 22:03 (před 3 hodinami)
Vážení zájemci o
členství,dovolujeme si touto cestou Vám všem, kteří jste
požádali o členství v klubu sviní, poděkovat a složit poklonu zato, že jste
neváhali a vyslyšeli jste volání vzdoru proti nálepkování a hanebnému
rozdělování společnosti představiteli naší vlády v čele s plukovním Foltýnem,
který nás všechny pojmenoval a nazval,, sviněmi". S nadsázkou jsme toto
pojmenování přijali a s hrdostí pozvedáváme prapor odporu a jdeme do boje proti
současné politické garnituře.Dovolte mi také, abych se představil, mé jméno
je Rudolf Jelínek a dostal jsem důvěru od našich nejvyšších představitelů, tj.
mistra Xavera a mistra Holce, abych předsedal tomuto uskupení. Pracuji v
obchodní sféře jako manažer ve velkoobchodním sektoru a také se aktivně
angažuji v rámci volnočasových a sportovních aktivit pro děti a mládež. Jakožto
hrdý občan ČR, vlastenec a v neposlední řadě podporovatel XTV, pro niž jsem měl
tu čest organizovat akci 6. 4. 2024 s názvem 7 let s Vámi, jsem neváhal a
přijal tuto nabídku ohledně vedení občanského spolku s názvem ,,Klub sviní". Za
sebe mohu slíbit, že udělám vše proto, abych ukázal našim představitelům, že
způsob komunikace naší vlády směrem k občanům ČR je velmi špatná až nedůstojná
a že to nejsou občané ČR, kteří rozdělují společnost a vykopávají příkopy, ale že
je to právě současná vláda a politici, kteří tyto příkopy vykopávají.Rád bych Vás informoval, že založení spolku se
blíží do finále a v tuto chvíli kontaktujeme všechny zájemce, kteří požádali o
členství. Prosím všechny, komu nebylo zatím odpovězeno, aby byl trpělivý,
jelikož jsme doslova zahlceni emaily se žádostmi. Jakmile budeme mít oficiálně
založeno a budeme mít také oficiální a transparentní, bankovní účet, bude
prostor také pro Vaše členské příspěvky, které nám ve velké míře nabízíte, za
což velmi děkujeme! Členské příspěvky budou sloužit k provozu a chodu klubu, ať
už k propagaci, tvorbě grafiky a tiskovin a dalších aktivit, které plánujeme
provádět. Těšit se můžete také na svůj pravidelný program, kde budeme předávat
informace ohledně činnosti klubu, kde budeme také rozebírat současné dění ve
spolčenosti a kde bude možné se všemi našim členy komunikovat.Ještě jednou mnohokrát děkujeme za Vaši podporu
a prosíme o šíření našich narativů v co největším měřítku, aby se náš klub co
nejvíce rozrůstal!S pozdravem a s velkým vděkemPředseda klubu
Rudolf
Vida, tak se věci hýbou. I na pozadí. I na očích. O hollywoodském skandálu s nelidou Didim prý dnes informovala docela dlouze NOVA. Ono se to už nedá utajit. Kdo se smál, že tam žerou děti a kupují si omlazující adrenochrom, přijde ke zjištění, že je to na planetě vážné. Nejen války, střílení lidí, obchod s lidmi a dětmi, organizování prodeje drog, kamuflování různými protidrogovými orgány - jako že... Leze to na povrch. Jen ještě falešný mesiáš a pak už... Ne, pak už ne. Ještě si vyzkouší oblbnutí mimozemš´tany a hlučným hlasitým projevem - přišli jsme vás zachránit. Hodně je probuzených, hodně se probouzí, hodně jich chrápe jak náš Mourek. Hodně nahlas.
Taky jdu. Tam, kam jdu, se právě teď dostanu tak, že odejdu z křesla, kde jsem až dosud seděla.
Dobrou noc!