Peklem
Půl dvanácté v noci. Úlovek v zahradě nebyl nic moc. Spíš naši čeští. Pár rezáčů taky provádělo ekvilibristické kousky. Třeba na starém rozpadajícím se květináči se vyhřívali dva. Ano, na afrikánech – nezklamali. Sice jen dva, ale byli. Vždycky sedm a tak. Jednoho jsem našla na terase v millionu bels. Ještěže jsem se podívala. Selsky si to vysvětluji tím, že ti cizí neumějí plavat. Protože prší, bojí se utopení. Naivní, co? Jo, to oni si dolezou na kompost na čerstvý odpad z kuchyně. Ale taky si vlezou klidně do půl melouna ani ne s pivem. Napršelo do něj. Skákají tam jak do bazénu. Ale už neumějí vyskočit. To ti naši uliťáci – ti plavou pod vodou s vysunutými tykadly.
- Moure, co tu děláš?
Mourek sedí ve tmě v travičce. Packu na mladém, ale fakt mladém už opeřeném ptáčeti. Už to umělo určitě létat. On ho držel a muchlal. Ach jo. Kde ho načapal? Ve smrku? V tújích? Kde to ptáče vypadlo? V podvečer jsem někde v zahradě slyšela pípání. Mourek si počkal na noc a šel se mrknout. Vykradl rodinu. Teď tu mlaská u misky s mlékem. A hýká, těžce oddychuje. Žofie zůstala venku.
Ráno jsem vstávala ve slušný čas, abych mohla dojet za polskou hranici pro borůvky.
Chlapíčci v zahradě pod bdělým okem LP pracují na venkovních úpravách. Rám, který tatínek asi ve své dílně svařil z trubek, už je přemístěn asi o dva metry dál od chatičky. Konstrukce má v sobě háky na houpačku. Tady se houpala malá Iva, pak se tu houpala malá Renička a pak se tu houpala řada dalších dětí.
Když byla zahrada nová, Ivuška se na prkénku houpačky s lany místo držadel pěkně zhoupla, a obličejem, nosánkem ryla ve škváře. To bylo asi breku. Dnes už je Ivuška velká. Za týden bude slavit sedmdesáté sedmé narozeniny. Už zas pracuje po náročné nemoci ve vojenském muzeu. Dokonce dnes volala Petrouškovi, něco potřebovala; jsem moc ráda. Iva je má o devět let starší sestra. Byla jsem její přívěsek. Do kina na Princeznu se zlatou hvězdou do našeho krásného pevnostního kina za korunu šla s holkami a mě fakt jako přívěsek. Jsme od sebe hodně vzdálené. Pamatuji, když nosila svého prvního syna Mijanka. Patnáctého taky bude slavit. Pětapadesáté. Když byla mamka v lázních, Iva mě měla u sebe ve vesnici, kam se vdala, kudy jsem dnes projížděla. Dělala mi pomyšlení. Upekla buchtičky se šodó. Děsně mě zlobí, když lidi říkají, že měli buchtičky se šodó. To teda neměli. Měli s krémem. S pudinkem. Chaudeau je vyšší dívčí. Iva uměla to, co maminka. Našlehala bílek. Nádherně, do husta. Asi ho i povařila v páře. A pak tramtadadá! Uvařila šodó. Buchtičky přelila sněhem a šoďó. ˇÓ, to nemělo chybu. To byly šlehané žloutky s cukrem, c. k., vínem a vanilkou. Počkej, najdu to.
https://www.vinoplacek.cz/blog/recepty-s-vinem-buchticky-se-sodo/
Á! Cvičení klidu. Ne, nejsem v klidu. Hledám. Nacházím dukátové buchtičky se šodó. To tak není. Zpustla i úroveň gastronomie. Ťukám a rozevírají se mi recepty s pudingem. Jediný – se šodó. A to je ono. Tak to mi Iva tehdy v létě vyrobila. Iva uměla všechno. Uměla vyměnit zámek. Vyčistit sifon. Iva uměla plést. Když jsme se nastěhovali do našeho nového domu, ušila mi záclony. Abych nezapomněla, Iva jako absolventka SEŠ v Náchodě psala všemi deseti. To já teda umím taky. Neb jsem si zvolila jako nepovinný předmět na gymnáziu psaní všemi deseti. Takže válím naslepo. Ale co chci říci. Iva mi přepsala mou diplomovou práci. Nesměl být na stránce překlep. Do stroje se papíry musely nádherně naskládat. Navrch křídový, pak kopírovací a pak co se vešlo průklepových a kopírovacích na víc svazků. Iva, ačkoli mě trápila jako dítě, měla mě asi snad ráda. Byly jsme chudé. Maminka s jedním platem a dvě holčičky. Ta starší se chtěla trošku vyrovnat svým spolužačkám v oblékání. Já to po ní nosila. Jé, jak já jsem se bránila. Proto jsem začala chodit na brigády, abych si na modu vydělala. To jsem ale od houpačky dost odběhla.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-12-bez-avivaze-jen-v-octu-s-esenicalnim-olejem
Ráno přípitek na lidi, na zdraví, na zdravý rozum lidstva, na MÍR. Připíjím krásným mělkým hrnečkem z vánočních trhů u Muzea v HK před dvěma lety. Tvůrce pan Kočka. Vytváří nádhernou keramiku. Když jezdíval na trhy do Kuksu, u krámečku měl kamínka a na nich za pár korun pekl krajíčky chleba. Potíral je česnekem nastrouhaným na svém keramickém struhátku. Taková praktická reklama. Nabídla jsem se, že mu vždycky přiběhnu přiložit poleno. Hráli jsme veselou hru. Někdy mi dal za službu krajíc s česnekem. Loni u Muzea už byli jeho potomci. Ale před dvěma lety jsme se poznali. Zas jsem přihodila polínko do kamínek.
Kočky. Snídaně já. Namalovat. Vymáchat lavor prádla v octové vodě. Přikápnu pár kapek olejíčku. Rychle bagetky. Pití. Kafe do zahrady.
Chatička bude boží. LP je nesmírně kreativní. Kde se to v něm bere? Umí všechno. A ostřížím zrakem hlídá své dva spolupracovníky, aby něco nepokazili. Někdy neuhlídá… Na podzim kopáč přeřízl míchačkou na maltu kabel. Včera jsem zahlédla, že indián něco někam přisypal, jak neměl. No, ale všechny zatáčky umí elegantně vybrat.
- Buďte tady hodní! Jedu do Polska pro borůvky. Za chvíli jsem zpátky.
- Takže odpoledne. :-)
- Ne, ne. Za hodinu
Jo. To jsem si myslela. Pátek. To musíš vyjet brzy. Chtěla jsem v deset. Vyjíždím v půl jedenácté. To ještě nebude ucpaná cesta. Hlavně – ještě stihnu borůvky. Jeden myslí… Kolona. Pořád stojím. Vždycky se to pohne. Zas stojíme. Takhle jedeme několik kilometrů. Fotím si z auta nový obchvat. To za jízdy nemohu. Prý už ho budou otevírat. Hledám na WAZE, co mě zdržuje. Práce na silnici. Je tady takový úskok do pole. Zas se napojíš. Ale vždy jedeš plynule. Práce na silnici až za vesnicí, kde bydlí moje sestra. až sem jsem nabrala přes půl hodiny zpoždění. To už jsem měla být za hranicí. Odsud už se jede. Stmívá se. Není vidět dobře na značky. Vypadá to jak konec světa. V Náchodě pár kapek na sklo. Raději odbočuji, abych se nezamotala do kolony na průtahu. Projíždím za pár minut. V Polsku černo. Hromy. Blesky. Jedu až ke svému stánku. Košík za sedm set nemají.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-12-pro-boruvky
- Dám vám všechny vaničky za cenu velkého koše.
- Jé, výborně. Děkuji.
Za mnou přijíždí turistka na kole z Náchoda. Jela prý po stezce. Hm. Aha. Tam jsem se motala na jaře, když měli v Polsku stávku. Ještě dvě broskve. Dvě nektarinky. Dnes raději jedu. Začalo peklo. Stěrače nebraly. Jedu. V Polsku můžeš šedesátkou. Držím se nějakého náklaďáku. Snažím se, abych pořád viděla jeho světýlka. Dávám stěrače na nejbláznivější rychlost. Tancují po skle a nestíhají. Necítím strach. Projíždíme hranicí. Napadlo mě někde se odstavit. Jen na chvíli. Ale pak jsem si řekla, že to není dobrý nápad. Jedu. Péťa.
- Peťuš, jedu peklem. Pořád sanity. Blikají. Jezdí proti tobě. Nebo zezadu. Když jsem stále v koloně, sanita jela do protisměru. Bála jsem se za řidiče, aby v protisměru nejelo auto. Asi ti s dopravními terčíky nahlásili těm na druhém konci, nepouštět.
- Tak jeď opatrně.
- Jedu.
V Náchodě se déšť umoudřil do snesitelné formy. Krásná jízda. Po obchvatu už to jde. Už cestou tam jsem si promyslela, kudy pojedu domů. Mohla bych sjet na Rozkoši, ale ne, jedu až na velkou křižovatku, odkud většinou vyjíždím od Eriky. Tam sjedu a odbočím na vesnici, kde bydlí moje Deniska. Okolo masokombinátu. Tady má někde Skaličan prodejnu. Přeprodávají. Jemně prší. Je pár minut po poledni. Sem asi vozila Lukáška na zastávku. Odsud asi jezdíval vlakem na gympl. Ačkoli on jezdil víc autobusem. To mají daleko k vlaku. Aha, tady bych odbočila k Denince, kdyby byla doma. Sjíždím prudkým kopcem u školy. Šup. Do kopce. A už jedu jako král. Za deset patnáct minut jsem doma. To bych se ještě trápila v koloně. Jsme šikovná. Hezky jsem si to promyslela.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-12-zahradni-domecek
Před domem ještě dodávka. Klučíčci pracuji. LP (pro nové Lindin Petr) přidělává zásuvky, vypínače. Ukazuje mi, jak nahoře vně chlaloupky dvířka do půdy se nebudou zamykat. Vude tam jen nějaké zacvakování. Chaloupka krásně natřená čeká ještě jeden nátěr od Petrouška. On se rád realizuje. Nevydrží bez práce.
Co bych jim rychle dala najíst. Rozděluji do tří hrnečků polévku. Koupila jsem si do vorwerku nástavec. Vymažeš, rozklechtneš vajíčko. Na páře uvaříš. Super. Dávám čtyři vejce. Každému kus bagety. Kousek okurky, rajčete. Hned se práce radostněji dokončí.
Stavuje se tu Linda cestou z Phy. Nabízím jí horké brambory. Jen s máslem. Pošmákla si. Ušlehala jsem pribináček – šlehačku a tvaroh – s jahodami a borůvkami. Spadl do ní. Dovezla mi knížky, které by někdo vyhodil. Vozí je do Knihobotu. Ó, Lůsy, Osmačtyřicátníci, Paní komisarka – nádherná četba od Jindřicha Šimona Baara. . Překrásná. Mám trilogii doma. Ale beru ji. Třeba synovec Mijanek… A ještě něco od Jiráska. Mijanek dostal po maminčině smrti celého Jiráska z její knihovny. Snad jsou knihy stále u něj a v pořádku. Dnes je móda obrazoborectví. Celé pozůstalosti se vyhazují do kontejnerů. Strašné! Neúcta.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-12-relax
Odjeli. Stěhujeme se s Žofkou, která horké dny přežívá v obýváku na gauči, k bazénu. Beru si víno. Dopoledne jsem poslouchala o Deniku alkoholičky; exceluje v něm Tereza Ramba. (Jé, to je to jméno šéfky českého UNICEFU… Té studené… OK. To je jen můj dojem. Nemohla jsem si včera nebo kdy vzpomenout.) Slyšela jsem Terezu hovořit o své roli. Dnes mluvil režisér, jak byla skvěle připravena. Nerušila se dabingy, divadlem. Soustředila se jen na roli… Nalévám do sklenky s myšlenkou – pozor na pochlastávání matek na mateřské a babek u bazénu.
- Koupil jsem takové šrouby na štafle.
- Aha. Tak to jsem ráda. Protože dřevěné štafle ti nikdo nevyrobí. A žebřík, lehounký ze dřeva, krátký, taky ne.
Za chvíli se smouší. Přesouvám se ke stolu blíž domu. Utvořím už konečně ten věnec z ulitek. Ne. Začíná velice rychle pršet. To už máme za sebou. Péťa mi pomáhá sklízet. Dnes už nic. Odpočinek.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-12-budeme-se-stridat-vypal
- Kočkýýý, vy máte hlad?
- Petroušku, prosím tě, pojď nakrájet čičinám tu kližku.
Krájí na maličkaté kousky. Žofie občas pohrdá masem. Dnes se u misek obě činí. Borůvky mi paní dala ve vaničkách do velké krabice. Mourek si ji obsadil. Žofie ho vyštvala. Za chvíli se Mourek vrátil. Bedýnku si střídají. Připomíná mi to Denisku s bratrancem Olikem před sto lety, když byly malé děti. Byly jsme na návštěvě u Ivy. Její kluci Mijanek a Olik měli hračky ve velké dřevěné bedně. Vysypali ji. Olik si do ní chtěl vlézt. Ne, ne. Deniska by chtěla taky:
- Oliku, budeme se střídat, jo? Teď tam budu já.
A takhle to dělá s Mourkem Žofie. Chytré ženské!
Dobrou noc!
Pro jistotu - jak se vaří chaudeau :-)
https://www.vinoplacek.cz/blog/recepty-s-vinem-buchticky-se-sodo/
Recepty
s vínem: Buchtičky se šodo
Buchtičky se šodó. Kolikrát jsme tento výraz slyšeli, aniž bychom přesně věděli, co vlastně to šodó je a kde se vzalo. Tušila jsem, že to bude nějaká omáčka ze žloutků s alkoholem, možná vínem, jinak by se dávno tohle šodó podávalo na buchtičkách ve školních jídelnách místo tekutého světle žlutého pudingu. Když si doma malé dozlatova upečené buchtičky poléváme vanilkovým pudingem, do kterého pro zjemnění zamíchávám máslo, artikuluje můj muž v legraci slůvko šodó velmi pomalu a zvláště si dává záležet, aby písmenko "o' vyslovil dostatečně dlouze a zřetelně.
A tak když jsem v balíčku od paní Hanky obdržela i jednu
láhev Pálavy, výběr z hroznů, bílé polosladké víno a
navíc voňavé a lahodné, věděla jsem, že z něho bude ono legendární šodó.
Zjistila jsem si totiž už dopředu, že původ této omáčky je ve Francii. Chaudeau
lze přeložit doslova jako horká voda. Odkazuje na způsob přípravy této teplé
dezertní omáčky z vína, která se šlehá ve vodní lázni. Protože hlavní chuť šodó
tvoří právě víno, měli bychom použít to nejlepší víno, které můžeme. Francouzi
nejčastěji používají šampaňské nebo crémant. A opravdu úžasná kombinace vznikne
se sladkým dezertním vínem.
Zlatavé buchtičky trpělivě a tiše jako pěna čekaly v pekáčku na stole až dokončím tu slavnou vinnou pěnu. Stejně tak můj muž. Ten ale nebyl v pekáčku, seděl za stolem a i když jsem o jeho pekáči buchet hodně slyšela, tak jsem jej nikdy neviděla. "Šotoje?" zamumlal s plnou pusou a pak místo obvyklého protáhlého šódó, vyslovil polohlasem jakési nezřetelné "o", které znělo spíše jako zaskočené, překvapené "e". Zbytek šodó jsem pak snědla sama rovnou z kastrůlku, jaká to byla dobrota! Můj muž byl najednou nezvykle konzervativní. Prý se spokojí s tím, že šodó pro něj bude navždy žlutý puding jako ze školní jídelny.
Recept na domácí dukátové buchtičky s krémem od paní Růžičkové určitě vyzkoušejte. Poctivé jídlo a výborné víno patří bezpochyby k sobě.
BUCHTIČKY
250 g hladké mouky
125 ml vlažného mléka
10 g čerstvého droždí
40 g cukru krupice
60 g másla
1 žloutek
špetka soli
strouhaná citronová kůra
Ve vlažném mléce rozmíchejte část cukru, rozdrobte kvasnice, přikryjte utěrkou
a nechte vzejít kvásek. Měla by vzniknout nadýchaná pěna. Máslo rozpusťte,
nechte vychladnout. Do mísy prosejte mouku, promíchejte do ní sůl, nastrouhanou
citronovou kůru a zbytek cukru, pak přilijte vzešlý kvásek, rozpuštěné máslo,
přidejte žloutek a ručně nebo v robotu vymíchejte hladké nelepivé těsto. Těsto
v míse přikryjte utěrkou a nechte vykynout až zdvojnásobí svůj objem, trvá to
asi hodinu.
Z vykynutého těsta ukrajujte rovnou z mísy malou lžičkou kousky těsta, tvořte z něj kuličky a ty pokládejte jednu vedle druhé do máslem vymazaného pekáčku. Každou kuličku potírejte ze všech stran rozpuštěným máslem, aby se neslepily k sobě. Pečte v předem nahřáté troubě na 180 °C dozlatova. Po vytažení z trouby je ještě horké potřete po vrchu rozpuštěným máslem.
ŠODÓ
150 ml bílého vína Pálava Jan Plaček
60 g cukru krupice
2 žloutky
1 vajíčko
2 proužky citronové kůry
1/2 vanilkového lusku
Víno nalejte do vyšší misky, přidejte cukr a míchejte až se cukr rozpustí. Poté
zašlehejte žloutky, vajíčko a vyškrábnutou dřeň z půlky vanilky, přidejte
citronovou kůru. Misku postavte na hrnec s vroucí vodou, dno by se nemělo
dotýkat vody a jen nad párou směs šlehejte, dokud nezačne houstnout a nabývat
na objemu. Pozor, nesmí se vařit, jinak by se žloutky srazily. Ze šodó vyjměte
citronovou kůru a přelijte omáčku přes buchtičky. Ani v dobré víře nepřidávejte
více citronové kůry, omáčka by vám pak drhla na jazyku a příliš citronu by
zbytečně potlačilo chuť vína. Pokud byste nechtěli mít v omáčce vanilková
zrníčka, použijte lusk vcelku, nakonec ho s omáčky vyjměte.
Další skvělé recepty a spoustu inspirace k vaření najdete na blogu paní Růžičkové, určitě doporučujeme i knihu GASTROK.