Páteční čtvrtek. Krásný den!

Miluji.

Probouzím se. Micinka - obrovská chlupatá hrouda mručí na okně. Pozoruje stehlíky, sýkory, holuby - vrčí, chrčí...

Vykradu se přes Petrouškovu postel. Vracím se nenápadně a stejnou cestou se vloudím do svého pelíšku. Fotím. Obloha je už našlehaná.

První klient. Důchodce. Musí se zeptat doma. Toto nechápu. Nesmírně tlustý. To se nesmí říkat. Jenže on je nemocně tlustý. Na světě jsem číslo jedna JÁ. Jsem silná. Mám energii. Jsem dovyživená. Mohu dávat energii manželovým i svým dětem a vnukům. Pokud nebudu silná - rodina je v háprdepu. Prý se ozve. To určitě. 

Oběd. Telefon. Příjemný mužský hlas:

- Už jsem asi tady.

Žvýkám do telefonu.

- Prosím, ještě pět minut, dojím se.

- Klidně se doobědvejte. Jo, deset minut sem tam...

Dožvýkávám krůtí prsa. Jsou suchá. Zapíjím Mucha sektem. Večer na přednášku. Tak jen trošku. Jdu pro něj do auta. Bože, s tím pánem jsme si sedli do noty. 58 let. Nevypadá na to. Unikátní. Upozorňuji ho na snímek ČT. Je právě z krajiny Orlických - kde on žije. Jejich vesnice u Rychnova, má stromový název. Lahodný :-) 

- Včera mi žena říkala: Vidíš, máš tu výzvu. Jeď tam. Myslel jsem, že mi dáte jídelníček. NO, tak to musím zkusit. Chci odbourat to břicho.

Cvičí, drží půsty, narůstá...

Vysvětluji, měřím. Nejraději bych s ním mluvila a mluvila. Rozumíme si. Zníme. Konečně jsme se sešli. Jeho druhá žena učí na gymplu. Docela bych ji ráda poznala. On - stanovuje ceny dálnic. Umělec. Pracoval v reklamě, zpívá, hraje. Ó, to je moje nota.

- Jídelníčků máte plný internet.  Zprostředkuji Vám kurz výživy a správného stravování. Zadarmo. Hodnota tři tisíce korun. Na konci lekce je vždy mnoho inspirativních jídelníčků. Jenže pro lidi je to zdlouhavé, drahé. Nevydrží to...

Inspiruji ho. 

- Jo, to mi pošlete...

https://ac24.cz/-/na-samote-v-zapomenutem-koute-orlickych-hor-zije-vice-nez-40-let-tajemny-muz?redirect=%2F&fbclid=IwAR15Hmb_4cCYZZi3pzvb7YWdaKAw1gvG1cXQtUeHKS94iQRyvMj9FjGDI9U

- V každé lekci Kurzu výživy dostanete mraky jídelníčků.

Loučíme se.

- Mobil mi hlásil v Jaři déšť. A nepletl se. Ono tu prší. Máte to tu moc hezké. 

Odjíždí.

Stýská se mi po mamince. Mami. Mami! Mamíííí! MAMINKO!!

Mám hodinu a půl do přednášky o secesi.

Jedu. Plný malý sál v divadle. Hm, tolik lidí se zajímá o secesi, o naši čtvrť Ptáka. Máme tu mnoho, MNOHO překrásných secesních vil. Loni jsem propásla procházku po Ptákách.

Pozvánka:

Jménem Národního památkového ústavu v Josefově a Městského muzea v Jaroměři si Vás dovolujeme pozvat na přednášku z cyklu "Mezi řádky", která se bude konat ve čtvrtek 21. února 2019 od 17:30 v malém sále Městského divadla v Jaroměři.
Přednáší Jana Farská Hajková Secese je označována za poslední sloh, který zasáhl celý svět. My se na přednášce podíváme na světově nejznámější a nejkrásnější secesní budovy, obrazy nebo nábytek a ze světa dojdeme i do Jaroměře a k jejím secesním klenotům.

Přicházím jen asi o deset patnáct minut dýl. Zasunu se do druhé řady na jedinou volnou židli. Právě začíná vysvětlovat dva zdroje secese. Její názvy. Art nouveau. Německy Jugendstil. V Čechách jdeme z vídeňské... Gustav Klimt a jeho zlacené zázraky. Ukazuje domy, památky. Slečna nebo paní mladá, navíc fundovaná. V duchu si říkám, že je to odbornice a ne šunt z nových nicneříkajících oborů multi kulti, socio... Mluví o barokozujících stavbách, o pseudobaroku, pseudogotice... A - už ukazuje fotečky z procházky Jaroměří. Máme tu nepřeberné množství klenotů. Čekám, jestli se tu objeví i kráska s modrými rámečky ode brýlí. Je tu. JE TO ONA. Neubráním se:

- Tuhle miluji. Je překrásná. Nádherná. Když v zimě běhám po lukách na běžkách, nikdy ji nezapomenu vyfotit. Nazývám ji kráska s modrými rámečky od brýlí.

Střídají se obrázky. Asi dvě tři vily nepoznávám. Jedna - školní družina. Pomršený klenot s vybouranými okny a přístavbou. Ale prý se to dá odbourat a okna vrátit zpátky.

Obohacena. Spokojena. Miluj náš Kuks, naše Ratibořice, naši stezku, naši českou krajinu. Šporkův mlýn na konci stezky Kuks - Hradec Králové. Miluji naše Krkonošky, Sněžku. Miluji sjezdovky. Jsem tu ráda. A nechci tu vetřelce. Jsem tu v bezpečí. Důvěřuji našim mužům. Miluji své děti. Miluji děti svého muže. Miluji ten voj za námi...

Zvláštní. Startuji. Jako kdyby někdo zatřásl autem. Jako by do mě někdo zezadu narazil. Koncentruji mysl. Kontroluji v zrcátku stav za sebou. Ubezpečuji se: Ne, neblázním... Co to bylo? Co se mi to zdálo? Nákup.

Na papírku: Kmín, hořčici, olej (určitě ne řepkový), celer, petržel... Nejprve Penny. Něco jsem si tam vyhlédla. Zapomněla jsem co. Tak aspoň červené papriky a víno Muškát. Miluji. Lidi i víno. Kaufland. Všechny obchody na náměstíčku zavřeny. Ještě svítí Lidl, Pepco a Kaufland. Co tu bylo pod asfaltem? Kolik studánek, pramínkům potůčků je tu pohřbeno! Dnešní poslední klient mi vyprávěl, co mají ve studni vody. Stará. Manželka chodí kousek nad jejích statek načepovat vodu pramennou. Loni, když všude zmizela voda, oni měli dostatek. Mluvili jsme o vodě dlouze...

Německý Kaufland - Z lásky k Česku... To určitě. Popelnice Evropy. Češi sežerou všechno. Ty vorle. Nechci kupovat krůtu. Určitě křičela bolestí, jestli jí dávali růstový hormon. Jenže jsem se nechala chytit. Místo přes dvě stovky kupuji kilo asi za sedmdesát korun. Jsem lapená... Tak ještě krůtí stehno - nekup to. Dávají před zavíračkou ohromné slevy. Pardon. Musím si to přiznat. Hledám hořčici. Nějaká paní mě nasměrovala. Stojím u reálu.Chvěje se pode mnou zem. Zpozorněla jsem. Co to? Co to je? Dívám se po lidech. Všichni se tváří normálně. To jako blázním? Do prčic vždyť se tu chvěje zem! Asi blbnu. 

Nemám dárek pro Petrouška. 22.2. slaví svátek a narozeniny. Je na ping pongu. Přijde ve dvacet. Měla jsem tu být v devatenáct. Zatopit. Je tu teplo. Zajíždím pod stání. Petroušek svítí. Zatopil.

- Dovolil jsem si zatopit. :-)

- Peťuš, to seš hodnej! Připravila jsem si to... Stavila jsem se v obchodě... Přednáška krásná... Měla jsem tam krizi. Vzala jsem si lift off. Trvalo mu to snad čtvrt hodiny, než jsem se vzpamatovala.

Objímá mě.

Nese mi tašky s nákupy z chodby do kuchyně.

- Petroušku. Zítra máš výročí. Už dnes se maminka chystala. Dva jste se jí narodili. Peťuš! Já pro tebe nemám dárek.

- Vždyť já všechno mám!

- Peťuš, koupím ti prodloužený víkend v Horizontu! Zalyžujeme si.

Jenže on nerad lyžuje. To by byl hezký dárek pro mě.

- Ne, teď ne. Počkej, až bude teplejc. Až se Krkonoše vylidní. Budeme chodit.

Pochopila jsem. Aha. On nechce lyžovat.

- Tak jo. A pojedeme v neděli, jo? Nebo já pojedu.

Jsem liška :-) Dala bych mu dárek, který by se mi líbil. 

- Petroušku, chtěla bych ti poděkovat. Třicet let mě chráníš, podporuješ, větší část let jsi mě finančně držel, pomohls mi nastartovat můj byznys. Financoval jsi mě i holky... 

- To já rád. Peníze pro mě nejsou všechno. Jsem rád, že tě mám. To je důležité.

Bulím. Hladí mě. Potkalo mě štěstí. 4.7. to bude třicet let. Tak moc jsem ho nechtěla. Bože, já byla blbá. NEJVĚTŠÍ CHLAP MÉHO ŽIVOTA.

Připíjíme nějakým tatranským čajem. 52%.

- Brrr. To má sílu!

- To je dobré!

- Je to strašně silné. 

- Ne, je to skvělé :-) 

Liju si ještě jednu. Skvělý mok.  

Vypráví mi, jak potkal jednoho syna, jak potkal snašku. Jedna vnučka na lyže ještě nevstoupila. Druhá nechce. Jsem zklamaná. Umět tančit, plavat, zpívat, jezdit na kole, psát, číst, počítat, lyžovat, umět přeskočit přes kozu i koně nadél i našíř - to musí umět dobře vyzbrojený člověk do života. Ve třetí třídě jsem potajmu chodila do tělocvičny. Aby mě tam nevyhmátl školník. Moc hodný. Pan Němec. Jednou se mnou šla naše černá kočička až do školy. Maminka ji nechtěla. Já ji milovala. Měla jsem strach, že se mi ztratí, než půjdu z vyučování. Schovala jsem si ji k Němcovým do kuchyně. Stará paní byla Němka. Česky jen hatlala. Tehdy jsem si ještě doběhla o dvě tři ulice dál do školní jídelny. Cestou zpátky jsem si kočku vyzvedla. Mamka prodávala tehdy v armě. Na cestě mi zastavil malohvězdičkový pan Kufner na motorce. 

- Pojď, vezmu tě do kasáren za maminkou. 

Motorka řvala. Ale nasedla jsem. Kočka se šíleně bála. Držela jsem ji pevně. Vůbec nevím, že jsem s ní nevypadla. Že mi nevyskočila. Ryla panu Kufnerovi do zad přes vojenské sukno. Možná doma musel vysvětlovat, kde k těm škrábancům přišel. Vyklopil mě v kasárnách před armou. Asi si vyčítal, že se mi nabídnul. :-) :-) :-) 

Učila jsem se tehdy v té třetí třídě potajmu šplhat. Nešlo mi to a nešlo. Jenže já jsem to chtěla umět. Tak dlouho jsem naskakovala na lano, až jsem vyšplhala nahoru k uzlu. Dovedete si představit holčičku ze třetí třídy? Do nekonečna naskakující na lano! Přeskok přes kozu - ty vorle, to byl mor. Horší byl kůň - nadél i našíř. Bála jsem se. Ale dala jsem to. Až na gymplu už jsem skákala suverénně. A naše holky jsou telata. Budiž!

- Peťuš, jsem zklamaná. Já jsem se těšila, že si je vezmu ze školky a celý březen budeme drandit na prázdných stráních v Krkonoších. Nedovedu si představit, že bych se nenaučila na kole. Iva mě držela za sedátko. Do nekonečna jsem padala, naskakovala, bála se příkopu;  to by bylo bolestné, zapadnout do něj. Plavat - učila jsem se v rybníku Mrštníku. Předloni mě popadla touha, podívat se, kde jsem se učila. Blátivý, ošklivý rybník. Seskočila jsem. Stavidlo. Špinavá voda. Tady jsem ztratila vietnamku. V zadním rybníku jsem se donekonečna odrážela směrem ke břehu. Stále, stále a znova. Jedno tempo. Dvě, tři.. Naučila jsem se všechno. Vyšívat, plést, háčkovat.. Jsem tele. Dnes jsem to říkala klientovi. Stále mě programovali:

- Uč se, studuj, studuj, sbírej tituly, hlavně na nic nesahej.

Jo, tak jsem jim celý život dělala radost. První cvak propiskou. Rozskočila se a už nikdy jsme nenašli pérko, cvakátko... Asi před deset lety jsem vytvořila velikonoční věneček. Dala jsem ho paní, která vedla meditace.

- Irenko, to je krása! Ty seš šikovná!

Zdvihla jsem nevěřícně oči. Aha, tak já jsem zručná, šikovná... Tehdy poprvé jsem zjistila, že mě programovali. Ale budu jim dělat radost. Dodnes mi Péťa přišívá knoflík; mamince zašívá čepici, svetr, bundu. Nesmí zjistit, že jsem šikovná .-)

Rozhodla jsem se. Zítra jedu za mamkou. ZÍTRA JEDU ZA MAMKOU!!! Dnes mi nebrali telefon. Mamka vždycky měla průpovídku: Pr..l políbit. Jo!!! Souzním.

Dobrou noc!!!