Narozeninový :-) Plný lásky! :-)

19.7.1956 00.25 vtělení na planetu. 

Osm. Už jsem tu půl dne. První zpráva dne - blahopřání. I druhá... I další. Tolik lidí přeje naprosto cizí holčičce. Mám dnes svůj výroční den. Jsem tu. Maminka s tatínkem mají doma už jednu dceru. Má narozeniny 20.7. Přišla na svět o devět let dříve. V dětství mě měla jako přívěšek. Musela mě brát do kina. Dnes už chápu. Břemeno. V osmnácti mít devítiletého spratka za sestru, to není asi vábivé. Tatínek odešel, když mně byly tři, sestře dvanáct. On a ona byli na sebe navázáni. On ji opustil. Rakovina mozku. Já jsem se napojila na maminku. Celoživotní sestřino zranění. Ona je podobná na maminku, jako dvojče, já jsem vzhledově celý taťka. Dítě přišlo o první pozici v rodině. Navíc další zrada: odešel oblíbený rodič. Nedivím se zálibě stařeny škodit mi, ubližovat i po tolika letech; špatně se asi člověku žije. Bývala pohostinná, navštěvovali jsme se. Nebyla v manželství šťastná. V těhotenství mi do nemocnice nosila jídlo. Tehdy jim dovolili chodit ke mně i mimo návštěvy. Umírala jsem. Sestra pro mě uvařila knedlo vepřo zelo. Přišla v poledne. Břicho měla nahoře. Večer - břicho jí kleslo. V tu noc se narodil její druhý syn. Dali mu jméno po dědečkovi. V noci mi k lůžku nesli antibiotika.

- Vzkazuje Vám paní M., že mají kluka, jmenuje se, váží, měří...

Když si ho po týdnu vezla v zabalovačce nákladním výtahem dolů, došourala jsem se k výtahu. Tekly mi slzy. Jak zajížděla dolů:

- Neřvi, taky se odsud dostaneš.

Dnes to slyším dvojsmyslně. Odkud? Z nemocnice? Ze Země?

Dobře to dopadlo. Předpověď lékařům nevyšla. Vrátila jsem se do života. Sestra přišla asi před patnácti lety tragicky o manžela. Kdykoli potřebuje, pomůžeme. Jenže se vzdalujeme. Teď už na sebe z břehu na břeh ani nevidíme. Dnes jsem si přečetla její mail z dvoudenním zpožděním. Tak nádherně mě bodla několikrát do srdce... Opravdu, cizímu by se to nepodařilo. Mám - nemám odpovědět? Dřív bych okamžitě reagovala. Dnes ne. Dnes jsem si chtěla užít krásně svůj výroční den. Dnes jsem NEZAREAGOVALA. Všechny invektivy jsem měla v hlavě. Po přečtení jsem si zatlačila slzu. Vyháněla jsem z mysli ublížení; má vlastní krev! Vymedituji to. Hučkou. U té vždycky zvracím. To pude. To pude ven.

V posteli si probírám přání, reaguji na každé z nich. Slyším - Petroušek se tichoučce vkrádá do domu.

- Peťůůůš!

- Ty máš uši! Já se tu snažím...

Před sebou nese nádherné barvy bonbonového pugétu. Vyskakuji z postele.

- Peťuš! Děkuji. Děkuji moc! Mám tě ráda!!!

- Má ti přijít paní a ty se tu válíš :-)

Zůstávám sama, ještě chvíli zkoumám FB. Teď si uvědomuji, debilizuji se. Tyto okamžiky jsem mohla věnovat kvalitní četbě... To je ta mantra lidí: Nemám čas. - Ale mají! Jenže ho prošustrují lelkováním ve virtuálním světě. Probírám messinger, WhatsApp, FB, maily. Milé přání z Německa:

Vsechno nejlepsi k narozeninam, hodne zdravi a lasky a pohody. A hlavne at se uz brzy dostaneme ven z toho matrixu a kontroly idiotu. 

U toho obrázky sklenky, růžičky, srdíčka... Smutné čtení. Kdysi našli v emigraci domov. Dnes se budou do svého opravdového domova vracet zpátky. Jen moje milovaná zesnulá kamarádka zůstane asi navždy odpočívat v Bayreuthu... Mrtvým davy násilníků neublíží...

Z toho přání dýchá bezmoc, urputné volání tonoucího... Když na FB někdo napsal, že Šabatová ombudsmanka (všechno jedna rodina - všichni propleteni příbuzenstvím) prohlásila: ŠÁTKY patří do českých škol. Co jí tam lidi psali! Jasně, že nepatří. (Pokud mě čtou vítači a sluníčkáři, žádám odpojte se!) Jenže v Německu by je za nesnášenlivost zavřeli... Ačkoli ten náš zákon předsudečná nenávist je také násilné vlomení do našeho právního systému.

V deset paní. Ta z úterka. Miluji ji. Moc. Vlastně miluji všechny klienty. Ale Danu - s tou souzníme... přinesla mi kytici vratiče - proti hmyzu. Usuším si ji. Nádherně smrdí. Ta kytka :-) Dostala jsem dáreček pro radost. Svěřuji ji svůj smutek nad sestřiným prolhaným zlým mailem. Radí, abych ji písemně poslala do... Teď si uvědomuji, že Soňa Sofi v horoskopu na srpen - a ono se mi to předchází, žádný srpen :-) - vytáhla žaludské eso. Nejhorší karta! Velká výzva!! :-) Klevety, intriky, zášť, pomluvy... A je to tady. Jedovaté sliny. Není to nic společného s karmou. Neškoď si svým myšlením. Žádný smutek. Máš nad sebou ochranu. To zvládneš. :-)

Hovoříme s klientkou. Dozvídám se, že Gaislerová prohrála soud o péči o syna. Pro ni je na východ od Prahy tajga. 

- Navrhla bych, aby do Varů každý, kdo se chce účastnit, zaplatil symbolické vstupné třicet, případně padesát tisíc. Bartoška státu vyúčtovat a přebytek vrátit do státní pokladny. Na kulturu. :-) Takhle má penězotok a neví, co s penězi.

Peču obližprst. Oblíbený koláč mých dcer. Dozdobím, až přijedu. Obližprst - nomen omen. :-) Krém a sníh uvízne nejen na prstech, i na šatech. Obližprst :-) Za maminkou. 

Stavuji se v její oblíbené lékárně. Miluji její personál. Milí, usměvaví, udělající, ochotní. Na nádvoří kvetou keře hortenzií. Do prčic, jak to, že mně vždycky hortenzie kvete jen chvíli, pak umře. Ani ji nemusím v zimě překrývat pytlovinou. Nemá šanci se zimy dožít. Před týdnem mi Linda jednu píchla do země. Nechala jsem ji týden pod stromem. Tu hortenzii :-) Nelíbilo se jí to. - Fotím na nádvoří všechny barvy. Kocour se vyvaluje na dlažbě. Druhá kočka na mě mraucla z keřů. Utíkám za mamkou.

Dnes jí to sluší. Někdo jí musel nafénovat vlasy. Nemá to jak Kléma. Která pečovatelka je asi autorkou?

- Mami, dnes jsem se ti narodila. Víš kolik mi je?

- No, už byla na světě Iva.

- Správně.

- Jestli ses narodila 1911...

- Mami, seš mimo. Narodila jsem se 1956.

Maminka souhlasí. Ani se nediví. Gratuluje mi. Mlsá jahody se smetanou. Krájím broskev. Mamka mi blahopřeje podruhé.

- Mami, už jsi mi přála. Mami, drbej mě na zádech.

Drbe. Jemňounkou maminčinou rukou. Ó, to je slast.

- Mami, máš krásné drápy.

- Jako vorel. Už dost.

- Ne, mami, ještěěéé!

Před měsícem na Medlově mě krásně podrbal na zádech kolega. Ani ne silně, ani ne slabě. Maminka mě drbe přímo na kůži jako dítě. Hebkou ručkou.

- Bude chtít maminka kafe?

- Budeš chtít, mami, kafe?

- Ani ne.

- Ale všem budou vařit.

- Tak jo.

Luštíme. Zas mě strčila do kapsy. Některá slova slyším poprvé. Třeba truhlářský spoj je SVLAK. Přeje mi potřetí. Vezu ji na záchod. Na terasu přicházejí manželé.

-Paní Ch., mohla bych tu mamku s vámi nechat?

Paní souhlasí. Je z Jaře. Loučím se s maminkou. Opouštím ji. Uháním na nákup. Ovoce, zelenina a dnes výjimečně dva bílé měkké rohlíky. Na strouhanku.

Doma dozdobit obližprst. Do nádoby chytrého stroje česnek, utíkám pro petržel, krájím kousek sibiřské cibule. Melu. Přidávám dva rohlíky. Skvělá strouhanka. Krájím ekologická krůtí prsa. Celý život smažím na sádle. I dnes. Zelené řízečky z krůtích prsou. Mňamka nesmírná. Na zítra. Mám chuť vařit nebo péct. Co ještě? Tak třeba dort. Upeču korpus. Nazdobím zítra. Ještě zamrazit černý a červený rybíz... Ještě vyndat myčku. Ještě, ještě... Půlnoc. Ty vorle. Právě jsem na světě 63 let a jeden den. Půl jedné v noci. Začínám druhý den plus 63. :-)Dopisuji. Poslouchám Nikdo není dokonalý. Blbost národa se prohlubuje. Mladý elegantní cikán v kozácké papaše:

- Jak se jmenovaly Krokovy dcery?

- Nikdy jsem je neviděl, neměl s nimi sex a s Krokovými jsem nikdy nebydlel. :-)

V pátek nepracuji. Dnes jsem ráda udělala jednu výjimku. Narozeninový den jsem prožívala v představách, jak to bylo, když jsem přišla na svět... Když jsem se sestře vloudila do života. Vetřelec. Jsem ráda, že jsem ta mladší. Bez psychického bloku. Ta šťastná, spokojená, radostná.

Děkuji za přání a přeji:

Dobrou noc!