Nad očekávání se povedl
Ráno. Jako by mi někdo vstoupil do sna. Otevírám oči. Snad jsem i odpověděla, že ano. Hned jsem na nohou. Běžím na svůj dopolední maraton. Čeká mě příprava kulinářských lahůdek.
Kočky. Já. A teď do dne!
Čímpak začnu? Tak nejprve zkusím jazyky. Včera jsem si našla recept. Pamatuji si z něj jen dvě a půl hodiny vařit. A ještě jednu věc. Horké jazyky do mísy se studenou vodou. Stáhnout kůži od kořene ke špičce. Tak to se budeme těšit při mé šikovnosti.
Jednoduchý recept. Ale zabere svůj čas.
Ten samý – tu zde: https://fresh.iprima.cz/pomalu-vareny-veprovy-jazyk
V tomhle roce jsem byla v knihovně na bezva přednášce jakéhosi vyhlášeného kuchaře Radka Pálky. Skvěle vypravoval. Renesanční člověk. Dokonce mi daroval odměnou za správnou odpověď svou knihu Šéfkuchařův deník. Ještě na její přečtení nedošlo. Čtu pomalu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-30-dopoledni-kucharsky-maraton
Jazyky se vaří, jdu na chleba. Nikdo mě neruší. Sobota. Petroušek v práci. Venku sluníčko. Pracuje se kouzelně. Těsto – nádhera. Modeluji ho do bochníku. Ovlažit. Chlebíček sázím do trouby. Nádherně vyběhnul. Hned jdu na vánočku. Zbylo mi podmáslí. Do těsta dávám své máslo a místo mléka podmáslí. Těsto je tak hebounké! Rozinky jsem si namočila. Propláchla. Místo vlašských ořechů mleté mandle. V receptu nemají koření, které mám v receptu od maminky. Mami, zas na tebe myslím. Už čtvrtý advent bez tebe. Vánočku bez kořeníčka - nikdy.
Hlavou se mi honí vzpomínky. Jak jsi začala zapomínat a zlobit. Ach, to byly těžké časy. Brala jsem si tě k nám. Ale nechtělas´ u nás být. V paneláku jsi mi hned ráno utekla domů. Asi za kočkou. Mamko, jak já tě teprve teď chápu. Chtělas ´být ve svém. Tvůj domeček - tvá ochranná tvrz. Když jsme v tom běhu postavili dům, ještě jsem tě odvezla na výměnu oka někam do horoucích pekel do Police. Jeli jsme brzy ráno. Měla jsem tu Lukáška. Cestou domů jsi nadávala, že tě nějaká paní předběhla. Okřikla jsem tě. Ať už dáš pokoj. Ať se raduješ ze zázraku výměny oka. V novém domečku jsem si tě brávala na víkend. Snažila jsem se zaměstnat všechny tvé smysly. Koledy, purpura, pečení cukroví, adventní trhy. Do muzea na výstavy, zpívání dětí… Vždycky jsem ti ukazovala Mijanka, hrál na kytaru. Sbormistr. Když jsem byla malá, opravovalas´ po mně vtlačování těsta na medvědí tlapy do formiček. Teď jsem zas já umačkávala okraje po tobě. Aby se nedrolily. Nepřipálily.
Pamatuji, jak jsme se z nedělní mše stavily v knize u pana Pavla. Bylo mi tak osm, devět? Koupila jsi mi sešit koled. Jenže to byla úprava pro housle. Bála jsem se, aby ty noty platily i pro klavír. Mami, platily. :-) Tys´ v kuchyni válela těsto, vařilas´, já v obýváku hrála na klavír. Nikdo nikdy mi nezpíval tak krásně druhý hlas, tak zajímavě, u koledy Veselé vánoční hody. V refrénu jsi vždycky zanotovala v jiné melodii rychle – žeselidemnarodilodě-ťá-tko. Ješiš, já to tak milovala. Doprovodila jsem se akordy. Ty jsem chytala ve škole od Marty. V hudebce jsme probírali stupnice, akordy. Jenže já blbeček to nepoužila. Marta mně ukazovala, jak hraje písničky z Pionýrské sedmičky. Vždycky tam byla otištěna nějaká Lékořice, nebo Šalali nebo Hej, pane zajíci…
Maminko moje. Tak tedy letos počtvrté bez tebe. Já to samozřejmě zvládnu. Všechno člověk na světě zvládne, má-li vůli. Tu mám.
Jazyky jsou jednoduché. Nakonec se mají svléknout z kůže a omáčka přecedit. Necedím. Je lahodná. To by byla škoda zahodit cibulku a česnek.
Volá Linda. Má umýt ještě jedno okno.
- A já už pletu vánočku. Ještěže jsem, Lindi, včera nejela do toho Hradce. Dnes je slunce.
- Tak mamko, já asi tak za hodinku vyjedu. Ještě načerpám na Kocbeřích naftu. Je tam prý bez aditiv.
- Jé, to jsem poslouchala loni u Filipa Turka o autech, druzích nafty. Lindi, teď mi bude volat Petroušek. Tak pak přifrč.
Dohodnuto.
Poledne. Peťulka. Kontrola spojení. :-)
- Ano, pracuji. Peťuš, vymyslela jsem oběd. Polévku máme. K obědu najdeš nakrájený jazyk, k tomu čerstvý chleba a čerstvý křen. Ten teprve vyrobím.
Křen vskutku s jablíčky chystám. Jazyky házím do studené vody. Ne, že by šly svléknout. Trošku ano, maličko okrajuji. Mourek chutná odřezky z jazyka. I já. Dobré. Jakž takž jsem kůži svlékla. Petrouškovi na stůl chystám slánku, křen, hořčici, chlebík.
Ještě stíhám vybrat popel. Umýt okénko u kamen. Všechno mi jde krásně od ruky. Dobré energie tu vládnou.
Zvonek. Lindička. Dávám jí ochutnat jazyk s křenem a chlebíkem. I já chutnám. To je dobrota. Libové fajnové jazykové masíčko. Výbornééé!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-30-trhy-u-muzea-v-hradci
Cestou do HK svítí sluníčko. Parkujeme blízko muzea.
Hned na kraji stánek s levandulí.
- Strčte si sem ruku.
Strčila jsem. Šprklo mi to krém s omamnou levandulovou vůní. Berou levanduli z Provance. Kupuji mýdlo a esenci na máchání.
Někde u stánku se svíčkami z včelího vosku slyším ženský hlas:
- To jsou svíčky z medu.
Bože! Doufám, že se přeřekla.
Moji oblíbení:
Kočkovi. Pan Kočka se svými kaborkami opéká topinky. Maže sádlem s česnekem. Mám od něj struhátko na česnek, odkládací misku na vařečky, hrnečky...
- Zdravím z Jaroměře Kočkovy!
- Jé, zrovna jsem přiložil. Ale v rámci navázání našich starých vztahů – jestli chcete, můžete přiložit. Ale jen něco tenkého.
Přikládám.
- Dala jste na střed? Jak jsem vás to učil?
- Dala, dala.
Hledám u něj k dokoupení hrnečky. Ale už má zas jiné vzory.
Dalším trhovcem – Matějovy Františky. Manželé z Karlštejna.
- Máte dračí srdce?
- Nemáme. Už jsme vyprodali. Lidi asi začli vykuřovat.
- Ó, to je škoda. Tak od zítra začnu purpuru.
- To je třeba. Síly zla se hlásí.
- Dávám bobkový list, levanduli. Bílou šalvěj…
- To děláte dobře.
Kupuji si aspoň malý rendlíček na kužílek františka.
Á, vidím starého pána s keramikou. Rtuťovitý človíček. Z Vlčnova. Osmdesát tři let. Jede tam a zpátky. Jezdí syn a už i vnuk.
- Lindi, vyber si tu, co se ti líbí. Jdu do muzea na záchod.
U recepce sedí má klientka.
- Víš, že jsem včera sdílela fotku z přednáškového sálu z roku 1973?
Počítáme, kolik roků už uplynulo…
Na trhu jsem si koupila malou bábovičku. Hrnčířka má slabé stěny. Tím se její keramika vyznačuje. Je to prý, když mi zbude těsto, tak na dopečení v troubě… A u pána z Vlčnova kupuji další čtyři malé. Dvě větší bábovičky. A velkou bábovku ve tvaru srdce. Vánoce se blíží…
Chvilku povídáme. Ještě si kupuji jednu medovinu. Nesu si kelímek. Lijou mi do něj. Ale kelímek neodpočtou. Ekologicky se chovám. Ale aby řekli – o pět korun míň… Ani nemukám. Asi potřebují. Hezky se na mě pán a syn usmáli.
Těší mě, že nechyběli kováři ze Střední školy řemeslné od nás. Je to štrapáce. O víkendu sem kluky a jejich výheň dovézt…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-30-domu
Cestou domů si povídáme.
- Bylo to hezké, ale očekávala jsem víc. Bylo tam strašně moc jídla.
- Lidi si raději koupí drahé jídlo, než by dali tisíc korun za keramiku, sošku. Já jsem hledala zas něco jako jsem si koupila v Kuksu tu volavku. Nějakého vrabce nebo co k nám lítá. Raději to tam nebylo. Lidi by to nekoupili.
Do koupelny do skříněk si nechala vyrobit vitráž s krkonošskými bylinami. Až do Opočna jsme jely skla navrhnout a schválit.
Fotím nádherný západ slunce do oparu. Do špíny. Ještě pak v zrcátku. To se mi povedlo. Hezké obrázky.
- A košíkář byl dnes střízlivý. Nechtělo se mi k němu jít pro nůši. Před týdnem byl jak brok.
- A jak jsme tam kupovaly minule koš, nebyl příjemný.
- No, dělá si svou pověst sám.
- Podívej, říkali, že nebudou na orné půdě stavět.
- Kradou nám tady tu drahocennost polabské půdy. Tohle bude prý sklad Lidlu. A támhle někde u pole je proužek, asi jak je ten jeřáb, nevím, tam bude sklad Penny. Až bude hladomor…
- Tak sklady budou prázdné.
Najednou vjíždíme do špinavé mlhy. Smog. Fuj. To lidé dýchají.
- Lindi, tady mám kosti, rybí hlavu, odřezky šunky pro potulné kocoury.
Odjíždí. Lehám si na dlažbu k Mourkovi. Usínám. Zas, jako ráno. Otevírám oči. Vytrhla jsem se někde od obilného pole. Zas rovnýma nohama do reality jako ráno.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-30-dnes-jsem-byla-uspesna
Zapaluji františek. Dávám ho daleko od filtrace. Františky nemám moc ráda. Miluji purpuru. Ale dnes mi voní. Zajímavé. Filtraci se vůně nelíbí. Inventurka, co jsem koupila.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-30-zatopeno
Zatápím. Domem se rozlívá teplo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-30-priprava
Kolik věnců mám uvinout? Šest. Větvičky mi stačí jen na čtyři.
- Mami, byli tu dva kocouři. Pošmákli si. Petr říkal, že byl na chodbě. Nedělali si vůbec starost, že vyjde. Žrali s chutí.
- No, není to pro ně zdravé. Ale ať si chytí myšku.
- Nebo toho hajzla krtka.
- Oni nevědí, že je chráněný. Prevít.
Smějeme se.
Půlnoc! Pod psaním se mi mihl text:
Trénujte mozek jako sval: Provádějte tuto jednoduchou aktivitu každý den, doporučují odborníci. Zabere jen pár minut a předchází demenci
Jak posílit mozek?
Nejlepší metodou, jak procvičit svou mysl je čtení, psaní nebo vyprávění příběhů. Pokud si každý den vyhradíte jen 10–15 minut na to, abyste si přečetli pozorně článek, napsali o něm krátkou poznámku nebo ho třeba vyprávěli někomu z rodiny či přátel, posílíte tím i mozek. Pokud nejste zrovna vášnivý čtenář, začněte s něčím jednoduchým. Může to být krátký článek, básnička, nebo dokonce kuchařský recept. Důležité je, abyste se na chvíli ponořili do textu a vyčlenili si malý čas jen pro sebe a svůj mozek. Pokud vás baví psát, zkuste si každý den napsat pár vět do deníku nebo na počítači. Není třeba vytvářet romány, stačí pár vět o tom, jaký jste měli den nebo co vás potěšilo.
To dělám.
Ještě k dnešnímu dni. Dnes začínával svátkem svatého Ondřeje konec roku pro chasu. Mohla měnit pána. Dostala výplatu za celoroční službu.
ZÁBAVNÉ VĚŠTBY NA SV. ONDŘEJE - LITÍ OLOVA A VÝZNAM TVARŮ
Veliké důvěře vdavekchtivých děvčat se těšil večer sv. Ondřeje a Štědrý večer, který byl zároveň nejdůležitějším adventním "věštebním večerem". Podle lidové víry mohly právě tyto svátky uspokojit zvědavá dívčí srdéčka v záležitostech lásky.
Konečně nadešel ten tajemný večer, kdy bylo možno člověku za pomoci některých kouzel poodhrnout clonu nezbadatelné budoucnosti. Magickou moc propůjčovalo věštbě olovo – kov alchymistů. Olovo na věštění si děvčata nejčastěji obstarávala ze starých oken. Skleněná okna byla z kousků skla, které se zalévalo do olova a na venkovských statcích jsou doloženy už v renesanci. Později olovo děvčata kupovala na městských trzích.
Tavilo se ve staré naběračce či lžíci nad plamenem svíčky nebo nad ohněm v kamnech, dříve nad ohništěm černé kuchyně. Roztavené olovo se lilo do připravené nádoby se studenou vodou často přes klíč, jehož zuby připomínaly kříž. Tuto zábavu, která bývala velmi oblíbená při přástkách, ale i na Tři krále si většinou nenechali ujít ani chlapci.
Roztavené olovo ve vodě již syčí,
sahá rychle v nádobu, odhazuje lžíci.
Prohlíží pak bedlivě, k čemu podobá se,
zdali jako postava, či jak kvítek zdá se.
Z kousíčku pak olova do budoucna hádá,
zdali se jí vyplní, co by duše ráda.
Takto získané kousky olova se pečlivě prohlížely a zkoumalo se čemu se podobají. Pokud byly pochybnosti, kladlo se slité olovo v přiměřené vzdálenosti ke stěně, na níž po osvícení plamenem svíčky nebo lampy vrhá svůj stín a podle toho se pak rozhodovalo, co sobě vlastně ulili, např. přilbu, loď, stromy, kolíbku, koně atd.
Z těchto tvarů pak dívky odhadovaly, jakého řemeslníka nebo živnostníka dostanou za manžela. Podle tvarů také soudili, jaká nebo jaký bude: švarný, hrbatý, tlustý, vytáhlý. Nebývalo prý nouze o vtipy, výsměch i vzájemné škádlení. Vysvětlení některých tvarů: věnec-bude družkou, špičák-vojákem, kůň-sedlákem, dítě-vdá se, ovce – někdo nás chce ošidit, podkova – kujme železo, dokud je žhavé, metla – je nutné být ostražitý, strom – naše jmění se rozroste, věnec – znamenal smír s nepřítelem, zub – problémy, žebřík – vzestup, kord znamenal mrzutosti, kotva – naději a pomoc přátel, láhev – všechno bude v pořádku, pták – všechno se nám podaří, rakev – rozlučme se se svými sny.
Pokud se ještě předlo, mládenci ve Slezsku lili podobné "Ondřejky" (kuličky) z olova. Při lití odříkávali: "Svatý Ondřeju, olovo leju, abys mi ukazoval, koho se naděju!"
Některé dívky zase házely ulité kuličky přes střechu. Kam zapadla kulička, odtud přijde ženich.
Na Chrudimsku zvídalo děvče svůj osud a stav svého nastávajícího tak, že požádalo důvěrnou přítelkyni, aby s ní lila olovo. Zvědavá děva poklekla a modlila se. Její přítelkyně jí postavila na hlavu mísu se svěcenou vodou, do níž nalila trochu roztaveného olova. Podle toho, co se ulilo, soudila se budoucnost nedočkavé děvušky.
Předvečer svátku sv. Ondřeje a lití olova v r. 1889, popisuje Č. Zíbrt:
"V svatvečer před sv. Ondřejem apoštolem, dne 30. listopadu, děvčata pilně sbírají olovo ze starých oken nebo ho schválně kupují. Olovo dají na lžíci plechovou, zapálí světidlo dřevěné a nad jeho plamenem drží lžíci, až se jim olovo rozpustí. U sebe mají mísu nebo škopek s vodou chladnou, do níž lejí přes klíč křížový (viz obrázek a na zubech má podobu kříže) olovo rozpuštěné. Z olova se ve studené vodě v okamžení utvořují rozličné podoby, jako: sídla nebo kopyta ševcovská, člunky tkalcovské, zbraň vojenská, bochánky chleba pekařského, péra na psaní, srpy, rýče, motyky, cepy atd. Z věcí těch, k jichžto poznání ovšem živé obraznosti potřebí jest, děvy si povídají, jakého řemeslníka nebo živnostníka za manžela dostanou. S radostí zvědavou vydírá družka družce ulité věci z ruky, chtíc dobře viděti, co se které ulilo. Jsou-li při tom chasníci, mládenci, není nouze o vtipy, výsměch i škádlení vzájemné."
Modernější výklad jednotlivých tvarů olověných odlitků:
rovný kousek - klid a spokojenost
zvlněný kousek - nejasnosti, neklid, zmatky, cestování
půlkruh - zrada a rozchod
uzavřený kruh - příslib peněz, dědictví, prosperita
neuzavřený, porušený kruh - problémy, zklamání
ovál - láska
dva spojené kroužky nebo ovál - svatba
čtverec - harmonie
trojúhelník - nečekané štěstí, úspěch
kříž - smrt
kříže dva - zajištěné stáří
hvězda - úspěch, samé pěkné věci
kometa - velké životní změny
květina - láska a rodinné štěstí
strom - dlouhá životní cesta
srdce - znamení lásky
dvě srdce - milenecký vztah
člověk, postava - žít život tak, aby ses za své činy nemusel stydět
zvíře - buďte soucitnější
zvíře savec - začněte pomáhat potřebným
pták - důležitá zpráva
had - nepřátelství a nečekaná zrada
ryba - Mluviti stříbro, mlčeti zlato - tímto se řídit
žába - štěstí v podnikání
nádoba - hojnost a bohatství vlastním přičiněním
Pokud není tvar jasný, stačí jej přiložit ke světlu svíčky, aby vytvořil stín na stěně, který pak může mnoho napovědět.
ZÁBAVNÉ VĚŠTBY NA SV. ONDŘEJE POMOCÍ DOMÁCÍCH ZVÍŘAT
Další z oblíbených věšteb rozhodoval pes. V předvečer sv. Ondřeje, tam, kde je v domě více neprovdaných ženských osob, ulomí si každá kousek ze svého chleba, poznačí si jej a položí poznačené kusy na lopatku, nebo štokrle, které pak nastrčí psovi. Když pes vezme jako první kus chleba, položený např. Marií, tak se Maruška provdá nejdříve.
Tato věštba zapsaná v roce 1762 na Hané, patří k nejznámějším. Tento zápis se dochoval ve formě kritiky pověry, podle církve šlo o rouhání a plýtvání Božím darem. Asi právem, ptotože pro některé lidi býval i kousek chleba vzácností.
- V Sulislavi na Stříbrsku přiváděly dívky do světnice housera se zavázanýma očima a stály kolem něho v kruhu. Ke které se rozběhl, ta se do roka vdala.
- Vdavek chtivé děvčata dokonce přesně o půlnoci v noci svatoondřejské přicházela ke kurníku, kde lehounce zaklepala, při čemž říkala:
Kohoutku, kohoutku, zakokrhej,
muže-li dostanu, vědět mi dej!
Slepičky, vy nechte kokotání,
nekazte, nekazte mi vdávání.
Ozval-li se nejprve kohout, mělo děvče naději, že se toho roku vdá, pak-li se ozvala slepice, znamenalo to, že má dívka za rok přijít znovu.
Věštba pomocí vepře domácího:
Na Moravě se dovídalo děvče o své budoucnosti i u prasečího chlívku. Čeledín donesl děvče na zádech ke chlévu, tloukl na dvířka a říkal:
Milá plemenico, povíš nám něco,
přinesl jsem dívku ke tvojemu chlívku,
kolik dáš rachotů, za toli se vdá roků.
Pak s napětím očekávali, kolikrát svině zachrochtá. Jestliže se dala do chrochtání bylo to špatné, nezachrochtala-li vůbec, bylo to taky špatné. Nejlepší pro spokojenost dívky bylo, když zachrochtala jednou až dvakrát.
Věštba pomocí žáby namazané medem:
Ještě v 19. století byl v Čechách rozšířený jeden velice drastický způsob svatoondřejské věštby. V předvečer svátku bylo třeba chytit žábu, namazat ji medem a zaživa zahrabat v lese do mraveniště. Ze zbylých kostiček nešťastné žabky se pak věštila budoucnost i láska.
Kůstka ve tvaru háčku přitahovala svobodné mládence, kůstka tvaru lopatky je odpuzovala. Z toho pramenily další praktiky. Jestliže dívka chtěla získat určitého mládence, měla háčkovitou kostičku dobře rozemlít a přidat do čarovného lektvaru lásky. Pokud se naopak nechtěla provdat za mládence, kterého jí rodiče namlouvali, stačilo lopatkovitou kůstku opět dobře rozemlít nebo podrtit, zapéct do koláče a obdarovat jím nežádoucího nápadníka.
Před obávanou kletbou "zlých očí" neboli před uřknutím prý zaručeně ochránila čelist z ropuchy zašitá do hedvábného pytlíčku, který se jako tajný amulet nosil na srdci. Bylo nutné také
příchod nemocí a strádání.
Je tu. Prosinec. Jdu se na něj vyspat.
Dobrou noc!