Myši mají pré...

Nechce se mi vylézt. Má přijít paní z poukazu. Tak musím. SMS: Dnes se mi to nehodí. - Mohla jsem jet na hory.

Nehodí, jo? Tak mně se to nebude hodit příště. Neuctivost k mé práci. Nedovedu si představit, že by někdo už byl na cestě a já mu minutu před schůzkou napsala, že se mi to dnes nehodí. Vždy telefonuji. Nic. - Důležité desky jsem nenašla, jedu k notářce. Na obrátku. Mám připraveno to, co potřebuji. A zadarmo :-)  Vracím se rychle domů. Chlebový kvásek ze včera zasypu moukou z ovesných vloček a pohanky. Vejce, čerstvé kvasnice. Petroušek je tu. Obědváme - lívance. Načechrané. Marmeládka za studena. Z černého rybízu. Maminka mě naučila. A jahodový džem.

- Jedu.

- Já taky.

Jedu do Dvora. Jsem tam v cukuletu. Třikrát se vracím. Vždy něco zapomenu. Telefon. 

- Irenko, už jsi tady?

- Irenko, teprve vyjíždím. Dej mi čtvrt hoďku.

- No, já pomalu vyjdu. 

Klientka už mě čeká na parkovišti. Vezu jí tašku jídla. Jdeme kousek spolu. Ukazuje mi základní školu Schulzovy sady.

- Vidíš, támhle tu školu stavěl můj děda. Chodili jsme do ní celá rodina. A tady to vedle, to bylo vězení.

Valím oči. Postavili v roce 1912 školu vedle vězení. Zvláštní kombinace. Dnes je z vězení budova školy. Fotím.

Běžím do papírnictví. Mám doopravdická papírnictví ráda od mala. Papír, čtvrtky, lepidla, propisovačky, gumy... Několikrát do roka si sem chodím koupit lepicí papír k tisku. Vždy mi slíbí, že objednají lepicí fólii. Příště vysvětlím, že bych potřebovala, aby papír nebyl jednolitý ze strany, kde není tisk. Vysvětlení mi vždycky dá hodně práce; nikdy mi neobjednají, neseženou... Přesto tam chodím ráda. Dnes se opět ptám na fólii, na kterou se dá tisknout.

- Máme jen do laserové tiskárny.

- To mi ukazujete vždycky. Víte, že potřebuji do inkoustky. Jen se chci pozeptat, jestli jste mi náhodou neobjednali...

- Nééé... 

Začíná znovu kolotoč vysvětlování, co vlastně chci. Mám tam jednu, které to vždy vysvětlím, ona přinese hromadu krabic s různými čtvrtkami na tisk... Dnes se okolo mě shromáždily všechny tři. Ta jedna ví, co potřebuji.

- Já si vás pamatuji .-)

- Jó?

- No, vy jste taková...

- Taková nepřehlédnutelná, že jo?

Smějeme se. Mám ty baby ráda, i když mi nikdy neumějí splnit přání.

- Víte, já miluji vůni papírnictví. Od mala. Říkalo se tady tomu NARPA.

- Možná cítíte dnes můj oběd. Narpa byla za rohem, tady byla jídelna.

- Ne, ne, cítím papírnictví. Víte, jaký dárek mi udělal pod stromečkem největší radost, když mi bylo asi tak dvanáct, třináct?

Všechny tři čekají, co to bylo.

- Moje sestra je o devět let starší. Pracovala jako bankovní úřednice. Zabalila mi pod stromeček velký balík. Byl tam karis blok, papíry, čtvrtky, bankovní lepenky, versatilky a tuhy, gumy, plastická guma, dřevěné tužky... Dodnes si pamatuji, jakou radost jsem měla. Kancelářské potřeby :-)

Prodavačky se chápavě usmívají. Snášejí, předvádějí, snaží se. Jenže já nepotřebuji fólii za 37 korun čtvrtku, mně stačí papír za pětikorunu čtvrtka. Přichází pan vedoucí, radí, z které krabice co ještě...

Mám ráda ten krámek. Není mi zatěžko jezdit nakupovat právě tam. Uvidíme, jestli mi seženou to, co potřebuji.

Domů. Jedu krásnými alejemi starých jabloní. Loni na jaře jsem je fotila v květu. V adventu jsem je fotila obsypané jablíčky. Už jsou holé. Ještě spějí... Jezuitská Žireč. Odsud se konaly trestné výpravy na panství hraběte Šporka... 

Archologické pole. Archeologové už dávno měli zmizet. Naši spoluobčané už tu nevysedávají za peníze daňových poplatníků. Fučí. Krajina se studánkami, potůčky, stopami po dávném osídlení bude zalita nekvalitním betonem. Kam odvezli ornici? Odvezli ji? Jedu domů.

Zaloňov. Zas úvoz s ovocnými stromy. Tady jsem doma. Tady jsem jezdívala autobusem od babičky z hospody v Nouzově. Cítím vlnění srdce. Dřív jsem to nepozorovala. Jezdívala jsem takovým ukňučeným mrňavým autobusem s velkým čumákem. Později klasikou - vpředu motor s ohrádkou. Ležela tam řidičova brašna s jízdenkami a drobnými...

Telefonuje ředitel banky.

- Paní Hrobská, tak jsem pátral, proč se vám strhlo 79 korun. Je to za změnu na kartě.

- Za jakou změnu? To ale není moje věc. Vy jste neměli pokladní. Dobře víte, že mi bankomat nechtěl vysokou částku vydat. Šel jste na počítač zvýšit částku výběru. Navíc jsem musela výběr rozdělit do dvou výběrů. Takže si to vyreklamujte. Teprve potom jste mi dal podepsat papír, že to byl můj úmysl. Neupozornil jste mě dopředu, jestli to chci. Nehledě na to, že závada byla na vaší straně. Chyběla pokladní. Chápu že musíte své francouzské matce odvádět víc a víc, chápu i proč, ale nebudete to vymáhat ze mě. Jsem u Vás třicet let a Vaše služby se víc a víc kazí. Chybí vám úředníci, odkazujete lidi na stroj, my staří to neumíme. Už neposílám manžela s penězi, co by si bez pokladní počal...

- No, pokud cítíte takový odpor k naší bance, bude asi lepší, abyste nás opustila.

- Ano, mám to v plánu; odejdu i s maminčiným kontem, jen ještě dořešíme vrácení těch osmdesáti korun, ano? Takže si to vyreklamujte u svých páníčků.

- Ne, to musíte napsat vy.

- To si pište. Umím psát.

Ty vorle, s kolika mými penězi hospodařili a já jim za to budu platit? Ne, to určitě ne. Takhle to nebude.

Telefonuji mamince. Prosím sestřičku, aby mě spojila. Sestřička jde dlouho, dlouho, než uslyším maminčin hlas. Telefon přeskakuje, špatně se slyšíme. Jsem vděčná.

- Ahoj mami, co děláš? Kde jsi? Jsi na vozíku? Jsi v posteli? Nebyla jsem včera a dnes u tebe, protože tam máte zákaz návštěv kvůli chřipce. 

- Jsem v posteli, celej den. Sedím na posteli a koukám.

- Hm, to jsem si myslela, tak až přijde sestřička, tak ji popros, aby tě pořádně ustrojili, abys měla svetr, aby na tebe hodili deku a trošku se hýbej, jo?

- Já tu sedím, hladím si nohy, jsem v posteli.

- Mami, znovu...

Nerozumím, buď mačká nějaký knoflík, nebo namají signál.

- Už je tu sestřička, tak já jí to řeknu. Už prý vypršela doba, co s tebou mohu mluvit.

- Mami, hlavně abys věděla, že tě mám ráda, nejsi sama. Máte zákaz návštěv, ale zas přijedu. Přijdu ti dát pusu. 

- Jó? Tak jo. Budu tě čekat.

Típ. Vyzváním znovu. Vrchní. Neví. Předává telefon mladé sestře.

- Sestřičko, maminka je po nachlazení. Neměla chřipku!

- Ale ona kašle a vysiluje jí to. Tak jsme ji dnes nechali v posteli.

- Ne, až za týden přijedu, taky byste mi mohli říci, že už bude ležet navždy. Vyndejte ji z postele. Proto tam jezdím, aby si sedla z vozíku na lavici, na záchod, aby se hýbala. Vysaďte ji. Kašle těžce celý život. Byla v Žamberku. Plíce má proděravělé. Dýchá těžce, kašle těžce. Má velké plicní kaverny. Takže ji vysaďte, ať se pocvičí. A dejte jí svetr, zabalte do deky. Oni totiž staří lidé a malé děti mají být v teple. Teplo je důležité. Nezapomeňte ji zabalit, ať na té chodbě nenastydne. Sestřičko, někdo z vás loni maminku zavřel na pokoji. Prosila, že chce kakat. Jedna z vás jí řekla, že má plíny. Jestli se dozvím, že něco takového stalo, připravte se na mě. Je to neetické a nemyslete si, že když tam nyní nemáte svědky, že můžete nechat lidi hnít v postelích. Děkuji, že mě chápete. Děkuji za to, že jsem mohla s maminkou promluvit, posílit ji. Ono to přispívá k psychice. Zájem z domova...

No, tak to bychom měli. Manžel to okomentoval:

- Kocour není doma a myši mají pré. Proč by ji vysazovali, vozili, když je mohou pozavírat do postelí.

Dýchám, dýchám zhluboka. Klidním emoce. Asi se tam budu muset vypravit. Zdravá jsem. Mamka je zdravá. Umělé vyvolávání pocitu epidemie... Není epidemie. 

Přijíždí paní. Malá, hezká, taková jako šedivá, obézní. Jednačtyřicetiletá, metabolický věk padesát šest. Hm. Je z vesnice u Broumova. Mají tam obecní úřad, školu, jezdí tam lékař, obchod.

- O tom sním. Včera jsem se zrovna zmínila na blogu. Charakteristický odér potravinového zboží.

- No, máme tam všechno. Uzeniny se krájejí na strojku... Prodávají chleba z nepředmraženého polotovaru...

Paní líčí obchod jak ve starých časech... Povídáme si. Má čtyři děti. Ó, kloubouk dolů! Dala čtyři slovanské duše našemu národu. Nejstarší na architektuře, mladší na stavebce, další jsem zapomněla a nejmladší dva roky. Paní miluje život, rodinu, a tloustne. Podle Benediktových rovnic se shodujeme na tom, kolik k idálu, kolik ke štíhlosti. Zcela přesně. Dvouciferné číslo...

Petroušek na zápase. Topím. Dnes se mi obdivuhodně podařilo prohřát dům. Kamna sálají. Za okýnkem inferno.

Den v běhu. Lepší než sedět v posteli. Čučet na dveře.

Dobrou noc!