Korálkový - na nitku jsem navlékla za den celý nárameček příhod
Letos se mi často stává, že se někdo objedná, ja mu zpracuji jeho analýzu a pak nic. Je to takové fláknutí mokrým hadrem mezi oči. Neúcta k práci druhého člověka. N. b. - když ji někdo dostane jako výhru zadarmo. Dnes na desátou se chystám. Vůbec se mi nechce. Má přijít slečna. Jen ji přeměřím, vysvětlím, že má dát čtyři kila dolů a na zdar. Deset deset. Ješiši, ona mi včera poslala SMS, že jí do toho něco přišlo. Už mě štvou psané zprávy. Copak nemohla zavolat a omluvit se? Proč je ve mně zas myšlenka o mladých nevycválaných neuctivých spratcích. Proč si zas říkám, že jim doma málo běhala rákoska po zadku. Jé, pardon! To ne! Přece děti – naše budoucnost. Děti – centrum dění světa! Děti – křehká stvoření s psychofarmaky na palici. Bože, v jaké to žiju době!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-24-rano
Někdo volá. Nějaký ženský hlas. Nerozuměla jsem, z jaké fy, ale vím, že zkouší. Prý jsem vyhrála za své nákupy body. A teď je mohu proměnit za výhodnou koupi.
- Ale já jsem nic nekupovala.
- Jste si jistá, že jste nekupovala kosmetiku, šperky…
- Ano, naprosto. A vy to na mě nezkoušejte. Já mám Herbalife, nepřipadá v úvahu, abych kupovala něco z toho, co mluvíte. Vnější výživu - tedy kosmetiku - používám pouze Herbalife. A teď mě zajisté oblažíte skvělou zprávou, že si od vás mohu koupit něco převelice výhodně s velkou slevou ne za pět tisíc, ale jen za dva a půl.
Na druhém konci zaváhání.
- Tak jestli tam už nic nemáte, jestli je to všechno, pak s Bohem!
Nová technika tahání peněz z lidí.
Petroušek je tu. Podává mi nějaký malý koš.
- Co to je?
- Dovezl jsem kontejner na bioodpad.
Pomaličku z techniky velkých tašek, které vždycky v pondělí vysuneme před vrátka, se bude přecházet na velké popelnice. Uvidíme, jak nám to bude stačit. Takhle jsme vystrčili třeba tři pakly. Teď už si to odvezeš do sběrného dvora po své ose. Víc bio budeme nechvát tlít u nás. Např. mech a listí. POuze ořechové vyvezeme. a to bohatě naplní nádobu, stojící vedle popelnice na papír a na plasty.
- Peťuš, tak to už na lince nebudu mít krabičku na bioodpad, ale budu to skladovat tady do toho kontejnérku. Budeme to nosit stejně do kompostéru nebo na kompost. Nebudu dávat svůj bioodpad. Nechám si ho.
Pročítám si, co do bioodpadu patří. Tak např. proložky od vajec. To je přece papír! Ty bych tam určitě nedala. Prý pečivo! To se přece nezahazuje!! Mé rohlíky, můj chleba? Z rohlíků strouhanka, případně je i s chlebem pošlu dodavatelům vajec. I s proložkami. U nás rohlíky nebo veka nezbývají. Zrovna dnes jsem dokrájela chlebíček. Aby nebyl ztvrdlý, obalila jsem ho ve vajíčku Petrouškovi do krabičky na zítra. K tomu jablíčko. Posypáno vlastnoručně natrhaným medvědím česnekem. Skořápky od vajec? Ty schraňuji jak zdroj vápníku pro slepice našich dodavatelů. Někdo zahazuje skořápky do koše?! To jsou věci! Oči mi lezou z důlků. Tady se zahazuje pečivo? A skořápky? Ty bláho!
Mám fůru práce. Doháním to, co jsem nestihla v minulém týdnu. . Hele, zvoní mi upozornění – krmítko. Tak jo. Vypravím se. Ještě udělám tohle a tamto. Poledne.
- Ahoj, copak vyvádíš?
- Petroušku, já jsem tě ráno slyšela okolo okna v koupelně. Něco jsi tu kutil.
Krátký rozhovor. Říkám, že půjdu pro krmítko na učiliště.
- Jestli si myslíš, že tam v poledne někdo bude…
- Jj, myslím, tak ahoj!
- Nezapomeň, večer jedu na zápas.
- A jo. To bych zapomněla.
Klap. Konec.
Ještě bych se měla podívat, co mi dnes přišlo za zboží. Dobývám se do krabice. Mám radost. Přišly skleničky. Moc hezké. Vypadají jak skleněné, jsou plastové. Můžeš si je vzít na túru. :-) Vyjedeš na Medvědín. Vyndáš láhev sektu a na zdraví! Mluvím z vlastní zkušenosti. Takhle jsme si připili plastovými skládacími šampuskami asi před pěti lety.
Potřebuji opravit Lenovo. Když máte od nich věc v záruce, nosí vás na rukou. Milí, příjemní, vyšlou kurz. Postarají se. Po záruce? Nepříjemný hlas.
- Tak to sem doneste.
- A kam? Jak – doneste?
- Můžete si vybrat. Plzeň, Pha.
- Jak to tam mám donést?
- Pošlete.
- A kam?
Ano, kjava. Ale opravdu nebeská! Obrovská!
Jedu. Do kufru jsem si uložila červenou lodnu na větvičky, nůžky, rukavice.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-24-tezime-drancujeme-vykradame-nicime
Projíždím tunýlkem. Míjím minilesík, který vydrancovaly naše Lesy. Těch pár kmenů jim stálo za to. Ach! Uprostřed města!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-24-stredni-skola-remeslna
Koupit našim zpěvným kamarádům krmítko. Učiliště - dostalo krásný název: Střední odborná škola řemeslná. Ano. Učební obory dřevěné, kovové, keramické. Skvělá škola, skvělé vedení. Přísná morálka a pracovní kázeň. Dnes se učňům říká žáci. Pro mě to jsou stále učni od toho, že se učí. Líbí se mi, jak je tu mají vychované. Všichni zdraví. Nikdo se neulévá. Na nádvoří právě oknem do dílny posílají těžké fošny. V hale skupinka kluků mě hned oslovuje:
- Jestli sháníte mistra, tak to je támhle ten a jestli sháníte vedoucího, ten je támhle za rohem.
Šikovní hoši. V mistrovském kamrlíku mě vítá vůně kávy. A ne že už tu nikdo nebude. Vedoucí se na mě mile směje. Očekává, s čím zas vyrukuji.
- Chtěla bych krmítko. Kluci povídali, že už jich moc nemáte.
Krmítka byla vždycky dole. Ale teď jdeme do prvního patra. Tam jsem ještě nikdy nebyla. V malém kamrlíku jsou modely dveří – nádherné, modely židlí, štokrlat, budky a krmítka. Vybírám jedno hezké. Fotím. Mistr mi říká.
- Tohle nefoťte.
Ptám se, proč. Jo takhle. Mají tam jednu boudičku pro ptáky a asi je méně povedená. I tak by se mi na stromě líbila.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-25zde-stavala-jromerska-brana
A teď frčím ke kamarádce na kratičkou návštěvu. Míjím destičku, zcela rezatou. Tam bývalo napsáno, že tu stávala jaroměřská brána. Dle vzhledu - dávno, dávno tomu již.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-24-promenadami
Pak na promču. Beru si rukavice a nůžky. Větvičky, které hledám, nenacházím. Potřebovala bych proutí. Potkávám jednoho známého z mládí, možná z dětství. Ano, jsme oba jiní, divní, tím pádem máme hodně nepřátel. Má pravdu. On hraje pro děti loutkové divadlo. A obdivuhodně. Jenže prý nejde s dobou. Hraje klasicky, moc hezky. Má krásné loutky. Ukazuji mu v telefonu video s kontejnerem na bio. Taky pečou doma. Taky nevyhazují. No, prostě jsme divní.
Pokračuji do temnější části promenády. Po hlavní cestě tu chodí kupodivu docela dost lidí. Scházím do takové fakt temné části. Pořád se dívám nahoru, ano. Občas jde chodec. Děti s rodiči ze školy. Nacházím stráň k hradebnímu příkopu s rozpadajícím se zdivem modrou od fialek. Ač pod mrakem, nádherně voní. Jé, a mezi nimi medvědí česnek. Ochutnávám. Ano. Je to on. Doma si ho krájím na obědovou rýži s pohankou. Hledám očima Paraple. Místo, kam jsme chodívali sáňkovat. Taky jsem se sem až z domu vypravila někdy na lyžích. Ach, od maminky a pak zas domů do tepla. Pod její křídla. Mami, tak mi chybíš. Ještě stále se někdy spletu, už méně, a chci ti zavolat...
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-24-doma
Doma. Petroušek se chystá na zápas. Míchám mu výživu, nápoj. Tvořit z větviček, sázet – maňana.
Porada. Zatápím. Je tu teplo. Nemusím topit. Ještě jednou. Možná i zítra... Poslouchám TV Šalingrad. Zajímavé připomenutí. Před svátky, sv. Martinem vybíjeli husy. Teď prý krávy… Zatím na Slovensku. Pravda. Mlátí zvířata, lesy, včely…
https://www.kudyznudy.cz/aktuality/znate-pribeh-hance-a-vrbaty-o-jejich-tragickem-osu
Dnes jsem vždycky měla ve škole na nástěnce, jakou mají Xaver a pan Holec, připomenutí Dne Horské služby.
Na Velikonoce roku 1913 se v Krkonoších odehrál závod těch nejlepších běžců na lyžích české a německé národnosti. Závodníci vyrazili z Labské boudy na trasu dlouhou 50 km jen v košilích a kalhotách, někteří i bez rukavic. Bylo relativně teplo (cca 8°C) a mezi mraky prosvítalo slunce. Počasí se však během závodu začalo prudce zhoršovat, přišla mlha, velmi se ochladilo a začal vát studený vítr, který přinesl sněhovou bouři. Soutěž byla pro nepřízeň počasí odvolána, avšak Bohumil Hanč zůstal na trati. Snad neslyšel volání pořadatelů nebo v něm zvítězila touha českého závodníka po vítězství nad německými kolegy, zkrátka Hanč jel dál a jako jediný na trati zůstal.
Tou dobou se vydal z Jilemnice svého přítele podpořit na hřebeny hor i Václav Vrbata. Dobří kamarádi se spolu znali ze Sokola, a i na vojně sloužili spolu, a to v Sarajevu. Naposledy se spolu potkali u Harrachových kamenů, kde se Vrbata vzdal svého teplého kabátu, aby pomohl svému promrzlému kamarádovi, který neměl ani rukavice. Sám se pak vydal pro pomoc. Ve sněhové bouři a za nulové viditelnosti tím však obětoval svůj život. Mezitím se rozjela pátrací akce organizátorů závodu, kterým pomáhali i samotní závodníci.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktuality/znate-pribeh-hance-a-vrbaty-o-jejich-tragickem-osu
Přimotalo se mi před oči další bulvární video o divném skonu Gena Hackmena a jeho ženy Betsy Arakawaové.
https://www.youtube.com/watch?v=RetdB0L0kBI
Cizí bulvár píše – dcera Leslie Gene Hackmana odsouzena.
Vida, a v našem bulváru je všechno jinak. Jak to tam v tom domě bylo… Nikdo se už nedozví, co se přihodilo. Všechno překryje čas. Tak jako mraky nemovitostí Ahrenbergra - tichoučko... Teď je na programu Ludvík. Na chvíli. Taky se zapomene... Pustí ho...
Péťa je doma ze zápasu.
- Přišly se mnou kočky.
- A vyhráls´´?
- Z pěti zápasů jsem čtyři vyhrál.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-24-houbicky
Spokojeně pomrukuji. V koupelně se odličuji. K umývání pleti, hlavně masek, používám houbičku z mořské houby.
Mořská odličovací houba je kosmetická pomůcka 100% přírodního původu, takže neobsahuje žádné syntetické látky, bělidla nebo parfémy. Je vhodná i pro velmi citlivou pleť a ekzematickou pokožku. Používá se stejně jednoduše jako jednorázové tamponky či ubrousky a je neuvěřitelně všestranná
Ukazuji Petrouškovi kolečko z mořské houby. Přírodní barva.
- Petuš, podívej, myslíš, že tohle je taky z přírodního zdroje? Je to z Číny...
- Co to je?
- To je houbička na odlíčení. Jenže jsem si koupila růžovou. A teď nevím, jestli v ní není nějaké závadné barvivo.
Péťa mě rozesmál na dobrou noc:
- Víš, já ji nepoužívám. Tak to neznám.
Vůbec nevím, jestli to myslel vážně nebo z legrace. Ale má pravdu. :-) Nepoužívá. Nemůže znát. 😂
Dobrou noc!