Já mám dnes narozeniny, mám přání jediný...

Narozeninový den. Nikdy jsem si ho tolik neuvědomovala.

Lebedím si v posteli. Donesla jsem si mobil. V naší ložnici není nic elektronického. Prohlížím si FB. Telefon.

- Mami, přeju Ti všechno nejlepší. Petr ti dal přede dveře dárky.

Vyjmenovává, co najdu. Už se běží zaneprázdnit. To je věta. Ale mohlo by se to tak vyjádřit. Jsem zaneprázdněná. Šla se zaneprázdnit. Zkrátka šla pracovat na dálku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-19-rano

V zahradě už ráno klempíř poměřil, co bylo třeba. Dnes střecha na týden dostane lepenku. LP s Lindou jedou směr Maďároš. Nakonec jsem ráda, že zůstanu doma. Naplánuji si to na srpen. Po tolika letech do mé oblíbené země…

Indián s LP pracují. Druhý telefon. Lucka. Snídaně kočkám. Sobě. Hovoříme hodinu. Plánujeme její cestu k nám. Po hodince se hovor přetrhl. Ještě chvilku navazujeme… Radostný hovor. Třetí gratulace – Petroušek.

- Mladá paní, jsem se bál, abych vás nevzbudil. Já bych ti chtěl ještě poblahopřát…

Mijaček.

- Prosím tě, už druhý den nevidím výrobu elektřiny.

- Zařídím!

Jdu do naší elektrárny. Vytáčím telefon. Jestli chcete být naštvaní, vytočte jejich servis. Vysvětluji, že na nic nebudu sahat, restartovat, resetovat. Nic. je to elektřina.

- Ale to byste platila výjezd. 1900,- Kč.

- Vy jste se zbláznila? My máme fotovoltaiku, abychom ušetřili, a ne, abychom když vypnete proud, platili jak morovatí. 

- Ale vy jste to podepsala.

- Tak mi to vložte prosím do mailu, ano?

Hledám nyní u psaní v mailu. Není to tam. Jen pěkný fotografický názorný návod, jak kde co. Zapomněla. V pondělí jí to připomenu.

Rozčiluje mě, když mi řekne, abych na rozvaděči, jističi a jiném iči otočila knoflíkem. Ječím, že tu mám tři skříně a baterie. Navíc všechny knoflíky, ovladače jdou velice ztuha. Takže člověk neví, jestli něco neulomí. Po krásném narozeninovém úvodu dne soptím.

- Teď jděte na baterie. Máte baterie?

- A to vy nevíte, jestli je máme?

- Je tam vypínač on off.

- Jo. Je. Z obou stran. Mohla byste mi laskavě sdělit, z které strany mám on off???

- Já vám pošlu krásný návod.

- Strčte si návod za klobouk. Uvědomujete si, jak mě vystavujete nebezpečí??

Tohle si dořeším v pondělí. Náhodou jsem se trefila. Ale moc jsem se bála. Sahat na vysoké napětí je pro mě od malička tabu. A teď mi budou vyhrožovat výjezdem za 1900,- Kč? Ne. Nebudou. Mně nikdo vyhrožovat nebude.

Jedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-19-ja-mam-na-ro-ze-ni-ny

Vycházím předním vchodem. Na rozhožce oleandr, zelenec, angrešt. Bude mít červené plody.

LP si jde pro cukr do kafe.

- Přijede Linda.

- Do prčic, já už jedu. Teď jsem s ní mluvila. Nic neříkala. Zdržela jsem se s fotovoltaikou.

- Jedeme ke kameníkovi.

Volám.

- Lindo, mně se utvoří kolona. Každý bude chtít jet domů na hranice.

- Mami, už jsem u Kuksu.

Nějak se nám den zamotává. Vyplatilo se mi nakonec počkat. Přivezla na talířku její super výborné pusinky. Navrch dává šlehačku. A korunuje jahodou. Petr si jednu pusinku rychle strká do sebe. Zbyly dvě. Pro Petrouška a pro mě. Počkám na něj. Až po obědě. :-)

Odjíždím. Oni taky. Ke kameníkovi. Indián tu bude pracovat sám. Budeme mu důvěřovat. Totiž na kamerách je vidět jeho činnost – nečinnost, jakmile zaměstnavatel opustí pozemek. Dlouhý kouř, hačačá, telefonuje.

Cesta volná. Hurá. Ve vysokovském kopci jsou dva pruhy nahoru. Předjíždím kamiony. Nemám dnes dobrý pocit. Kopec se mírně točí doleva. Jsem na úrovni kamionu vedle jeho kol. To polské hovado hází blinkr. Tlačí se na mě. Prudce brzdím. Ohrozil mě. V protisměru stále jezdí auta dolů. Pouze jedním pruhem. Troubím. Troubím. V koloně se zastavujeme těsně před Náchodem. Fotím si jeho SPZ. Volám k nám na policii. Chce mou identifikaci.

- Ne, nebudu se identifikovat. Chci jen, abyste ho chytili! Ohrozil mou bezpečnost!

- Tak zkuste zavolat 158. A neříkejte, že jste volala k nám.

I na 158 chtějí datum narození. Nechci dát.

- A měl na sobě nějaké nápisy?

- Neměl. Jen červená vrata.

- A můžete mi říci vaše přesné jméno? Já vás špatně slyším. A datum narození.

- Datum nechci. Nechci nikde nikam chodit.

- Tak můžete navštívit jakoukoli služebnu policie a tam nahlásit…

- Víte co, jděte víte kam. Tady mě někdo ohrozil na životě. Přejel do mého pruhu. Kdybych nezareagovala, nechci domyslet! Na zdar!

Položila jsem telefon. Hoši si to možná přehrávali. Totiž jako první jsem vychrlila SPZ. Teprve pak jsem mluvila.

Jedu k mému stánku. Už mají jen tři vaničky borůvek. Beru nektarinky, cibuli, vynikající, ale víc jak vynikající letní jablka. Ty miluji. Plná šťávy. Maličko mi asociují  naše jablíčka z dětství. Jabloň rostla uprostřed zahrady. Sorta se jmenovala jahodová. Ale nemají tak tuhou slupku. Zbožňuji je. Jsou jen touhle dobou a jen v Polsku. Mám platit asi šest se padesát korun.

- Paní, dnes mi je 68 let. nemám nějakou narozeninovou slevu?

- Dejte mi 600 korun.

No vida. Líná huba, holé neštěstí. Nasedám do auta. Beru české číslo. Neznám ho.

- Tady je Policie ČR. Je to paní Hrobská?

- Ano. To jsem já.

- Mohla byste mi říci datum narození?

- Nemohla. Stejně ho nechytíte.

- Ale my ho už máme.

- Cože? 19.7.1956. A kde jste?

- Na hranicích.

- Za pět minut jsem tam. Jsem v Kudowě.

Cestou ještě přibržďuji u dědka. Odstavuji auto u kraje. Pán mě napomíná, abych příště zajela k nim na parkoviště. Má pravdu. Příště. Tady má vaničku o pět korun dražší. 135,- Dávám drobné. Jedu.

Projíždím hranici obezřetně. Opravdu. Támhle v České republice kamion. Blikačky policie. Policejní auto. Provoz ustal. Nikde nikdo. Házím blinkr, jedu do protisměru proti kamionu a policejnímu autu.

- Dobrý den! Teď jsem udělala velký přestupek.

Souhlasí. Vyptávají se, jestli jsem jela sama. Jestli mi vznikla škoda. Ne, jen psychická újma. Vylekala jsem se.

- Máte kameru?

- Nemám. A auto jsem si odřela sama už včera při parkování do domu. Klučíčci, vy jste, jak bych to řekla, ne, nehezké slovo cucák, ne, vy jste krásní mlíčňáčci.

Ten druhý se hezký a opravdově usmál. Ten, který se mnou komunikoval, jen mírně.

- My to s ním vyřešíme po svém. On totiž tvrdí, že předjížděl cyklistu.

- Kecá. A vůbec nemá co jet do vedlejšího pruhu. OK. Pomůžete mi bezpečně vyjet?

- My zablokujeme jeden pruh, ale nepojedete do Náchoda, vrátíte se na hranici, tam se otočíte třeba na benzínce.

Souhlasím. Ukazují, že mohu odjet.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-19-to-krasne-mesto-kostelec

Cestou zpátky na Náchod už tam nejsou. Chlap asi dostal napomenutí. Aby si zapamatoval. A zdrželi ho minimálně půl hodiny. V tom vedru.

Domů! Chlapi už balí. Šup, šup, zadělávám z ovesné a pohankové mouky na lívance. Míchám tvaroh. Než sbalí, mají napečeno. Jahodovou marmeládu. Navrch tvaroh s c. k.. Pití.

- Střecha je zajištěna, jen tam vzadu ten úzký pruh…

- Ten jsi dobře překryl?

- No, snad nepřijde přívalový déšť.

- Budeme doufat.

Jedu si koupit šňůru k telefonu. Původní ožvýkaná funguje. Ale je hodně ožvýkaná. Nebezpečná. Nová, stará asi rok, je na obou místech polámaná. Paradoxy.

Volají z Yves Rocheru. Naivně jsem myslela – narozeniny… Slečna na druhém konci vykládá o 50% slevě pro mě.

- Ale výprodej máte už dva měsíce. Mám v košíčku už asi čtrnáct dnů vložené dva parfémy.

Slečna si myslí, že mě oslní padesáti procenty.

- A mám tam za 250 bodů dárek zdarma, pak za 500 bodů druhý. A co narozeninový dárek?

- Vy jste teď někdy měla narozeniny?

- Ano. Dnes.

- Jé, tak to blahopřeji.

- Děkuji. A ten dárek?

- To nelze kombinovat s body.

- No jo, to je Yves Rocher. Tak jeden parfém vyndejte z košíku. Já si pro dárek dojdu do kamenného obchodu.

Stěhuji se k bazénu. Beru si lehátko. Polstr. Kouřové tyčinky s pelyňkovou vůní. Hraju si s nástavci. Tyčky z Číny - velice jemné.  Zapaluji. Do vody. Už se umím smočit hned. Žádné osmělování. Rácháme se. Usínám na lehátku.

Užívám si svůj den. Užívám si letní den. Užívám si vůni tyčinek. Užívám si, že nekoušou komáři. Užívám si bazén. Přítomnost Petrouška.

- Jdu sestavit tu lavičku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-19-darek-se-zprovoznujef

Máchám se. Jdu se podívat, jak mu to jde. Prý pevná krásná práce. Pozinkované šrouby s matičkami. Perfektní. Nese ji dopředu. Shodil mi květináč s rajčaty. Brblá. Mezitím jsem květináč postavila. Nabírá vysypanou hlínu z trávníku. A brblá. Mám v ruce konev s vodou. Tak aby nebrblal, osvěžuji ho na rozpálená záda. Už nebrblá. Po prvním úleku se řehtá. I já se řehtám. Řehtáme se spolu.

- Peťuš, připrav se na léčbu vodou. Zabírá. Jak budeš dědkovatět, seš mokrej.

Jdeme ještě chvíli do bazénu.

- Ty se ani nemusíš osmělovat, viď?

- Mám mokré slípečky.

Musím se smát. Řeči. Ty jeho řeči. A slova.

- Jedu ti stříknout to auto. V pondělí jde na STK.

Sklízím. Mourek se hlásí o večeři. Žofie zas bude jíst až někdy před půlnocí. Má obrácený režim. Kde ona to odkoukala. Od koho…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-19-vecerni-tvoreni

Petroušek usnul. Beru si rukavice, rýč, krumpáček, hnojivo. Jdu se podívat, kam zasadím angrešt. Vzadu za pergolou se mi rozrostly bez snahy a souhlasu bergenie. Nemám sílu je vykopat. Jsou to živé organismy. Ráda bych se jich zbavila. Hledím, aha, tady jsem měla růži. Zařvala v záplavě tvrdých listů bergenie. Je to prý léčivá rostlina. Ale ať se tu nerozcapuje. Ryju velkou jámu. Prokládám hnojem. Angrešt tu bude mít východní sluníčko a angreštového kamaráda. Ten jsme kupovaly asi před osmi deseti lety s Lindou u Hrabíků. Prý odolný padlí. A je. Opravdu vydržel. Korunku má rozrostlou. Vůbec nevím, jestli ho stříhám dobře. Asi stříhám dobře, když rodí, že jo? Maličko mu zkracuji větvičky. Jak to ta Linda dělá? Ještěže svůj dárek zastřihla. Nemám ani tuchy o očkách… Kozlice zahradnice zastřihla vajgélii, šlahoun z ostružin, odkvetlý prut růže, angrešt. Teď jdu na ibišek. Stával u maminky na piáně. Podsypávám ho hnojem. Hotovo.

-  Budeš mít stanoviště tady proti svému ibiškovému kamarádovi. Takhle budeš kvést, ano?

Ještě si přesazuji další dárek. Zelenec. Z plastového do terakotového květináče. Mám na paměti:

- Mami, má čerstvou rašelinu. Tak ho dej zas do ní.

To víš, že jo. A kdepak má kluk hnojivové granule? Jo tys´  mu je nedala! A to já dám. Ať se hezky rozmnoží.

- Peťuš, mám hotovo. Už je devět!

Vyjmenovávám, co jsem všechno udělala. Říkám si o pochvalu. Přichází.

Byl to krásný den. Prve jsme vstoupili do dne narozenin mé sestry. Dnes mi zapomněla poslat aspoň SMS. Tak jí dovezu dárky pro radost. Ale až se vyspím.

Páteček za námi. Narozeniny zas až za rok. Potěšila mě kvanta a kvanta přání; originálních, od každého něco. Taky od Martina Mikysy Happy Birthday metalově a od Lenky Kubínové – no originální kapelové arytmické. Legrační. Hezké. Vtipné.

Dobrou noc!