Dvojitý štěpný experiment

Ještě asi hodinku a půl potrvá den s nádherným datem. 7.7.2024

Vrátila jsem se z lovu. Bude půl jedenácté. Na krku jsem měla světýlka, která používám ke čtení v posteli. Super. Položíš si je na krk, a máš volné ruce. Vyrazila jsem na obchůzku předpůlnoční zahrady. Rukavice. Pytlík. Sůl. Hned u prvního afrikánku, no teda!! Obsypaný, málem ho ohlodali. Kudly! Invaze na slabou květinu. Tolik hnědých buřtů! Beru je. Házím do pytlíka. Solím. Jeden se chtěl ještě přehoupnout do piva. Pojď taky. Ať zbude bazén na další zájemce o utopení.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-07-vecer

Sbírám i naše české s ulitou. Šmejdi rozplizlí na kompostu. Páne, tam mě za světla ještě nikdy nenapadlo sbírat. Mrkla jsem i do kompostéru. Tam nerada. Nevím, co se tam skrývá. Pytlík se plní. Jen bublá. Kontroluji rudbekii. Ráno jsem s z ní sundala gázovinku. Dole, kde byla uvázaná, se chytili dva s ulitou. Sbírám po trávníku. Nakukuji do květináčů. Znovu kontroluji nevěstin závoj. Ale ano, je tu zamotaný v jemném salátku… To bych se divila, jak to, že se mi neujal. Co to letos je? To jsme ještě nezažili. Nikdy jich tolik nebylo. Ani těch hnědých rezatých odporných vypasených krav, ani ulitových. Mám ráda jejich ulity. Bez těl. Sbírám je. Zdobím si jimi zahradu. Občas je maluji. Jako dnes. Počkat, zase začínám retrospektivně odzadu.

Ráno. Užívám si klid; neděli, spánek. Zapomněla jsem na truhláře.

Telefon. Půl jedenácté. Kočky už jsou napucané. Já už mám připito horkou vodičkou na MÍR, na zdraví, na transformaci mysli lidí… Ezo u mě jede. Jenže ezo? Kvantuji. To je věda. 

Odskok.

https://www.youtube.com/watch?v=pA8lTcwNy24

Zrovna dne poslouchám… Opakuji si to, co tvořím, dělám, hlásám. Svůj život držíme ve svých rukou. Kdysi, ještě v paneláku, ještě hluboce spící, jsem viděla dokument o chování nějakých malých částic, když je pozoruješ a pak, když na ně nehledíš. Zapamatovala jsem si to, protože to bylo vcelku pochopitelně vysvětleno. Názorná animace. Tvořím si svou hru. Hraju si. Zhmotňuji. I já – absolutně matematicky, fyzikálně a chemicky tupá – jsem si uložila do paměti. Slyším o tom čím dál víc. Je to pokus z fyziky. Jmenuje se dvojitý štěpný experiment. Dokazuje, že když pozorujeme realitu okolo nás, tato realita načitá, že ji pozorujeme. Vědci začali experiment, něco připravili. Experiment se sám zaznamenával, ty výsledky. A když odešli z místnosti, tak výsledky byly jiné, než když v té místnosti byli a pozorovali experiment přímo. Realita je propojena. Všechno, co nevidíme za sebou, technicky neexistuje. Je to vlnění. Frekvence. Pevné věci jsou jen částice, které vibrují. Všechny věci, které známe, nejsou pevné. Jsou to jen vlnění. Vědec, který to objevil, ráno nechtěl položit nohy na zem, bál se, že propadne, protože dokázal, že nic není pevné. Vše je jen energie. Tedy život je videohra. Když se zobrazení přizpůsobuje našemu pohledu. A s tímhle porozuměním vědci přicházejí pak s termíny jako manifestace, zákon přitažlivosti; placebo efekt… Všechno to jsou koncepty, které ve skutečnosti vycházejí z vědy a z kvantové fyziky a jsou dokazatelné vědou. Nejprve si vyřešit své lidské základy. Jsme tu, abychom změnili svět. Abychom pomohli planetě. Přinesli jednotu do disharmonie. Pokud k téhle misi přistupujeme z pozice strachu, přežití, boje, nemůžeme změnit svět. Jsme tvůrci své reality. Vytvořme realitu, která nás nejvíc rozzáří. Pak se můžeme pustit do misijního díla. Vraťme to zbytku planety. Buďme v bodu, kdy je vše dobré, jsme ve vibraci hojnosti. To se vrací světu. Už tím, že existujeme ve stavu hojnosti, měníme vibraci planety. Stačí se soustředit. Jak jsme pohlceni svou realitou, traumaty, nemůžeme se soustředit na tvoření. Hraju si různé hry. Třeba – požádám o parkovací místečko. A chci ho u zdi. Cestou zapomenu na své přání. Přijíždím na parking. Hele, támhle odjíždí auto… Vytáhla jsem z mysli své tvůrčí přání. Takhle jsem kdysi asi v roce 2005 utvořila svůj Roh hojnosti. Měl se uskutečnit v roce 2012. Bylo to naprosto, ale naprosto do detailů přesné. Tam jsem se poprvé učila čarovat, kvantovat, záleželo mi na tom, abych zodpovědně svůj roh hojnosti utvořila. Povedlo se do poslední čárečky. Do poslední! Pamatuji si, jak první večer v zasvěcovacím rituálu, takové zvláštní krásné meditaci, jsme si mohli vybrat u pásu,, kde se neplatilo, malý dárek. OK. Vybrala jsem si – to jsem nevěděla, jak se tomu říká – mp3. Ale představila jsem si to v mysli. V té době jsem učila na jazykovém gymnáziu. A už nebyly walkmany, ale studenti museli používat ke studiu CD. Měli malá zařízení. Vložili CD. Přehrávali cvičení, dialogy, gramatiku. Druhý den jsme tvořili. Třetí den rituálně Roh hojnosti dokončili. Já si vybrala malinkatý přehrávač mp3.

- Teď si dávejte pozor! Do měsíce se k vám vaše přání, váš dárek dostane.

Uplynuly tři týdny.. Už už jsem chtěla podvádět. OK. Tak si to koupím, no. Dokážu Vesmíru, že jsem šikovná a umím vydělávat peníze. No! To byl pohlavek. Překvapivý. Šli jsme koupit vnukovi videopřehrávač a k tomu televizi. To už by mě dnes nenapadlo. Zavrhla bych jako nevhodný nápad. Mně malou hifi věž do kuchyně k vaření, s takovou malou obrazovkou. Za tak velkou útratu nám u pokladny něco položili na zboží.

- Co to je?

- To je mp3.

Procedila jsem mezi zuby:

- Peťuš, to mi posílá Vesmír.

- Prosím tě, buď zticha! Budou si myslet, že blázníš.

Šli jsme si s majiteli připít moravskou vodkou k novému roku. Tu mp3 mám dodnes. Ano, byl to dárek Vesmíru. A přišel fakt do měsíce. Ne dřív. Tak to jen ke kvantování, k manifestaci a dalším hrám. Někdy se rozepíšu o obsahu Rohu hojnosti. V říjnu to bude dva roky, co jsem si zaplatila setsakramentsky drahý kurz cvičení intuice… Myslím, že je to propojeno…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-07-zili-jsme

Návrat po odskoku:

- Prosím tě, za půl hodiny přijdu s truhlářem.

V našem domě máme překrásné dveře. Fakt nádherné. Ze smrkového dřeva. Svítily nové bělobou. Skleněné tabulky v nich se vzorem, který nám vypískoval sklenář i na skla do kuchyňských dvířek. Dnes už mají medovou barvu. Dvoje dveře jsou posuvné. Moc jsem si je přála. Unikátní výmysl. Nádhera. Když šlapou. Jedny jedou jak po másle. A jedny začaly drhnout. Loni jsem přivolala truhláře – autora dveří. Prý by rám mechanismu museli celý rozbít. A udělat znovu. A už by to ztratilo stejnou barvu. A opravit to nejde. A uděláme vám tam zarážku…

OK. S dveřmi jsem už opravdu bojovala. To nejde. V domě má všechno chodit, jak na drátkách. Ladně. Ladit. Petroušek vykoukal, jak to v tom mechanismu je. Věděl, že až se tam dostane, opraví a dveře budou jezdit dál. Dnes ke svému plánu přivezl truhláře. Starého. V kuchyni jsem připravovala svačinu. Oběd. Kafe. Drásalo mi uši pilování. A věty, jako že tam je kolík. Už jsem to viděla bledě. Ireno, kvantuj pozitivně. Ok. Nevšímala jsem si toho. Nahodila jsem klidnou vibraci. Malým odříznutím špalíku mohli nasadit nějaký spadlý mechanismus. Špalíček tam Petroušek hned odpoledne nasadil nový. Dveře drandí jako nové. No. Chci být důsledná. A tím jsem mnoha lidem nepříjemná.

- Petuš, přeji si, abys to panu S. zavolal. Jaký šlendrián. Jak se změnili. Od kvalitního výrobce po zlatokopa, který by chtěl dělat nové dveře za mnoho tisíc.

Ok. Péťa to za mě vyřídí se svým šarmem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-07-tu-dobu-dobre-pamatuji

Petr Kroupar

Pláž 1970. Nejsou tu žádní tlustí ani tetovaní... Nejsou tu lehátka, slunečníky, mobily, takže lidé spolu mluví a na obloze nejsou žádné bílé čáry.

Nebylo nic, ...ale všechno.

Koukám na FB. Vidím nádhernou fotku – jako kdyby vypadla z naší svatební cesty v roce sedmdesát pět. Štíhlí lidé leží u moře v písku. Baví se. Nemají telefony. Nejsou otetovaní. Obraz normálního světa. Prve jsem poslouchala skvělé asi půlhodinové vyprávění mladé bezdětné ženy o tom, jak se pomaloučku přes LGBT vkrádá do normality pedofilie. Neziskovky se ve škole snaží naučit děti technikám. A každé má mít svého sexuálního přítele. A když jsem na to loni na obědě u příležitosti svých narozenin upozornila Petrouškova syna, osopil se na mě tak nevhodně, zle, ostře a nenávistně, že jsem zadržovala slzy. Na plno se projevil. Totiž - to už se nenosily masky.  Hovor u stolu zcela utichl. Nikdo si nedovolil špitnout, aby nedostal pohlavek. Jeho agresivita byla obrovská. Nemůže za to. Přičítám to pár skutečnostem. A protože mi sem lezou, nechám si je pro sebe. Jen vzkážu – je to neurvalé, když se od té doby nehlásíte. Vaše ztráta. Vaše děti mají dědečka… Aspoň toho dědečka. 

A tady vzkázeček z FB. Ta mladá dáma je se svým selským uvažováním moudřejší než leckterý studovaný guma. Ne, není tu chyba. Ano, tak jsem to chtěla sdělit.

https://www.facebook.com/zuzkahozhoni/videos/1156353135409318

No. A ještě takové ujasnění slov a jejich významů: https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-07-ujasneni-slov-a-vyznamu

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-07-hraju-si

Po obědě začíná pršet. Hraju si s ulitami. Maluji. Poslouchám dr. Lebenharta. Byla jsem na jeho přednášce v Kuksu a v Opočně v Kodýmově domě. Nedávno jsem na jeho přednášku o saturnském věku vzpomínala.

- Jé, ty si maluješ? Tolik let sis´ nehrála. 

- Peťuš, čistím si pravou hemisféru. Vlastně celý mozek. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-07-je-po-desti

Venku se nádherně nasvětlila krajina. Hra světla a stínu. Střecha sousedova domu – jasná oranž v pásu večerního slunce.

Setmělo se. Vydávám se na lov… Jsem vysoce úspěšná. Mám jen dvě otázky: Kde se pořád berou? Kdy už je všechny vychytám?

Nu přátelíčkové, Váš počet se zvyšuje. Jdu spát. Mám to nakázáno. Abych si prý odpočala. Včera v noci mě přemohla tekutá rýma. A kýchání. Kýchám a prskám. Občas se moji milí polekají. Většinou si kýchnu a Péťa glosuje:

- Ještě jednou! Dělej. Teď.

Kých!

- Vidíš, jak umíš poslouchat! :-)

No, a rýma se mě drží i dnes. Balíčky kapesníků mizí. Mám tu hezkou motivační modlitbičku od Jiřinky z FB:

Jiřinka Lea Dolejšová

Modlitba strážných Andělů pro vás-

Modlím se za moudrost, když čelíte výzvě.

Pro místo klidu, když všude kolem vás není.

Modlím se za vás, abyste měli každý den prostor a čas na upřímný smích.

Modlím se za vnitřní sílu.

Modlím se, abyste rozpoznali a použili talenty, se kterými jste se narodili, pro dobro lidí kolem vás.

Kéž máte podpůrnou síť lidí, kteří vám rozumí a zachytí vás, když klopýtnete.

Modlím se nad vámi o Boží milosrdenství, aby byla požehnána rozhodnutí, která učiníte.

Vězte, že Bůh je stále s vámi a že jste předurčeni pro krásu života.

Je to jen inspirace pro vaše tvoření hojnosti. To pak jsou lidé šťastní. Klidní. Bez křeče. Beze strachu. Tedy s velkou silou manifestace!

Dobrou noc!