Den v letu
Ráno. Na desátou mladý voják. Volá.
- Že já mám u tebe být teď v deset?
- No, a já potřebuji v jedenáct odjet, abych stihla v patnáct být na masáži. :-)
- Za dvacet minut jsem u tebe. To dáme. Hodíme sebou.
Zatím si balím koš s sebou. Včera jsem vyprázdnila a vyčistila košík, v němž jsem vozívala k mamince dobroty. Křížovky z té doby. Její háčkované bačkory v původním igelitovém pytlíku. Myslím tím ten tvrdý igelit. Ne mikroten. Košík se mnou pendloval v době teroru, kdy jsme byly nelidsky traumatizovány – nesměla jsem dovnitř. Maminka musela se mnou trávit čas v dešti, zimě venku. Nebyla jsem ochotná si nasadit tlamokryt, nechat zveřejnit teplotu svého těla – to je jen výsostná ryze osobní informace – a nebyla jsem ochotná si napatlat ruce nějakou dezinfekční pěnovou chemií. Někteří by se v ní nejraději vykoupali celí. A samozřejmě nebyla jsem ochotná si nechat píchnout něco neprozkoumaného… No!!? Osoba mně blízká mi řekla.
- Jestli se nedáš očkovat, zemřeš.
Uvidíme. Právě se zotavuje…
Jejej, dostala jsem zajímavou veledůležitou zprávu. Neznámý člověk z Robert Koch institutu zveřejnil nezačerněnou zprávu o covid lži pandemii. Svědomí. Nikdy nešlo o žádnou pandemii. Tak to je teda zpráva včerejšího dne!! Proč tedy sedí Mgr. Zítko ve vazbě za poplašnou zprávu? Obžalovali ho za dvacet pět videí, kde varoval před píchanci!!! Tak to je pecka!! Zdeněk Kedroutek přispěchal s tou novinou!
https://www.youtube.com/watch?v=FAEDEyEUBY4
21 535 zhlédnutí 23. 7. 2024
Obetavému tímu neohrozených novinárov a lekárov z Nemecka unikla kompletná, otvorená verzia korona-protokolov Inštitútu Roberta Kocha o koróne a dnes ráno, 23. júla 2024, tieto dokumenty tento tím zverejnil. Tisíce nezávislých reportérov, lekárov, vedcov a právnikov sa teraz pustia do podrobného štúdia tisícov strán dokumentov, ale už teraz sa to dá predvídať: ŽIADNA PANDÉMIA NEBOLA! Všetky opatrenia, ktoré sa predávali ako "ochranné opatrenia proti epidémii", boli čisto politické rozhodnutia. Neboli založené na žiadnych lekárskych zisteniach. Celý článok si môžete prečítať tu:
Odkaz na pôvodné protokoly: (v němčině)
https://rki-transparenzbericht.de/
Jsou zazipované. Zítra se podívám. Jde nastavit jazyk čeština.
Snáším do koše dózu s bramborami a kouskem sýra z Lindina talíře z víkendového oběda v restauraci. Taky misku s kousky masa pro Kitty. Počítač. Oblečení, až pojedu odpoledne z masáže. Rajčátka…
Otevírám skleník. Každé rostlině rajčátek v kbelících pod střechou crcnu vodičku. Děkuji rostlinkám, že mi dávají plody. Vděčná.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-24-ibisky
Ibišky se předhánějí v kvetení. Dva keře na záhonu. Jeden ze zimní zahrady. Možná letos najde své místečko jinde. Uvidíme.
Už zvoní. S tím klukem se přenáramně povídá. Oblíbila jsem si ho. Vzpomínám, jak přijeli s jeho křehkou manželkou. Líčil, jak se klepal, aby se nemusel nechat bodnout. Unikl o pár dní. Nemůžeme se rozloučit. Prý jim zrušili tisícikorunu na nějaké ochranné pomůcky. Dostanou dva tisíce. Jednou za tři roky. Vypadá to tak honosně. Ale je to méně. Mezitím někdo odejde do civilu, do důchodu, do neznáma... A říše ušetří. Kam asi v pohádce jdou zlaťáčky? Na přemožení draka. Ale v úplně jiné říši.
Jedu. Cestou se stavím pro masíčko pro kočky. Kuřecí krky. Játra mají jen kuřecí. Stačí krky. Jatýrka koupím z prasete. Až budou mít. Falešná svíčková. No to je krásné masíčko. Ve slevě. Za dvě stě patnáct. Beru jeden kus.
- Ještě půlku z druhého. Ne. Dejte mi obojí.
U pokladny přede mnou paní. Asi možná ji znám. Někde ze života. Důchodkyně. Nějak se nemůže dopočítat peněz. Loví mince. Nákup skoro za tisíc korun. Bleskla mi hlavou myšlenka. Ano, máme pomáhat lidem v nesnázích. Při povodních jsem si vykoukala konkrétní jména. Zavolala do obce na úřad. Zjistila konto. Poslala tisíc korun. Asi před dvaceti lety jsem na jedné svatbě poprosila a vybralo se deset tisíc. Vybrala jsem si lidi, kteří přišli skoro o dům. Vrátili se z dovolené, dům v troskách. Na podzim mi jejich dcera posílala fotky trámů na nové střeše. Už dlouho jsem nepřispěla. Každý rok jsem posílala na ty vejžírky neziskové, jako třeba Člověk v plísni a jiné podobné. Ne. Ne. Těm už nikdy. Na SOS vesničky už asi tři čtyři roky taky ne. Proč bych posílala? Máme stát! Ať se postará.
Paní hledá, horečně počítá. Rychle vytahuji peněženku.
- Kolik schází?
- Ne, ne. Jak bych vám to vrátila?
- Vůbec nijak. Vy jste mi tu pomohla posouvat košík, když jsem utíkala pro velký. To je splátka za služby.
Podávám pokladní desetikorunu, dvoukorunu.
- Stačí to?
- Stačí. A jablíčka ne.
- Prosím, dejte jí jablíčka. Kolik chybí?
Paní důchodkyně se brání.
- Jak se s vámi zkontaktuji.
- Nijak. Žiju v blahobytu. Vůbec mi to nečiní potíže. Buďte v klidu, maličkost!
Za pokladnou si rovná věci v koši.
- Prosím, započítejte mi i pytlík s jablíčky.
Platím. Rychle jablka vkládám paní do košíku. Prchám. Konečně jsem měla příležitost někomu nepatrně pomoci. Bože, dej mi zase příležitost!!
Vyrovnávám nákup do chladící tašky. Jablka za 18. To ses´, Ireno, moc nepředala. Třicet korun.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-24-za-kittynkou
Vydávám se za Kittynou. Odbočuji zas do divočiny. Úzká cesta lesem. Ireno, dávej pozor! Dnes přede mnou nejede žádný vodič. Jedu sama. Asi třikrát jsem se musela zastavit. Semhle do toho starého kostela v době Příchodu půjdu na vánoční koncert. Kam se ale postavím? Petroušek povídal, že jedu vždycky na poslední chvíli, takže parkovat nebudu mít kde. Mám ještě pět měsíců času.
Volá Lukášek. Hezky si povídáme. Říká mi, co dělá, co má v plánu. Mění agenturu. Nemám o něj vůbec obavu. Už mi volal o víkendu. Ale v řadě hovorů se ten jeho ztratil.
- Až budeš chtít přijít, ozvi se. dopředu!!
- Babi, tenhle víkend něco točím. Ale určitě budu doma na Brutal Assault. Tak až pojedu do Phy, zastavím se.
- Domluveno. Luki, teď jdu dělat manévr.
Petroušek se vždycky pod kopcem Lindina domu obrátí na můstku. Pak plynule vyjede nahoru k domu. Obracím se. Místa jak v hodinkách. A teď vyjet. Jednička, dvojka. Kameny do podběhu. Chcíplo mi to. Jeežiši! Ireno! Jak se to učila v autoškole! Opět kousek jedu. Zas chcíp. Znovu. Cítím až v autě spálené pneumatiky. To je detektivka. Parkuji. Okukuji – jak by řekla Linduška – plojmatiky. Vynáším věci z auta. Odemykám. Kitty už z ložnice dávno seběhla dolů ke dveřím. Slyšela můj zběsilý příjezd. Metoší na nově osetý pozemek. Pase se na trávě. S chutí ožírá, co se dá. Hlavně aby se pak obsah žaludku neobtisknul LP na zadek… Až přijedou. Snad už ví, že si nemá sahat... Jdu kočině nabídnout servilně misku s masem. Kašle na ni. Nejdřív travičku. Včera venku nebyla. Dnes využila mého příjezdu. Jdu dovnitř. Jde se mnou. Zamykám dům. Nabízím jí masíčko. Mourek ten se zapíchne čumáčkem, jede. Bagruje. Žofie i Kitty čučí na hromádku masa. Kudy do toho? Vytahuji kousek z misky. Jé. Zrovna se mi podařilo vyndat masový řetízek. Chytla se. Zalévám. Otevírám terasu. Kitty proti mně. Kde se tu vzala? Nezapomněla jsme někde otevřené dveře. Utíkám do koupelny. Zavřeno. Až večer se Linda rozplývá:
- Mami, jak jsi vyšla, Kittynka šla za tebou.
Zalévám v domě. Venku, zdá se, byl nějaký plavák. Ale nejdřív si ohřeju brambory se zeleninou a uzeným, co mi dal Petr v neděli s sebou domů. Krájím rajčata. Cibulku. Hledám mističku.
- Lindo? Kde najdu mističky?
- Nad linkou. Vlevo.
- A kde máš ocet?
- Pod troubou. Třetí šuple.
- Ty nemáš vinný nebo jablečný?
- Ne, my máme jen obyčejný.
- A cukr?
Ještěže jsou vymoženosti spojení mobilem. Když jsem byla v porodnici, moc jsem si přála vysílačku, která by mě propojila s Ivkou. Za pár let to přišlo. Jen ne vysílačka, ale telefon.
Kde je Kitty? Kde se courá? Jdu do druhé části domu. Nakukuji dolů. Ano, šmejdí tam. Volám ji. Sedí dole pod schody. Čučí. Volám důrazně. Nic. Sestupuji po schodech. Kdo s koho? Ustupuji, vybíhá nahoru. Prosmýkla se kolem mě. Zavírám dveře do druhé části domu. Aby se náhodou nechtěla vyzvracet do nové postele, kde bude za týden spát Lucka s Dominičkem, až přijedou.
Do sluchátek poslouchám na Svobodném vysílači ve studiu Rádia Tapin o křišťálově čistém životě Kamaly Hariss. No, to je…
Vylezla jsem si k lípě na lavičku. Debužírovala. U nás doma sedíme pod ořechem, pod třešní, pod jabloní, ale pod lípou, to je jiné posezeníčko. Jdu zalévat venku. Cvrndám vodu ke každé sazeničce. Kropím semínka trávy. Půda je vlhká.
Už bych měla vyjet. Běžím ještě nahoru. Ano, Kitty už se vyvaluje na sluníčku na okně. Nabízím ještě masíčko. Dá si říci. Jdu do koupelny pro hadřík, abych utřela parapet. Přijdu o ruku? Nebo mě sežere celou? Packou mě sejmula. Dělám úhybný manévr. Misku s masem stavím hodně vpravo, rychle vlevo otírám stopy masa. Zas jsem dostala.
- Tak hele, já teda jedu. Nejsi vůbec vděčná kočka. Tak si tu spi!
V domě je chladno. Nechávám dole v mističce maso. Až madam sestoupí z výšin. Vodičku doplňuji. Jedu. Půl hodiny cesta. Pak ještě na masáž dvacet minut. To nedám. A nezachrání mě ani to, že v autě mi jdou hodiny o šest minut napřed. Celou cestu odečítám šest minut. Na masáž přijíždím s pětiminutovým zpožděním. Masér se svěřuje, že v OBI procházel mezi regály. Najednou 14:49 hod. No, prý ještěže paní Hrobská chodí pozdě. Tak jsme se sešli oba na poslední chvíli. Rozmasírovává mi zadek, tam to hezky bolí. A ústřel. Po hodině jsem nový člověk. Děkuji.
- A teď už nespěchejte!
- Ne, ne. Teď už budu koukat, jestli je Sněžka stále nad Obřím dolem. :-) Dnes už jsem ji viděla cestou k dceři. :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-24-vecer
Sedáme si v zahradě. Fouká. Péťa mi nese bundu. Nebezpečná zima. Vyprávíme si.
- Peťuš, koupila jsem dva kusy falešné svíčkové. Nakrájíš ji?
- Já koupil taky, kilo.
- Neva. Zmrazíme. Aspoň máme pro kočky zásobu. Zítra zas vezmu Kittyně. Dnes mě už čekala.
- Je na tebe zvyklá. Celý život ji opatruješ. Pomohlas´ jí na svět.
- A na rozloučenou mi vždycky ubalí, abych si moc nevyskakovala. Takovou jednu vděčnou až do krve. Peťuš, nakrájíš maso na kusy?
Krájí maso.
- To je tak krásné maso, nenecháme si něco pro nás? Kočky žerou líp než my.
- Mně maso nechybí.
Odkrajuje pár plátečků. Uvidíme, kdo je sní.
Volal Vašek. Spolužák. Děláme objednávku. Odhubnul asi dvacet kilo. Krásně se drží ve štíhlosti. Jeho žena umřela už dávno na tloušťku.
Hezký den! Pro mě ano. Večer na TV Šalingrad koukám na soud s Ing. Vávrou a dalšími vlastenci. Ruda velice převelice inteligentní člověk. Inženýr. Varuje na telegramu ve skupině STOP 5G před zářením. Umí načítat energii bukvic. Zná zákony. Listinu základních práv a svobod. Dokazuje, jak soudkyně překračuje pravomoc. Před rokem mu foukli přímo z blízka do očí slzný plyn. Dnes žádal ztotožnění soudkyně. Nechala ho z jeho soudního procesu vyvést. On byl souzen, ona ho vyhodila. Nechápu. Někde jsem to viděla ve filmech o době fašismu v Německu. Myslím, že za fašismu odsuzovali lidi bez nich. On dostal nebezpečný zásah plynem. Neviděl. Tlačili ho mezi dveřmi, které údajně byly vylomeny. Ale někde myslím loni jsem viděla na videu, jak dveře pro jistou vysazuje stráž. Tak já nevím. Tlačili na něj nevidícího zepředu i zezadu a jako bezmocný si odnesl podmínku. Výborně.
- Petroušku, jdu vytřít do skládku.
- Nechoď.
Vytřeno raz dva tři. Ometla jsem pavouky. Náš skládek je chladný. Krásný. A vymytý.
Dobrou noc!