Den učitelů s koridou
Pátek. Brzy se probouzím. Petroušek pouští kočky do domu. Směju se. Kočičí táta. Po ztrátě Micinky a neočekávaném zmizení Zrzečky je hlídáme. https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-28-svitani-na-den-ucitelu
https://www.facebook.com/reel/1165939568559160
Mnoho záleží na tom, aby se lidé učili a dovedli svobodně, podle vlastního uvážení volit věci správně pochopené a svobodně s nimi nakládat tak, aby nikde nebyl porušován Boží obraz v člověku, nejméně v té věci, kde se nejvíce dovršuje, ve svobodě volby.
Jan Amos Komenský
Dnes je Den učitelů. To jsme vždycky měli oslavu. V dávných dobách jsme jeli na tajný výlet. Třeba na Zvičinu. Jednou jsme byli v hospodě U Lípy. To je naproti naší Ivy. Byl to hold naší práci. Jako se slavil Den horníků, Den armády, měli jsme svůj den. Děti mi někdy nosily kytky. Vždycky jsme všichni učili svědomitě. Poctivě. Pod našima rukama rostly ušlechtilé lidské bytosti. I ti nejpomalejší, i ti v dobrém slova smyslu nej… se v životě uplatnili. Děti ze zvláštní školy mohly absolvovat zvláštní učiliště. Vyučili se čalouníkem, řezníkem, cukrářem… Každý našel v životě uplatnění. Dnes nepoznáš, že prošli zvláštní školou. Intelgienci měli. Duši taky. Jen byli pomalejší. Pamatuji na učilišti. Měla jsem jako svou první třídu kuchaře – číšníky. Přišli ze základní školy s jedničkami, dvojkami, max trojkami. Nesmírně ukáznění inteligentní šikovní hoši. Zvládli by gympl, učební obory všeho druhu. Milovala jsem je. Na rozdíl od drůbežářů. To byly maskované pětky za čtyřky. O mých kuchaříčcích většinou stále vím.
Pouštím si na SV https://www.svobodny-vysilac.cz/2025-03-26-j-pavlis_i-cunninghamova_y-rychtarikova_streda-debaty-je-treba/
Paní Yveta Rychtaříková je má oblíbená. Vede Proud národní hrdosti. https://odysee.com/@ProudN%C3%A1rodn%C3%ADHrdosti:4
https://odysee.com/@ProudN%C3%A1rodn%C3%ADHrdosti:4/videoplayback:aa8000
Podtitul pod vysíláním smutný:
PŘEVZATÝ POŘAD: 2025 03 26 J.Pavlis, I. Cunninghamová Y. Rychtaříková na Svobodném vysílači u Pavla Hlávky v pořadu Středa Debaty je třeba 😊. Petr Luft, stálý posluchač a moudrý diskutující, který 10 let podporoval alternativu a pracoval ve svém okolí, na svém místě jako lev, zemřel. Všichni jsme touto zprávou hluboce zasaženi. Odpočívej v pokoji, milý Petře.
Pan Petr Luft byl častým telefonujícím do pořadů. Měl uspořádané myšlenky. Ráda jsem ho poslouchala. Pořad se vysílá s obrázky živě. V záznamu jen poslech. Našla jsem si ho u někoho na FB. Viděla jsem jeho sluníčkovou tvář dnes poprvé. Tak to je rána. Petr Luft, optimista. Před měsícem ho začala bolet záda. Byl apatický. Na JIP. Přestal mluvit. Odešel.
Paní I.Cunninghamová učí. Má přehled: Je tu snaha likvidovat malé venkovské školy. Děti směřovat do městských školních továren. Poblíž ústavu kde ona učí mají devátou třídu až do F!! Za nás bylo dostatek dětí, ale třídy byly dvě paralelní A a B. Proklamace o snižování počtu dětí na učitele! Dělení na jazyky – neustále se mění počet, kdy se na jazyky třídy půlí. Ale někdy to počtově už NEVYJDE na dělení. Na stránkách ČŠI nebo MŠMT – tam prý jsou jen plky. Pokud má rodič zájem, nechť se podívá na stránku www.ramcoveplany.cz.
Yveta Rychtaříková správně varuje. Už se nepíše perem s násadkou. Školy opustily vázané psací písmo. Píše se sprskancem comenius. Má to velký dopad na rozvoj mozku. Na rozvoj schopnosti dítěte učit se, chápat. Przní děti. Děti se nebudou o sebe v životě v budoucnosti umět postarat. Až mu bude padesát, nebude schopno v životě fungovat. Neziskové organizace, které platí debílky s vymytými mozky, hlásající zvrácené ideologie, nebudou na věčné časy. Jsou tu jen po dobu, kdy je potřeba přeprogramovat společnost a zničit ji. Pak tu nebudou; všichni protagonisté těchto zvráceností zůstanou na dlažbě. Nebudou umět nic víc, než pár vět, které se naučili papouškovat o nějakých ideologiích v rámciz pseudověd. Nejzrůdnější je ideologizace směrem k liberálním ideologiím, jako je green deal, eutanazie, gender ideologie, LGBT… Hlavně je to nehorázná odporná, nízká zvrácená sexualizace dětí od školek. 100% ve školách. Hrůzné je, že společnost, rodiče a prarodiče jsou absolutně lhostejní k tomu, že dnešní dítě se dostane k PORNOGRAFII!!! Nejpozději v jedenácti letech! A to je působení škol. Tady nejde jen o technologie přes mobily a počítače. Jde tu o to, že děti k tomu jsou ve škole přímo naváděny. Vedeny. Hovoří se tam o tom. Yveta nevěděla, že existuje pornografie ještě ve dvaceti. S nimi se záměrně o těchto věcech mluví. Cílem je zničit národ, populaci. Chcete-li zničit národ a lidi zotročit, je potřeba snížit mravnost pod úroveň zvířat. Člověk má být bytostí vyššího řádu.
Vzdělávání je základ celé společnosti. Je celých 35 let cíleně zničit český národ. Aby zmizel z povrchu zemského. Ubyde hodin čj a M ve prospěch angličtiny. Je to záměr. Děti dnes už často NEUMÍ POŘÁDNĚ MLUVIT. Když přijdou do první třídy, nahrne se na ně hned angličtina. Nebudou umět mluvit ani česky, ale ani anglicky. Budou i obtížně chápat cokoli z ostatních předmětů. Nové hry jako vzdělávací programy – jednoznačně z popisu výuky češtiny vyplývá, že čeština se bude učit jako cizí jazyk! Vyplývají z toho zvěrstva, jako kritéria znalostí: Rozumí položené otázce. Nebo: Chápe význam mluveného slova nebo textu. To jsou typicky dovednosti nebo znalosti pro studenta cizího jazyka. O tom se vůbec nemluvilo. Předpokládalo se, že človíček, jehož mateřštinou je český jazyk, umí češtinu. Jasně vidět trend. Naše školy už nejsou školy pro české děti, ale jsou to školy pro cizince. Počítá se s tím, že cizinců bude přibývat. Další zvěrstva – systém vzdělávání - bude plně ideologizován – gender ideologie, LGBT, sexualizace dětí. Připravovalo se to dvacet let. Bublalo to jako různá doporučení, ale pořád se to nevyžadovalo. Nyní se na to zaměřují a od září se plnou parou vpřed se na to vrhnou. Zdá se, že už to nelze odvrátit.
Debaty se účastní hvězdář. Vystrašil mě informací, že jsme přesně v takovém postavení hvězd, jako bylo za heydrichiády.
Venku svítí slunce. Před jedenáctou budu ležet na lehátku na masáži nohou, chodidel a zad. Jedu.
Vybírám si cestu sídlištěm. Uzoučká. To neprojektoval futuristický Gočár. Cesta je z jedné strany lemována auty. Z druhé je na cestě parkoviště s řadou zaparkovaných vozidel. Mám štěstí, jedu volným pruhem. Proti mně z dálky jede malé sklápěcí vozidlo, taková jako dodávka. Myslíte, že se zařadí do díry mezi auty? Já mám svůj pruh volný. Blížíme se k sobě. Stojíme světly u sebe. Za volantem kdo to byl… Ano, jako v té písničce. A vedle něj dva kumpáni. Posunkuji, aby couvnul. Čumí. Vytáčím policii, abych měla v ruce pomoc. Vystupuji.
- Couvněte, vy tu nemáte co dělat. Zařaďte. Odjeďte!
- Ty pí… jedna stará. Zmiz!
Jdu k němu blíž. Dívám se mu do očí. U toho mluvím do telefonu. On hrůzně gestikuluje. Policista se mě ptá, kde přesně jsme. Běží mi minuty. Ten "kdotobyl" vyhroužuje. Sedám si do auta. Čekám. I on si sedá. Odporný ksicht. Hnusný. Kudrnaté vlasy charakteristické pro "kdotobyli" a černé vousy. Maličko, ale fakt jen metr dva couvnul. Kuga pípá, proplétám se vedle debila. Mám strach o zrcátko. Projela jsem. Přijíždím na masáž asi o deset minut déle. Měla jsem to perfektně vypočítáno. Nikdy nevíš, o jakého kreténa zakopneš.
- V klidu! Pojď.
Probírá mi noženky. Milá. Rozumná. Klidná. Nemám hezký zážitek. Vymasirovává mi ho. Baňkami odvádí přebytek srdeční energie.
Loučím se už za hovoru s Petrouškem. Totiž - už je poledne.
- Peťuš, zažila jsem koridu.
- Zavolej Ivetě do TSM.
A to má pravdu. Jenže jsem si nevyfotila jeho SPZ. Všechno fotím, a tohle jsem nestihla.
Jedu úplně na druhý konec města koupit kočkám játra do podnikové prodejny Skaličanu. Jinde játra neseženeš. Odsud mám kousek do TSM.
Ředitelka usuzuje, kdo by to tak mohl být. Volá nějakému dle popisu:
- Jel jste dnes Zavadilkou?
Zapřel. Prý ne. Bohužel jsem ho neviděla, jen mu volala. Ale dala jsem výstrahu. Tohle se nebude opakovat!
Ve sluchátkách poslouchám, jak se před padesáti lety léčila slintavka a kulhavka. Krávy se daly do karantény do jednoho chléva. Během sedmi až čtrnácti dnů po horečkách silné kusy zůstaly. Na vždycky imunní, silné, odolné a zdravé. Ano, jeden dva kusy nepřežily. Příroda si vybrala daň. Ale nikdy se nevybíjela stáda. Zas se opakují satanské krvavé rituály. Za válek se to praktikovalo na lidech. Zabíjení, mučení. Ještě poslední záchvěvy nelidů v čele zaprodaných vlád. Ne. Nevěřím nikomu. NIKOMU!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-28-jaro-jaro
Stavuji se v zahradnictví. Barvy. Barvičky. Doma už čeká Petroušek. Vařím si oběd.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-28-chvili-jsem-si-hrala
Jdu na chvíli do zahrady. Stejně ještě není to pravé jarní teplo. No jo, mami, já vím. dokud je na horách sníh, budu nosit punčocháče. Ne ty vroubkované hadrové; ty byly jen ve školce a na prvním stupni. Natáhla jsem je. Po dvou krocích udělaly mlask, mlask a nenápadně se pokrčily, abych je znovu musela natáhnout. Copak nové, ty chvíli do vyprání držely, ale ty oprané! Pak už přišly krepsilonky. Červené. Když mi donesl první krepsilonový zázrak Ježíšek, hned jsme si je ozkoušela:
- Mami, mám rovně švihy?
Začaly se s Ivou smát.
- Švy! Říká se švy!
Od té doby se u nás v rodině vždycky kontrolovaly švihy na punčochách a punčocháčích. Aby byly rovné. :-)
Dobrou noc!
P. S.
DEN UČITELŮ A KRÁTKÁ UČITELSKÁ HISTORIE
Světový den učitelů se od roku 1994 po celém světě slaví 5. října. V České republice však připadá každoročně na 28. března, kdy oslavujeme výročí narození Jana Amose Komenského, který se narodil v roce 1592 v Nivnici u Uherského Brodu. Je uznáván jako významný český spisovatel, humanista, filozof, teolog a zakladatel moderní pedagogiky. Den učitelů u nás existuje od roku 1955, má tedy mnohem delší tradici.
Ve vzpomínkách našich předků se školní léta posuzují převážně kladně, i když tělesné tresty byly běžné a staly se často jediným prostředkem, jak ukázat, kdo je ve škole nebo v obci pánem. V dobách před zavedením všeobecné školní povinnosti v roce 1774 se lze v učitelských poznámkách dočíst o utrpení, které přináší nutnost předstoupit před žáky a riskovat od nich nebo jejich rodičů výprask. K předpokladům kantorského povolání, které oceňovaly státní úřady, proto patřila fyzická kondice každého zájemce. V roce 1816 například zamítla vídeňská Studijní komise stížnosti týkající se nedostatků v přípravě učitelů s odůvodněním, že jejich znalosti nejsou na prvním místě a že mohou být dokonce škodlivé. Hodnotila se především zbožnost a síla k výkonu tělesných trestů a k vlastní obraně.
Ve druhé polovině 19. století se školský systém zlepšoval. Učitelé postoupili na společenském žebříčku mezi honoraci. Jejich nové sebevědomí souviselo se systémem odměňování. Nemuseli se nadále dožadovat dům od domu své odměny, případně si ji po vzoru místních žebráků odjíst u stolu rodičů svých žáků. Tlak rodičů na učitele sice zcela nezmizel, ale neústupný učitel mohl být přeložen, škola přišla o podporu městských zastupitelů a podobně.
O to překvapivější byl incident z roku 1874, ke kterému došlo v jedné z městských škol na Starém Městě pražském. Rozhořčená matka nespokojená s hodnocením svého dítěte zbila učitelku přímo ve třídě a způsobila jí rozsáhlé zranění. Případem se zabývala okresní školní rada, která do budoucna zakázala v době vyučování vstup cizím osobám včetně rodičů do školních budov. Příslušnou vyhlášku nařídila vyvěsit ve všech pražských školách.
https://www.ceskezvyky.cz/den-ucitelu/
P. S. 2 Jak se kradou děti maminkám už od narození. I nás takhle indoktrinovali...
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-028-porodnice
Ivanka Marešová
Porodnice - peklo pro nové goje - 3. část
Očkování v prvních minutách života novorozence
Pokud se dítě narodí živé a zdravé, je třeba to urychleně napravit: během několika minut se mu vstříkne koňská dávka jedu, která trvale vyřadí 90 % jater dítěte. Jedy jsou mu vstřikovány denně, a také několik minut před odchodem z porodnice. Tvari nahradili slovo "jedy" slovem "očkování".
Přerušení pouta mezi matkou a dítětem
V některých porodnicích dítě ihned po přestřižení pupeční šňůry odnesou do jiné místnosti. Dítě je matce vráceno již umyté, zvážené, injekčně ošetřené a energeticky navždy oddělené.
Přístup k rodícím ženám jako na běžícím pásu
Společnost má nesplatitelný dluh vůči těhotné ženě, která přivádí na svět nového člověka právě pro tuto společnost, a proto je povinna vytvářet rajské podmínky po celou dobu těhotenství, a zejména při porodu - to platí v paralelním světě, ale ne v tom našem. Ve skutečnosti je rodící žena jen biomasou na běžícím pásu, z níž je třeba co nejrychleji vydloubnout a maximálně zmrzačit nový prvek výživy pro SYSTÉM.
Doporučení: Pokud není možný porod doma, je nutné hledat kontakty v porodnici a domluvit se na lidském přístupu PŘED porodem.
Cíl sabotáže: vymazat pocit individuality osobnosti ženy a dítěte. "Jste tu jen kusy masa bez tváře!".
Nerovná podlaha a prahy ve dveřích
Porod skončil, můžete si oddechnout... Ne, nemůžete. Vše je promyšleno do nejmenších detailů i po porodu. Pouze v nákupních centrech jsou podlahy lité a bez znatelných spojů, takže nákupní košíky s jídlem mohou otroci hladce a tiše dovézt až k pokladnám, ale v porodnicích ne. Bylo by dobré, kdyby dlaždice na podlaze byly neporušené, ale v porodnicích se někde jezdí i po štěrku a přes pěticentimetrové prahy ve dveřích.
Doporučení: Vyberte si porodnici, kde je dítě až do propuštění na pokoji s matkou.
Cíl sabotáže: udeřit na všech frontách. Pokud je možné dítě potrápit jízdou přes hrboly, je třeba ho potrápit.
Příčná poloha dětí na přepravních vozících
Novorozené děti se vozí na krmení, procedury a očkování ve speciálních dobytčích vozících bez polstrování, vyrobených před dávnými a dávnými časy. Novorozenci jsou do vozíků naskládáni příčně, vždy několik najednou. Při zrychlování a brzdění tak do sebe zavinuté děti narážejí jako klády. To by se nestalo, kdyby děti byly ve vozících umístěny podélně.
Nedostatek ochranných krytů proti nárazu na vozících
Přepravní dobytčí vozíky jsou konstruovány tak, že se hlavy novorozených dětí opírají o trubku zábradlí, která údajně brání jejich pádu z vozíku. Existuje milion případů hematomů (včetně smrtelných) od této trubky, protože sanitářky nakládají děti doslova jako polena do krbu. Každý člověk s technickým vzděláním si při pohledu na to uvědomí, že nebezpečnější konstrukci už nelze vymyslet (snad už jenom to, aby se na ni ještě nasadily hroty), o nápadu s měkkými bočnicemi ani nemluvě.
Nedostatečné hygienické podmínky oddělení
Jakmile se ocitnete na oddělení (minimálně porodním, případně následném), získáte dojem, že se jedná o zhruba před 50 lety opuštěný pokoj. Lékaři se chlubí sterilitou v podobě zatuchlého vzduchu, plísní na stěnách a stropě, děravým linoleem, rozbitým nočním stolkem, a když máte štěstí, tak i koupelnou s otlučenými plísňovými kachličkami, kde se záchod a umyvadlo nikdy nemyly.
Podávání antibiotik dítěti prostřednictvím mateřského mléka
Všem ženám (bez ohledu na průběh porodu) jsou třikrát denně aplikována antibiotika. Na otázku: "A co kojení?" lékař ujišťuje, že dříve to nebylo možné, ale nyní jsou antibiotika tak dobrá, že to možné je. (AntiBiotikum: Bios - život, tj. lék, který zabíjí živou buňku).
Doporučení: způsobem odpovídajícím tónu lékaře injekce kategoricky odmítnout.
Cíl sabotáže: s využitím autority bílého pláště vložit matce do hlavy užitečnost NOVÝCH léků a zmrzačit dítě také prostřednictvím mateřského mléka.
Předání dítěte otci cizí ženou
Jsem si jistý, že převážnou většinu lidí ani nenapadlo, že jde o neuvěřitelně podivný rituál: neznámá cizí teta předává mladému otci čerstvě narozeného následníka, kterého NEPOČALA, NENOSILA ani NEPORODILA, poprvé a naposledy vidí onoho muže, ale předává mu drahocenný poklad, zatímco milovaná žena, která mu toto dítě darovala, stojí tupě stranou. Jak logické je, když matka předá jejich společné dítě milovanému muži!
Tato absurdita je horší než satanský rituál odříznutí od rodiny a od rodu, kdy rodná matka nemá právo držet vlastní dítě, ale žádá o to kmotru.
Doporučení: v žádném případě nezařazovat do rodinného řetězce cizí článek.
Cíl sabotáže: přerušit první kontakt matka-dítě-otec.
Zacházení s rodící ženou jako s dobytkem, nikoli jako se ženou, která rodí nového člověka.
Celý proces porodu, od setkání s upíry z "rychlé" sanitky až po zdravotní sestru s dítětem při propuštění, má za cíl ženu ponížit, ponížit a ještě jednou ponížit a zničit v ní až do samých kořenů touhu znovu rodit. Intimní proces je přeměněn ve veřejné mučení na běžícím pásu. Prvorodičky si VŮBEC nedovedou představit, kam je odvážejí a co je čeká. Proto se také objevila okřídlená fráze ze sovětských dob: "Zapomenout na to jako na noční můru".
Cíl SYSTÉMU je splněn: rodičky a děti jsou maximálně zmrzačeny, vzpomínky na porodnici vyvolávají u žen gojů studený pot. První dítě porodit nechtějí, druhého se bojí a prostřednictvím médií prosahují hesla:
Jedno dítě stačí!
Není třeba rozmnožovat chudobu!
Teď jsou jiné časy!
Autor: As Gard
P.S. Vzhledem k tomu, že mnoho lidí v komentářích píše, že tento příběh je sto let starý a nyní je vše jinak, rád bych upřesnil, že tento příběh byl publikován v roce 2015.
Přeložila Ivanka Marešová
(Tvary, tvari = ne-lidé)
První část zde: