Chaloupka, Louskáček, Aldis - v tomto pořadí
Tma. Procházím ranním šerem domu. Miluji šero, přítmí, tmu. Ale podmínka: Svítí světýlka, lampičky, svíčky, něco.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-11-brzy-rano
Vracím se do postele. Vturánu usínám. Probouzím se právě včas. Své rituály maličko měním. Víc cvičím. A do horké vodičky nedávám na přípitek světu a smrku v protější zahradě už citron, ale dvě lžíce medu. Mám dnes v plánu zatopit v chaloupce. Jít si louskat oříšky. Včera přišly z Číny krásné příbory. Chtěla jsem podpořit české obchodníky. Ale dvacet čtyři kusů neseženeš. Prodavačkám je to jedno. Na internetu koupíš, ale za kolik. V Číně taky, a ještě nechtějí čerta i s rohama.
Maluji se. Péťa. Co to?
- Dovezl jsem ti váhu. Růžovou, jak sis přála.
- Peťuš, když jsem usínala, říkala jsem si, že si vytáhnu tu svou bílou, klasickou. Starou. A v chaloupce mám tu na závažíčka.
- Vyzkoušej tu starou a tuhle.
Zkouším. Vážím předměty. Stará váží špatně. Růžová přesně. Pak se vrátím ke staré. Váží na gram přesně. Už té staré nedůvěřuji. Kmitá si ze mě legraci. Pude.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-11-louskam-v-chaloupce
- Chatičko, dnes tě zahřeju. Budeme do večera spolu.
Na plotnu sypu do kovového víčka purpuru. Zapaluji františka. Rozsvěcím svíčky. Už je tu teploučko. Jdu si do skládku pro bedýnku s předloňskými vlašskými oříšky.
Petroušek jde zazhradou. Aha. Nese mi do domu v koši na podpal. Za chvilenku ho vidím znovu. A to už jde ke mně.
- Tady jsi!
Dělá překvapeného. Ale vím, že šel najisto.
- Peťuš, já si tu louskám. Je tu klid. Pohoda.
Má tu dovoleno kouřit. Jak – dovoleno? Proč by si tu nezapálil! Dým z jedné cigarety se okamžitě ztratí. Není tu vůbec cítit. Povídáme si.
- Peťuš, jdeš jen na trénink nebo na zápas?
- Ty mě neposloucháš! Jsem ti říkal, že máme zápas.
- Ješiši. Balet je do jednadvaceti. Myslíš, že bys to stihnul pro mě dojet?
- Napíšu se první. Když tak někdo za mě dohraje.
- To vůbec nechci. Hezky si zápas užij. Než vystojím šatnu, přejdu od Aldisu tu hnusnou křižovatku. Stačí v 21.15 hod. To už budete mít odehráno.
- Někdy zápas trvá hodinu a půl, někdy tři. Podle toho, kolik nás je. V průměru trvá tak hodinu a půl až dvě. Ale v průměru. Vezmu tě na nádraží na pátou. Hrajeme od šesti…
- Petroušku, budu tak do půl čtvrté louskat.
Jak se u něj řekne čas – je to nepřekonatelná meta. Už ho slyším:
- Půl čtvrté! To máš co dělat!
- Jj. Nechám dohořet polena. Ořechy tu nechám. Skořápky na podpal taky.
Jdeme do domu. Mixuji pro něj nápoj během zápasu. Posílení pro svaly po zápase. Říkám tomu hold svalům za výkon. Vařím mu na zítra do termosky čajík. Sypu tam thermojetics z Herbalife. Chystám i svačinku na ráno. Sobě mixuji koktejl na cestu do kabelky.
Jedeme.
- To je pokladna támhle v té buňce? A to tam někdo bude?
- Bude.
Poděkování. Pusa. Běžím. Kupuji jednu geronto… Dnes mám časík do odjezdu. Jede zas ze dvojky. Jako včera i dnes přijíždí od Hradce. A hned se do Hradce sune zpět. Doprava rychlá, pohodlná.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-11-do-hradecka-rada-jdu-hradcem-pesky
Kráčím večerním Hradcem. Fotím u nádraží hotel Černigov. Zdá se, že je obsazen. Přála bych si, aby ho nechali stát. Pamatuji si, kdy ho otevřeli. Asi tak únor 1976.
Stavuji se v Andělce pro pšenici špaldu a Krakonošovo koření. Ještě, že mám velikou kabelku.
Krajské město krásně osvětleno. U nádherné Kotěrovy stavby muzea se rozhoduji – vpravo, vlevo. Raději se ubezpečuji dotazem. Vpravo bych mohla jít. Ale paní mě nakonec posílá na druhou stranu.
- Ale tam je plavecký areál, Sokolovna, Filharmonie…
- A chcete do Aldisu?
- Chci.
- Tak právě za plavečákem a Sokolovnou je hned Aldis. Odsud kousek.
- Tak to hezky děkuji za zkratku.
To si budu pamatovat pro příště. Míjím tři stavby a opravdu jsem se vyloupla u hotelu Aldis, zezadu u Aldisu. Ono se to jmenuje tak vznosně – Kongresové centrum Aldis. První porevoluční mltfční stavba. Hrozná. Zastaralá. Vcelku i ošklivá.
Vcházím dovnitř. Šatna zdarma. Šatnářky milé. Jdu do prvního patra. Sklenici vína. Přisedám ke stolu k paní s holčičkou. Holčička je – jak by řekla mamka – navečeřená. Taková neslaná, nemastná, bez úsměvu. Paní je naopak velice sympatická. Povídáme si. Fotím je.
- A kde tys´ nechala zuby?
Holčiččin spolužák včera při tělocviku zakopl, přišel o druhé zuby. S rodiči marně až do večera hledali dětského zubaře, který by ho ošetřil. Večer už bylo pozdě. Bude muset čekat do šestnácti až mu naroste hlava a čelist. Až sem jsme dolezli s naším zdravotnictvím.
- Ale všichni, kdož se vracejí z ciziny, říkají, že to tu máme ještě dobré.
Paní souhlasí. Ale.
Mají lístky do jedenácté.
- Já mám do první.
- A kdy jste to kupovala?
- 14.6.Hledala jsem balet Sukhishvili. Byla jsem na nich dvakrát, ráda bych potřetí. Vykoukl Louskáček.
Otevřeli dveře do předsálí. Tak veliká zbytečná chodba. Když jsem učila na PSJG, mívali jsme tu školní plesy. Ukazuji uvaděčce fotku v mobilu.
- Mám to do první řady, sedadlo 19.
Paní je hodná. Zvětšuji jí vstupenku.
- Ukažte? A máte tam jaké písmeno? Aha. S. Takže jste na středu.
- Jé.
Usedám zároveň s dvěma divačkami.
- Ježiši! To jsou sedačky!
- Kdo to má vydržet!
- Špatně se v tom sedí, že?
- Já bych paní primátorce a úředníkům z magistrátu nařídila tři hodiny denně sedět na těchhle seslích. To to nemohou opravit?
- Máte primátorku?
- Ano. Špringrovou.
- Z těch nekřesťansky drahých lístků by mohli něco vložit do sedadel.
- Oni udělali tady most přes Labe pro pěší. A ten stál dvě stě milonů.
- On je zlatý?
- Jo, pro někoho.
- Asi hodně domečků se při tom postavilo.
- Tak, tak. Opona je krásná. Asi nová. :-)
Smějeme se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-11-louskacek-do-prestavky
Začíná představení. Louskáček. Hudba PIČ. Technika se dle mého laického oka nedá vůbec srovnat s precizní propracovaností Sukhishvili. Tady tančí Moldavané a Ukrajinky. Do světové jedničky – ruské školy – to ještě musí kousek docvičit. U baletu Sukhishvili jsem jednoznačně poznala extra třídu. Ale vezmu-li svou nenáročnost, jsem nadšená. Nádherné propracované kostýmy, pro mě skvělé výkony. Hudba! Ach! Jsem nadšená. Měla jsem obavy, aby se mi balet líbil. Libil.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-11-po-prestavce
Po přestávce se děj odehrává v noci ve snu. Krásné kulisy, hezké masky myší. Ušili jim vypasená bříška a stehýnka. Louskáček měl před přestávkou nehezkou masku na tváři. Vyklubal se z něj krásný louskáč. :-) Princ.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-11-ktery-film-vam-tahle-hudba-pripomina
Představení mě nadchlo. Vtáhlo do děje. Hudba mi na nočním plese připomněla – víte co? Zkuste si ten kousíček poslechnout. Já slyším hudbu z Babičky. Slavnostní troubení…
Konec. Sestupuji k šatnám. Valí se davy. Cestou čtu SMS:
- Jsem u JAMALu.
Holka, jsi na řadě. Beru kabátek a prodírám se davy publika ven. Nepřehledné. Jedni dovnitř. Druzí ven…
Natahuji kabátek, čepici, šálku, rukavice. Jdu intuitivně na bok Aldisu. Tam jsou takové hliněné schody. Vytlapali je lidé. Ani tohle se tu nezměnilo. Trapné. Odcházím od budovy zcela na druhou stranu, než jsem přišla. O lávce za dvě stě milionů pro pěší jsem dnes slyšela poprvé. Směřuji okolo budovy s růžovým T ke křižovatce u Mc. Zase dvouproudá. Dobíhám na zelenou k prvnímu přechodu. Přede mnou tam přispěchali rodiče s dítětem. Paní se otočila.
- Taky jste utíkala?
- Ano, s jazykem na vestě.
Druhou zelenou jsme nestihli. Je tu provoz. Ale právě teď nic nejede. Nečekám. Běžím. Ještě mě čeká přechod na druhé straně směrem k Mc. Vidím JYSK. Tady někde je Jamal. Volám:
- Peťuš?
- Už tě vidím. Tady jsem!
Šťastně jsme se setkali. Jedeme domů. Zatopit. Ke kočkám.
- Peťuš, hrál jsi celý zápas?
- Jeden za mě odehrál…
- Jsem ráda, že mě vezeš. Přijela bych domů pomalu před půlnocí.
- Takhle to máš pohodlné. Bezpečné.
Zvoní mu telefon.
- Kdo mi volá? V půl desáté? Mrkni?
Ukazuji mu číslo.
- Cizí. To neber.
Vracím hovor. Jenže za chvíli zas. Hlásím se studeným nepříjemným hlasem:
- Prosím. Hrobská.
- To je manželka Petra?
- Ano.
Dávám hovor nahlas.
- Petře, zapomněl sis tu ten nový trikot.
- Jé, to seš ty? Mám tě pod jiným číslem. Asi jsem to spletl. Opravím si to.
- Zítra ho tu budeš mít.
Napovídám, že se tam stavíme teď.
-Já se tam zastavím. Jsi hodný.
Jedeme k herně. Přináší propocené tričko.
FB mi píše asi pětkrát nebo víckrát: Vaše video nenahrajeme.
A co jako? Proč? Chválím tam Louskáčka. Jo takhle, Meta dnes bojovala s obřími výpadky. To jí nepřeju, to zažije, co zažíváme my, když nás bloknou. Zasáhlo nejen FB, ale i WhatsApp, Instagram. Nakonec se mi to podařilo protlačit.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-11-odmaskovana-doma
Kočky čekají. Péťa by pořád krmil. A řídil je. A já se směju. Zatápím. Odmaskovávám se. Byl to zázračný den. Děkuji za něj. Jsem šťastná, že mě nic nebolí. Na dáseň s implantáty jsem použila signální redoxní molekuly v gelu. Ale i jako nápoj. Sice nechutná bůhvíjak, ale zaceluje, hojí, regeneruje, léčí. No, jak říkám – den zázrak.
Dobrou noc!