Nasávám - předvánoční čas :-) :-) :-)

Jsem tak šťastná, když si mohu vybírat koho ano, koho ne. Středa - skvělé. Tam je výběr na mně. Čtvrtek - už zas vyrážím do organizace, kde potkávám prolhanou... Nevnímám ji. Ignoruji. 

Ráno. Na půl devátou matka s dcerou. Vůbec se mi nechtělo vylézt. Budu celý den nedospalá. Nedala jsem svých šest sedm hodin.

Jedu k Ivě. Beníček mě vítá. Rozkošný pejsíček. Vezu mu bonbony.

- Nedávej mu to jen tak. Ať to má jako odměnu.

Jdeme dovnitř. Nechávám na stole zbytek pytlíčku pro Beníčka. Kostičky jsem koupila v létě, když byl nový. Pro štěňátka. Fotím ho. Je tak rychlý, že mám na obrázcích jen jeho šmouhy. Dávám scénu "pohyb". Konečně - je tam.

Odstrojujeme přervané žárovky na řetěze. Zkoušíme, jestli řetěz přerveme. Ani náhodou. Ani veškerou silou. Zkrátka to nejde. Namotávám nový, rolničkový. Nelíbí se mi. Navlékáme znovu kouličky. Navěšela jsem je na původní, aby ho oživily. Teď stromeček vypadá jak papoušek. Budiž.

- Kolik tě to stálo?

- 149 korun. Nechám si je proplatit.

- Vykašli se na ně. Tebe to nezabije. Dělají naschvály, když něco řekneš. Jsou Vánoce... Ať tě nepomlouvají.

- Ivo, ale péče je tam skvělá. Teď se objevil záškodník, ale jinak je to tam s péčí výborné. No, až na maličkosti. Ta nová nedbá večer na pitný režim. Mamka má žízeň, ale nemá konev. Nebo oblečení v zimě do letního, v létě do zimního... 

Shodujeme se na kladném hodnocení pečovatelek. - Kdo škodí? Někdo nový? Nebo někdo prolhaný? Voda už se vaří! Na každou! Maminka mě učila, že se nesmím mstít. Ano, nesmíme se urážet, mstít... Stejně to napíšu. Pomsta bude sladká. Není záhodno si se mnou něco začínat. Už nejsem mladý poddajný vylekaný poslušný úslužný bulíček. Jsem už jinde. Bude to tak, jak řeknu. (Černobabo, to není vnucování názorů. To je moje vůle. Vrstehst Du?! - Říkáme tomu kvantová fyzika. Jo?!)

Zabalila jsem Ivě dárky pro radost. Nejvíc asi pro svou radost - z obdarování. :-)  Aby se radovala. Stromek naonděn.

- Děkuji. Měj se hezky. Prožívej kouzelný čas - 21. nezapomeň na Slunovrat. A 24. se rituálně čaruje. Klidné Vánoce!

- Ty máš všechno, tak Ti přeju do nového roku hodně zdraví.

- Jé, to je hezké přání! To, Ivo, moc a moc děkuji. Ano, zdraví!!

Pouštím si v autě Folkovou mši. Proložena nádhernými koledami. Na nebesích hvězdička vychází... Moje oblíbená. Jaroměř zasekaná. V poslední době se tu nedá projet. Furt se stojí. Něco jsem chtěla na náměstí. Ale co? Odbočuji do náměstí. Předprodej. Jdu pro abonentku. Začínala jsem kdysi na kolika? Asi osm set? Dnes přes dvanáct stovek. Sedí tu milá paní. Jo, to je ta, co v neděli seděla v pokladně v divadle. Chválím bastion, jarmark, výzdobu. Paní taky byla. Město se nezmohlo na nic. Rozsvítit strom, na jeviště předvádět polonahé Santa Clausky... Pomohlo - pravděpodobně finančně - na jarmarku. Ale jinak nic. Shodujeme se, že v sobotu trapárna... 

Hezky jsme si popovídaly. Mažu za maminkou. Objíždím zasekané město. Poslouchám folkovku. Přerušují ji dopravní informace.

- Postojíte si i v Jaroměři.

To my víme. Už jsem v DD. Maminka dojídá jogurtík. Zdravím. Známé tváře u stolu. Běžím ještě za paní vedoucí. Upozorňuji, jestli se vyskytne třetí karambol, půjdu podat trestní oznámení.

- Sestřička za vámi běžela, že viděla maminku jak trhá...

- Jo, to určitě! Urvat to nemohu já ani sestra. Tak proč jste maminku nezastavili.? Vždyť mamka ani neví, co na stolečku má. Špatně vidí...

Chválím jí pečovatelky. Stále dokola. Jak kolovrátek. Hodné, milé, udělající... Spokojenost. Stavuji se v pokoji pro věnec a stromeček. Nesu ho na stůl do jídelny. 

- Podívejte se, jaký velký modrý krásný strom tu máte. A tady jsem donesla maličkatý.

- Ten je krásný!

Chválí ho. Netuší, že už ho chválili několikrát v předešlých dnech.

Irenka slouží. Kolegyně odešly na přestávku.

- Irenko, nerozčiluj se. Je to zbytečné.

- A vždyť já se nerozčiluju. Je mi to fuk.

Ona je tak nádherně pohodová. Taky laskavá. A usměvavá. Koneckonců - Petronilka anděl v lidské podobě. Pilotovi do ucha šeptá, aby si nechal zuby v puse. Jinak by se ztratily.

- No to by byl teda průšvih! Víte, jak to dělali na LDN? Sebrali mamce zuby, aby se neztratily. Dali je do sáčku do stolu a nazdar. Mamka nejedla... Ustoupila jí dáseň. Od té doby jako by stále něco žvýká. 

Na nástěnce vidím nové obrázky. Zpíváme koledy, ptám se na roční doby, procvičujeme rytmus, točíme zápěstím... Hodinku a půl - miluji to. I pan indián reaguje. Vyzývám ho, aby vzpažil. A vzpažil. A kroutí rukama. Mezitím telefony... Ten poslední mě zdvihl:

- Irenko?

- Uá, Heli, prosím tě, počkej na mě deset minut. Jsem u mamky. Zapomněla jsem na tebe.

Uklidit stromeček; nechávám ho svítit. Zháším spolubydlící velké světlo. Vypaluje oči. Rozsvěcím maminčinu lampičku. Jedu vesnicemi. Kolona už od DD do Jaře. Svištím. Na novém železničním přejezdu udělali pupek. V rychlosti jsem ho přeskočila jsem ho. :-) Kecám!

- Ahoj, jsem tady.

- Hele, že tys u závor ten pupek přeletěla.

- Jak to víš?

Jdeme měřit. No tedy! Včera vaječňáček!! Dnes je vidět na hodnotách. :-)  Termínek po Novém roce.

Loučíme se. Petroušek balí hydrataci, výživu, dnes poslední zápas. Mně v půl šesté začíná přednáška Ratibořice jinak. Mažu v divadle do suterénu. Prázdno. Ztratila jsem se tam. Aha, malý sál. Vybíhám ven, okolo divadla. Vybíhám schody. Ještě nahoru. Malý sál. Usedám trapně do přední řady. Přednáška nemá chybu. NEMÁ CHYBU!!! Jen jsem unavená. Chce se mi strašně spát. Dozvídám se rozdíl mezi oslovením jasnosti a knížecí milosti. Kněžna zachovávala tradiční šlechtické zvyky. Měla dvorní dámy. Manžel pobočníky, sekretáře... Poslouchám, kolik lidí potřebovali... Je jich na fotce méně, než v panství Downton, ale přeci.

Pamatuji si na Starém bělidle paní Jiráskovou. Asi před třiceti lety jsem si zapsala jeden náš rozhovor. Byla pamětnice. Přednášející ji měl také jako zdroj a svědka dávných časů... Dnes se dozvídám, že nejprve jedlo služebnictvo. Princezna dozírala. V pátek mívali špenátovou polévku. V sobotu krupicovou kaši s čokoládou a máslem. Paní Jirásková prý špenátovou neměla ráda. Kuchařka jí vždy naschvál nalila až po okraj. Nedalo se to vrátit. Princezna dohlížela... Přednášející to bere prý letem světem, aby se vešel do časového limitu. Ale má to srovnané, hlavu a patu, obrázky... Unikátní. Škoda, že jsem musela hlídat, aby mi neklimbala hlava. Potřebovala bych to slyšet ještě jednou. Skvělé, skvělé, skvělé.

Frčím domů. Mám dva restíky. Přivítání nového obyvatele planety. 28.8. se v našem - maminčině domečku narodil Věnceslávek. Jdu k počítači. Tvořím, vybírám zprávy z toho dne. Počasí, Babiš ve Varšavě, požáry v jižní Africe... Hotovo. Jdu teprve zatopit. Bude skoro devět. Rychle prohřívám dům. Slepuji linecké. Užívám si, užívám... Petroušek je tu.

Tys to hezky nazdobila.

Petroušku, prosím tě, pojď mi podepsat takové přivítání.

Vsouvám papír do fólie. Zatavuji. Zítra odnesu našim nájemníkům. Hledám dárek... Mám ho. Speciálně pro něj. Dnes mi nájemnice volala. Ptala jsem se na topení. Topí dřevem. To jsem ráda. Plynem to není ono. V budoucnu jim zateplíme dům, vyměníme střechu... Aby dům neprochládal. Ten náš je jak konzerva.

Prosvištěla jsem dalším slunovratovým dnem. Krásným. To bylo skvělé plachtění... Děkuji.

Dobrou noc!