Adventní sobota s narozeninovou oslavou

Druhá sobota adventní. Krátce se dívám za dnem, který už před hodinkou skončil. Na desátou můj cvičitel. Je tu. Probíráme cviky na dýchání. Naučila jsem se dýchat do svého středu. Prý jsem šikovná. Učím se nové cviky. Náročné. Fungující.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-07-tvoriim

Spěchám. Peču bagetky. Majolka. Pomazánka. Těstoviny a la carbonare. Krůtí prsa…

Běžím do zahrady zatopit v chaloupce. Dnes bude mít návštěvu. Budeme v ní vcvičit intuici.

Telefon.

- Iri, ty nás nechceš pustit dovnitř?

- Ješiši, už běžím. Jsem v chaloupce.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-07-dnes-na-cerne-hore

Lucka s Dominičkem přijeli. Marně zvoní. Procházeli se okolo našeho domu. Linda s Míšou jeli lyžovat na Černou horu. Už jedou domů. Měli slunce. Teď mlha. Lyžař neviděl, kam jede. Upadl. Narazil do Lindy. Ta si obrazila obličej.

Lucka dojede pro Míšu. Vařím jí čaj do krásné konývky. 

- Pojedeš se mnou?

- Počkám tady.

U vaření komunikuji s Dominičkem. Z rozjívenosti ho uzemňuji. Prohlížíme si vánoční výzdobu. Žofie pro jistotu zaplula pod gauč.

- Já jsem ji pohladil. Je pěkně dlouhá.

A vyděšená.

V muzeu dnes zpívají koledy. Letos vynechám. Nestihla bych. Petroušek pomáhá na stadioně s dětským bodovacím turnajem.

Jsou tu. Šikovní. Stavili se u Milky pro mléko od její krávy.

Oběd. Pozdní. Volám Lindě. Je v pořádku. Stejně v srdci cítím obavu. Bezohledný člověk. Jak může v mlze jet jako dobytek! Asi - a to myslím vážně - snížené IQ. Jinak to nevidím.

Konečně se přemisťujeme do chaloupky. Cvičíme vidění naslepo. Intuici. Barvy. Určení kelímku… Míša s Petrem si tiše povídají.

- Měli bychom jet.

Odjíždějí pro kytku Lindě k narozeninám. Rychle zdobím chlebíčky. Balím naše dárky. Jedeme.

- Pojedeme divočinou?

- Už to bude odtáté. Pojedeme.

Stavujeme se u Milky. Závěje břednou, rozbředávají. Kloužu k domu. Volám jí. Vezu jí červený punč. Dnes pekly s Petrou buchty myslivcům.

- Na. Vezmi si.

- Jé. Ty máš krásné buchtičky.

Odkrývá pekáč pod utěrkou.

- Tyhle, ty nikomu nedám. Ty jsou makové.

- A ty si sníš sama, viď?

Nabízí mi. Beru dvě.

- My teprve jedeme k Lindě.

- Teď tu byla pro mléko. Počkej, pošlu Petrovi.

Konečně poznávám i jejího manžela. Srdečný. Na jaře bude Lindu zasvěcovat do včelařství.

- My už jsme tam měli být. Jsem nedochvilná.

- Jé, vy taky? Tak to jsme dva.

- Dva, kteří neztrácejí čas, co? Ostatní tam pumprlíkují…

- Ano. A my přijdeme přesně… Bez čekání.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-07-na-oslavu-lindinych-narozenin

U Lindušky chvilku před naším příjezdem odpočívají. Míša s Luckou už dojeli. Linda i LP vstali z krátkého spánku.

Začíná oslava. Moc pěkná. Krásná. Srdečná. S milými. Blízkými. Řehotáme se. Povídáme si o dnešku. O kráse na Černé hoře. O společných zážitcích. O našich lyžařských příhodách. O tom, jak u nás rodila Kitty svá první koťátka. O Petrouškově karambolu s lyžařskými botami loni v Zielenci. O všem možném. Bránice má cvičení. Neumím vyjádřit lásku, lidskost, pospolitost, klid, pohodu a vděk… Nikdo nemá nafouklý čumák. Mamka říkávala, že je navečeřený. To znamenalo – nafoukaný nabob. Ne, ne. Tady zářily všechny tváře. Miluji smích. Miluji slunce v očích.

Obdarováváme se. Jé! To je nádhera. Mykvyvykmi.

V domě sálají kamna. Pochutnáváme si na vínečku a bohatém pohoštění. Linduška mi diktuje recept Pavlova. Delikatesa. Bodrý přátelský Míša poznamenává:

- To je hezké, když dcera učí maminku.

Pravda. Maminka už naučila. Linda mi vysvětluje, kudy na to. Budu tvořit vaječný koňak. Zbydou mi bílky. Užívám si atmosféru horského domu. Nasávám přítomnost mně příjemných lidí. Svíčky. Květiny. Dobroty. Klid. Mír. Adventní sobota se blíží ke konci. Děkujeme. Scházíme dolů k autu. Boříme se do sněhu. Skvělé.

Cestou domů v poloklimbu, ve snění tiše rozmlouváme s Petrouškem. Těší se do svého pelíšku. Ještě doznívá hezké, srdečné z oslavy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-07-kocici-laska

Na prahu chodby čekají kočinely. Ven. Dovnitř. Ven.

- Mám jim ještě dát maso?

- Dej, Petroušku.

Zatápím. Není nad teplo domova.

Prožili jsme moc krásný den. To nemá každý. Přeju to všem. Dnes jsem se vrátila do dob oslav u maminky. Ach.

Děkuji.

Dobrou noc!